I méně pozorný čtenář si musel všimnout, že Digineff už nějakou dobu usínal a teď že klimbá. Vysvětlení je prosté. Dovršil jsem věk 75 let a kurňa, tři čtvrti století, to už si zasloužím drobet odpočinku. Vždyť i toho Digáče dělám už 21 roků. Takže nadále pojedu ve velmi mírném tempu a červnovým kolem roku 2020 soutěž uzavírám. Děkuju všem účastníkům, děkuju porotcům stálým i mimořádným. Bral jsem to jako poctu, že jste soutěži věnovali čas a svůj um a jednoho i druhého bylo nemálo.
Jak tedy vše dopadlo? Nejvíce bodů získal Most od Tomáše Velety: příklad, kdy je středová kompozice naprosto oprávněná!
Dál už to nepůjde, tak nazval Pavel Jedlička snímek tučňáků pod ledovou horou. Jen aby nás nepřekvapili, oni ti pingvíni jsou někdy jako želvy, udělají frrr… a už jsou v trapu.
Na třetím místě se usadil snímek Milana Ferova, je to jeho další úspěch v průběžné soutěži Digineffu: kdepak, v té velké konkurenci se do první padesátky, neřkuli do první pětice nedohrabe nějaké slepé kuře, které najde zrno náhodou. Milan Ferov je úspěšný člen fotoklubu v Tišnově a jeho oddíl na klubové webové stránce stojí za to sledovat (
zde).
No a kdy se daří, tak se daří, takže na čtvrtém místě se ocitla zase fotka téhož autora. Smutný les… Myslím, že se k tématu hodí, s loučením je vždycky spojený smutek.
Také Miloš Buček, autor snímku na páté pozici, nejednou u nás bodoval, loni v květnu na prvním místě. I tentokrát jde o symetrickou kompozici, tady skvěle zahrála barva: to jsou ty obrazy, kdy má barva skutečný smysl, že to není jen tak výsledek nějakých pixelů a Bayerovy masky. Tahle fotka prostě
musí být barevná, aby hovořila tak, jak hovoří.
Bylo zvykem, že jsem dodal fotku, která sice nebodovala v první pětce, ale zaujala mě. Protože se loučím se soutěží, zařadím jich tentokrát víc. Vlasta Raška odehrál konec cesty u sebe v ateliéru:
Další legrační fotku dodal Miroslav Prouza. On je skvělý, pravda, sám sebe jaksi hendikepoval, protože má rád montáže a trikové fotky, a ty bývají obvykle jaksi předem diskvalifikované. Tak aspoň takhle:
No a nemohu zapomenout na Zuzanu Vitvarovou, několikanásobnou vítězku, skvělou básnířku fotografie: potkal jsem ji jen jednou v životě, ale věřte, že poznám vzácného člověka, a Zuzana vzácná je.
No a konečně, kdo je autor snímku v záhlaví, i jméno Fan Nguyen je stálým návštěvníkům soutěžní stránky dobře známé. Vždy se tu pracovalo s barvou – tady můžeme ocenit odvážnou kompozici i barevnou náladu.
