Nezařazené

Jak se reprodukují obrazy

Těší mě, když mi někdo položí konkrétní dotaz na konkrétní situaci. Jako například pan L.Z. se ptá, jak se fotí reprodukce obrazů. S tím náhodou docela zkušenost mám, takže se pojďme na problém podívat. Pisatel uvádí: Mám Canon EOS 600D a seťák 18-55 IS2. V jejich bytě je stěna s tmavší bordeaux (nebo jak se to, sakra, píše) matnou barvou, což se mi zdá jako dobré pozadí – případně ho můžu softwarově zrušit a nechat jen samotné obrazy. V místnosti není přímý sluneční svit, ale je docela světlá – tak průměrně.

Těší mě, když mi někdo položí konkrétní dotaz na konkrétní situaci. Jako například pan L.Z. se ptá, jak se fotí reprodukce obrazů. S tím náhodou docela zkušenost mám, takže se pojďme na problém podívat. Pisatel uvádí: Mám Canon EOS 600D a seťák 18-55 IS2. V jejich bytě je stěna s tmavší bordeaux (nebo jak se to, sakra, píše) matnou barvou, což se mi zdá jako dobré pozadí – případně ho můžu softwarově zrušit a nechat jen samotné obrazy. V místnosti není přímý sluneční svit, ale je docela světlá – tak průměrně.

Myslel jsem, že bych na konkrétní místo věšel postupně všechny obrazy, foťák na stativu, pokud možno v horizontu a s optickou osou mířící ke středu obrazu, odpaloval ho pomocí samospouště s vypnutým stabilizátorem objektivu. Bílou bych ručně vyvážil na bílý papír, ohnisko 35, clona 8 (tam někde by asi mohl mít objektiv nejlepší kresebné i geometrické vlastnosti), nastavená minimální citlivost a čas co si to změří. Jedno ovšem nevím a to sice jestli svítit a případně jak a čím.

Jakna to
Nuže, reprodukční fotografie je samostatný obor, který má své specialisty atd. Bavíme se tedy o nikoli expertní, ale – dejme tomu – domácky praktickém způsobu reprodukce. Počítáme s tím, že výsledek tedy bude mít určité limity.

Fotoaparát
Hraje tu roli rozlišení i velikost čipu, takže v poslední době reprodukuji na full frame 24 x 36. Rozhodně v nejvyšším dosažitelném rozlišení a rozhodně v RAW formátu. Velmi správně píše pan L.Z., že přístroj musí být na stativu. Důležité je, aby optická osa dopadala kolmo do středu obrazu, tedy do průsečíku úhlopříček. Vůbec není od věci pomoci si provázkem a nějakým pravoúhelníkem. To ale není to nejobtížnější.

Osvětlení
To je hlavní kámen úrazu. Osvětlení musí být naprosto stejnoměrné a proto se mi nejvíc osvědčilo focení někde za domem, rozptýleným denním světlem – tedy ve stínu, nikoli na přímém slunci. Předlohu je dobře dole vypodložit bílou plochou, aby odrážela světlo vedené shora. Takto jsem fungoval jako reprodukční fotograf mému kamarádovi Martinu Zhoufovi. Na ukázce je syrová fotka bez úprav – obrazy jsme věšeli na cihlovou zeď, pak se snadněji chytily rovnoběžné linie. Všimněte si soudkové vady objektivu Canon 70-200/2,8, stará generace.


S umělým světlem jsou problémy, protože velmi těžko dosáhneme stejnoměrného osvětlení. Navíc je tu ještě jeden zapeklitý problém – odlesky.
Ty jsou různé. Odlesky zasklených obrazů – ty se dají ještě jakž takž eliminovat vhodným nastavením světelných zdrojů, anebo ještě lépe vyjmutím předlohy ze zaskleného rámu.
Olejové obrazy mají strukturu a tam se lesků těžko zbavujeme. Vůbec není od věci použít polarizační filtr. Ten neeliminuje všechny odlesky, vždycky jen část. Stačí ale pořídit dva a více obrázků s různým natočením polarizačního filtru a tyto dílčí obrazy pak prolneme ve vrstvách s režimem prolnutí Tmavší barva – odlesky zmizí.
Takto jsem postupoval a dosáhl vcelku uspokojivých výsledků.
Odlesky vidíte na zvětšeném výřezu z uvedneného obrazu.


 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: