|
Jakmile vypukne takový seriál, musí vám být jasné, že jsem zase někde v luftě. Letos je to podle všeho už naposled, takže to vydržte 14 dní bez novinek. Podíváme se tentokrát do Číny, jak se tam fotilo a co tam bylo k vidění, tam, kde fotovýprava Idifu strčila nos (a objektiv).
Když jste v Číně, chcete vidět Velkou čínskou zeď. Jak ale to fotit? Je to stavba, o které se tvrdí, že „je vidět z vesmíru“ – jako jediné lidské dílo. To je samozřejmě nesmysl. Čínská zeď je pekelně dlouhé opevnění, převážně spadlé, na několika místech opravené a tam vozí turisty. Vidět to musíte a chcete. Když tam přijdete a máte štěstí na počasí, vidíte zhruba tohle:  To je víceméně taková povinnost. Takže si člověk pohlídá kompozici: věž je na průsečíku pravé svislé a horní vodorovné třetiny, je tam úhlopříčka, pozor na to, aby poslední věž vlevo nahoře nepřišla k úhoně useknutím. No a je to pohlednice z Číny… Mimochodem, prodávají tam pohlednice z Velké zdi: foceno ráno, pokud možno v zimě s popraškem sněhu a pokud možno z letadla. Dobrá rada, že? Mám ale dobrou radu. Nemá smysl běhat někam moc daleko, protože všude je to takové, jako na téhle fotce. Cimbuří, schody a věž a tak dále a tak dále.  Jenže pak tam zas není moc té zatracené zdi, že? Ale ten balón je pěknej. Ať jsem špekuloval jak jsem špekuloval, nic moudřejšího jsem nevymyslel. Taky se to dá fotit na vejšku:  Tady zase využijeme strmou perspektivu a musíme mít poměrně značné převýšení. No, kvůli němu císař stavěl ty věže. No a když nepomůže nic, tak je dobré zkusit nějaký detail. Ty tři postavičky na konci střechy značí, že jde o stavbu malého významu, čím víc jich je, tím významnější stavba. Devět figurek mají jen císařské paláce. A víc, víc už není.  No a taky se tam plete spousta lidí. Tak aspoň jednoho z těch lidiček využiju, díky za červené paraple!  |
|
Jakmile vypukne takový seriál, musí vám být jasné, že jsem zase někde v luftě. Letos je to podle všeho už naposled, takže to vydržte 14 dní bez novinek. Podíváme se tentokrát do Číny, jak se tam fotilo a co tam bylo k vidění, tam, kde fotovýprava Idifu strčila nos (a objektiv).
Když jste v Číně, chcete vidět Velkou čínskou zeď. Jak ale to fotit? Je to stavba, o které se tvrdí, že „je vidět z vesmíru“ – jako jediné lidské dílo. To je samozřejmě nesmysl. Čínská zeď je pekelně dlouhé opevnění, převážně spadlé, na několika místech opravené a tam vozí turisty. Vidět to musíte a chcete. Když tam přijdete a máte štěstí na počasí, vidíte zhruba tohle: To je víceméně taková povinnost. Takže si člověk pohlídá kompozici: věž je na průsečíku pravé svislé a horní vodorovné třetiny, je tam úhlopříčka, pozor na to, aby poslední věž vlevo nahoře nepřišla k úhoně useknutím. No a je to pohlednice z Číny… Mimochodem, prodávají tam pohlednice z Velké zdi: foceno ráno, pokud možno v zimě s popraškem sněhu a pokud možno z letadla. Dobrá rada, že? Mám ale dobrou radu. Nemá smysl běhat někam moc daleko, protože všude je to takové, jako na téhle fotce. Cimbuří, schody a věž a tak dále a tak dále. Jenže pak tam zas není moc té zatracené zdi, že? Ale ten balón je pěknej. Ať jsem špekuloval jak jsem špekuloval, nic moudřejšího jsem nevymyslel. Taky se to dá fotit na vejšku: Tady zase využijeme strmou perspektivu a musíme mít poměrně značné převýšení. No, kvůli němu císař stavěl ty věže. No a když nepomůže nic, tak je dobré zkusit nějaký detail. Ty tři postavičky na konci střechy značí, že jde o stavbu malého významu, čím víc jich je, tím významnější stavba. Devět figurek mají jen císařské paláce. A víc, víc už není. No a taky se tam plete spousta lidí. Tak aspoň jednoho z těch lidiček využiju, díky za červené paraple! |
