Nezařazené

Jak se fotilo v Číně – lidi večer v Pekingu (2)

Peking je ohromně živé město a hučí to v něm od rána do noci. Přirozeně, že první na co padnete jsou stánky s různými pochutinami, některými hodně problematickými. Odjížděl jsem do Číny s odhodláním pozřít smaženého škorpióna, ale když jsem viděl, že je do vroucího oleje dávají živé napíchnuté na špejli, hodil jsem ručník do ringu. Takže… libo škorpiónka? Děkuji, nechci.

Ovšem na prodej nejsou jen škorpióni. Některé ty stánky jsou docela přijatelné. Ale co s fotografováním takto v noci? Základ: manuální režim expozice. Lidé si obvykle neuvědomují, že všechny režimy kromě manuálního jsou automatické, jenom v manuálním automatika přímo nezasahuje do nastavení přístroje.

No a pak záleží na citlivosti a na světelnosti objektivu. Fakt je, že jsem Canona Marka II ždímal hodně, až na 6400 ISO. Moderní přístroj, včetně kompaktů, ale dnes už zvládají na velmi slušné úrovni 1600 ISO i 3200 ISO a s trochou štěstí s tím lze fotit i momentky takto v noci na ulici. V manuálu!

A což takhle WB neboli nastavení bílé? To je zapeklitá otázka. Má letitá zkušenost: všechny tyhle noční manipulace venku vedly do pekel. Ono je to světlo na ulici načervenalé nebo dokonce oranžové až červené. Tak ho nechme tak být. Můžeme si ovšem pomoci převodem do černobílé fotky. Tahle je má oblíbená: v Číně potkáte mistry kaligrafie, kteří píší verše vodou na chodník. Jen tak, pro sebe, nechtějí žádné peníze. Prostě píší verše.

Hutongy, to jsou oblasti v Pekingu, kde zůstala stará zástavba. Zbořili jich desítky plošných kilometrů, zůstal jen zbyteček. Bydlení v nich je ukrutné, zítra se do jednoho půjdeme podívat. V noci se tam ale lze procházet s foťákem: inu, to je snad jediná evidentní výhoda krutovlády. Nemusíte se tam bát nikoho jiného než státu a když není váš, tak vlastně nikoho.

Všude je plno dětiček, vídáte je hluboko do noci. Takže si říkáte, kolik by jich bylo, kdyby tu nebyla tak drasticky regulovaná porodnost! Samozřejmě, děti které směly spatřit světlo světa jsou jaksepatří roztomilé a rodiče jsou na ně pyšní.

No a feťáci nakonec. Takové focení je vždycky o hubu a tak jsem ho prásknul více méně s blbosti než z čehokoli jiného. Nevšimli si mě, chvála bohu. Zařazuji hlavně jako “odstrašující případ”a taky jako důkaz, že noční fotka, na které není světelný zdroj anebo která není výrazně nasvícena jako na předchozí ukázce vůbec nevypadá jako noční fotka. Ale fakt, tahle je z hutongu zcela autentického!

Peking je ohromně živé město a hučí to v něm od rána do noci. Přirozeně, že první na co padnete jsou stánky s různými pochutinami, některými hodně problematickými. Odjížděl jsem do Číny s odhodláním pozřít smaženého škorpióna, ale když jsem viděl, že je do vroucího oleje dávají živé napíchnuté na špejli, hodil jsem ručník do ringu. Takže… libo škorpiónka? Děkuji, nechci.

Ovšem na prodej nejsou jen škorpióni. Některé ty stánky jsou docela přijatelné. Ale co s fotografováním takto v noci? Základ: manuální režim expozice. Lidé si obvykle neuvědomují, že všechny režimy kromě manuálního jsou automatické, jenom v manuálním automatika přímo nezasahuje do nastavení přístroje.

No a pak záleží na citlivosti a na světelnosti objektivu. Fakt je, že jsem Canona Marka II ždímal hodně, až na 6400 ISO. Moderní přístroj, včetně kompaktů, ale dnes už zvládají na velmi slušné úrovni 1600 ISO i 3200 ISO a s trochou štěstí s tím lze fotit i momentky takto v noci na ulici. V manuálu!

A což takhle WB neboli nastavení bílé? To je zapeklitá otázka. Má letitá zkušenost: všechny tyhle noční manipulace venku vedly do pekel. Ono je to světlo na ulici načervenalé nebo dokonce oranžové až červené. Tak ho nechme tak být. Můžeme si ovšem pomoci převodem do černobílé fotky. Tahle je má oblíbená: v Číně potkáte mistry kaligrafie, kteří píší verše vodou na chodník. Jen tak, pro sebe, nechtějí žádné peníze. Prostě píší verše.

Hutongy, to jsou oblasti v Pekingu, kde zůstala stará zástavba. Zbořili jich desítky plošných kilometrů, zůstal jen zbyteček. Bydlení v nich je ukrutné, zítra se do jednoho půjdeme podívat. V noci se tam ale lze procházet s foťákem: inu, to je snad jediná evidentní výhoda krutovlády. Nemusíte se tam bát nikoho jiného než státu a když není váš, tak vlastně nikoho.

Všude je plno dětiček, vídáte je hluboko do noci. Takže si říkáte, kolik by jich bylo, kdyby tu nebyla tak drasticky regulovaná porodnost! Samozřejmě, děti které směly spatřit světlo světa jsou jaksepatří roztomilé a rodiče jsou na ně pyšní.

No a feťáci nakonec. Takové focení je vždycky o hubu a tak jsem ho prásknul více méně s blbosti než z čehokoli jiného. Nevšimli si mě, chvála bohu. Zařazuji hlavně jako “odstrašující případ”a taky jako důkaz, že noční fotka, na které není světelný zdroj anebo která není výrazně nasvícena jako na předchozí ukázce vůbec nevypadá jako noční fotka. Ale fakt, tahle je z hutongu zcela autentického!