Včera jsme se zabývali otázkou, proč vybírat a mazat a dnes si zkusíme dát praktické rady, jak řezat do vlastního masa. Hodně záleží na tom, kdy mažeme. Ono se jinak maže večer po fotografickém dni, nazítří, za týden a za rok. Racionální by bylo za rok, ale moc praktické to není, protože by se za rok nakupily tuny (terra) materiálu a co s tím. Doporučuji tedy promazat žeň dne ještě ten večer, ještě na kartě. Dělám to v Zoneru, jakýkoli obrazový manažer dobře poslouží. Je dobře si zavést metodu. Manažery umožňují známkování. Je možné zná kovat to špatné – a pak ty špatné dát do filtru a smazat jedním DELETE nebo SHIFT a DELETE (pak se to nepřesune do koše a rovnou smaže). No a je možné naopak si oznámkovat ty, které přicházejí v úvahu a do filtru dát neoznámkované a ty smazat. Vhodnou metodu si odvodí každý sám – ale důležité je mazat. Pokud fotíme v RAW formátu, je to zásada ještě důležitější. Datové objemy rawových formátů jsou enormní.
Mimochodem, známkovat umožňují i některé fotoaparáty, ale to si myslím, že moc k užitku není. Fotky je potřeba posuzovat na monitoru, aspoň na notebooku nebo tabletu.
Co si nechat?
Vyhodíme technicky nevhodné a kompozičně ulítlé fotky. Pak je třeba vyhodit dvojčata a vícečata. Mazání neostrých fotek, to je běžné, ale bohužel vidím i v galeriích na webu, jak lidi publikují tři, pět i více fotek, které se liší jen v detailech. To je sebevražedný nešvar. I kdybychom fotili sérii na jedno stisknutí spouště, stejně bude jenom jedna fotka nejlepší. Ty ostatní je třeba vyhodit. Jak, to ukážu na ukázce na závěr.
Je třeba volit i mezi příbuznými fotkami, které sice nejsou varianty jednoho záběru, jsou to varianty jednoho motivu. Když fotíme, dejme tomu, jarmark, tak nás postupem času zaujme dejme tomu deset různých témat. Některá jsou příbuzná. Pak je třeba volit tu fotku, která je zajímavější, silnější. Fotili jsme jednu malérečku kraslic a druhou malérečku kraslic. Nezveřejňujme obě. Jedna je lepší. Tu si nechejme a druhou smažme.
Je dobré dělat definitivní a brutální výběr po nějakém čase. Už za týden z nás vyprchá osobní dojem. Nálada z události vyvanula ze vzpomínky a zůstaly jenom fotky. Dobré je si vybavit co jsem fotil. Na některé fotky si pamatuju – a ty jsou obvykle ty dobré.
To vše souvisí s organizací archivu. Doporučuji ho členit: roky, a podsložky jednotlivé dny ve formátu RRMMDD (tedy 30. duben 2014 je 140430) a za to číslo napíšu jednoslovnou charakteristiku: narozeniny:pepicek, nebo tak nějak. No a pokud fotíte vážně, pak je dobré si vytvářet portfolio a tam si shromažďujeme opravdu to, na čem nám záleží.
Ale abych neteoretizoval, zde je praxe. Na ukázce nahoře máte screenprint pěti fotek, jak jsem je pořídil v Ugandě. Jak to vybírat, proberme pět fotek po sobě:
Tahle byla ta první. Bylo nýádherné ranní slunce a žirafa legračně čučela zpoza křoví.
Druhý záběr – přizoomoval jsem, aby zabírala větší plochu.
Objevila se kamarádka. Dvě žirafy – lepší fotka?
Žirafa se začala krmit.
Umístil jsem ji nikoli do pravé třetiny, ale do levé třetiny.
Mám tu tedy pět variant. Volím čtvrtou variantu… protože je v ní akce. To je jedno z důležitých kritérií – fotka má vyprávět příběh, byť prostinký. No a příběh bez akce není příběh. Takže si nechám tu žrací fotku a ty ostatní smažu. A je to!
Nicméně… zcela vážně. Moje metoda je tato: vytřídím fotky jak jsem uvedl výše, tedy vyhodím technicky špatné duplicitní a evidentně pochybné. Zbude něco jako užší výběr. Pak to nechám uležet a po pár dnech si pokusím vybavit, která z těch fotek mi utkvěla v paměti. Takhle jsem postupoval onehdy, když jsem fotil u Třeboně loggery na Starém hospodáři:
Každá z těch fotek má něco do sebe a líbí se mi. Ale po pár dnech, když jsem si vzpomněl na ty potopené stromy, které tu slouží jako příbytek brouků, mi vyskočila tahle fotka:
Ta se mi opravdu líbí a kdybych měl pevnou vůli, těch pět zbylých bych vyhodil… Ale neudělám to :-).
