Jak se fotilo v Africe

Slíbil jsem, že se ještě několikrát vrátím ke zkušenostem z Expedice Afrika 2007. Nejdříve tedy obecně – jak se tam fotilo?
Nejdříve k výbavě. Budu samozřejmě vycházet z vlastních zkušeností. V Jihoafrické republice jsme v podstatě mohli provozovat tři druhy fotografování: divoká zvířata, krajiny, pouliční život. Divoká zvířata jsme viděli především v rezervacích, z nich největší a nejvýznamnější je Krügerův park. V těchto rezervacích máte fakticky vyhrazené stanoviště, odkud se dá fotografovat. V Krügerově parku jsou silnice, asfaltové i nezpevněné. Někdy se dostanete ke zvířatům velmi blízko, ale některá se drží od silnice daleko. Samozřejmě že pro vážné fotografování zvířat je dobré vybavit se opravdu dlouhým ohniskem. Já jsem se letos po žádném půlmetru nepídil a soustředil jsem se na práci s širokorozsahovým Nikkorem 18-200 VR. S půlmetrem bych asi přivezl pár efektnějších snímků navíc, nicméně i tento objektiv s rozsahem 18-200 se skvěle osvědčil a myslím, že jednou budou objektivy s takovým rozsahem dodávány jako součást standardní výbavy zrcadlovek. Univerzálnost jejich použití je zásadní výhoda. Možná tak velká, že to vede k pohodlnosti – i několik dalších kolegů mi potvrdilo, že nejvíc používají tento objektiv a jiná ohniska nechávají obvykle v brašně.

V rezervacích a na farmách se dají pořídit snímky, které opravdu vypadají jako snímky ze zcela divoké, nevázané přírody. Někdy ale je dobré přiznat reálný kontext.

Pláž, tak jsem nazval snímek kolonie tučňáků. Ti žijí v rezervaci Boulders v Simon´s Town nedaleko Mysu dobré naděje.

Tohoto chlapíka jsem vyfotografoval na pobřeží Mysu dobré naděje. I to je chráněný přírodní park. Na snímku se mi líbí určitý paradoxní rozpor – pštrosa chováme v představách jako spíše polopouštního ptáka a obvykle ho nespojujeme s představou mořského příboje.

I s pouhou dvoustovkou se dá udělat detail zvířete. Myslím, že obrázek je pak působivější, než celkový pohled:

Kdybych měl tedy shrnout tuto zkušenost: širokorozsahový zoom uvolňuje ruce, umožňuje volbu mezi širokým záběrek krajiny a do jisté míry umožní i velký detail. Samozřejmě nemůže plně nahradit dlouhoohniskový objektiv a jeho použití bych rozhodně nikomu nevymlouval. Nicméně i s tímto jediným objektivem lze v podmínkách přírodních rezervací pořizovat dobré obrázky. To ovšem platí i o kompaktech s širokorozsahovým zoomem. Jejich slabinou bývá vysoký šum ve špatných světelných podmínkách, ovšem při fotografování zvířat v přírodních rezervacích obvykle je velmi dobré světlo, takže i tyto přístroje poskytují velmi dobré výsledky.

O dalších zkušenostech někdy příště.

Slíbil jsem, že se ještě několikrát vrátím ke zkušenostem z Expedice Afrika 2007. Nejdříve tedy obecně – jak se tam fotilo?
Nejdříve k výbavě. Budu samozřejmě vycházet z vlastních zkušeností. V Jihoafrické republice jsme v podstatě mohli provozovat tři druhy fotografování: divoká zvířata, krajiny, pouliční život. Divoká zvířata jsme viděli především v rezervacích, z nich největší a nejvýznamnější je Krügerův park. V těchto rezervacích máte fakticky vyhrazené stanoviště, odkud se dá fotografovat. V Krügerově parku jsou silnice, asfaltové i nezpevněné. Někdy se dostanete ke zvířatům velmi blízko, ale některá se drží od silnice daleko. Samozřejmě že pro vážné fotografování zvířat je dobré vybavit se opravdu dlouhým ohniskem. Já jsem se letos po žádném půlmetru nepídil a soustředil jsem se na práci s širokorozsahovým Nikkorem 18-200 VR. S půlmetrem bych asi přivezl pár efektnějších snímků navíc, nicméně i tento objektiv s rozsahem 18-200 se skvěle osvědčil a myslím, že jednou budou objektivy s takovým rozsahem dodávány jako součást standardní výbavy zrcadlovek. Univerzálnost jejich použití je zásadní výhoda. Možná tak velká, že to vede k pohodlnosti – i několik dalších kolegů mi potvrdilo, že nejvíc používají tento objektiv a jiná ohniska nechávají obvykle v brašně.

V rezervacích a na farmách se dají pořídit snímky, které opravdu vypadají jako snímky ze zcela divoké, nevázané přírody. Někdy ale je dobré přiznat reálný kontext.

Pláž, tak jsem nazval snímek kolonie tučňáků. Ti žijí v rezervaci Boulders v Simon´s Town nedaleko Mysu dobré naděje.

Tohoto chlapíka jsem vyfotografoval na pobřeží Mysu dobré naděje. I to je chráněný přírodní park. Na snímku se mi líbí určitý paradoxní rozpor – pštrosa chováme v představách jako spíše polopouštního ptáka a obvykle ho nespojujeme s představou mořského příboje.

I s pouhou dvoustovkou se dá udělat detail zvířete. Myslím, že obrázek je pak působivější, než celkový pohled:

Kdybych měl tedy shrnout tuto zkušenost: širokorozsahový zoom uvolňuje ruce, umožňuje volbu mezi širokým záběrek krajiny a do jisté míry umožní i velký detail. Samozřejmě nemůže plně nahradit dlouhoohniskový objektiv a jeho použití bych rozhodně nikomu nevymlouval. Nicméně i s tímto jediným objektivem lze v podmínkách přírodních rezervací pořizovat dobré obrázky. To ovšem platí i o kompaktech s širokorozsahovým zoomem. Jejich slabinou bývá vysoký šum ve špatných světelných podmínkách, ovšem při fotografování zvířat v přírodních rezervacích obvykle je velmi dobré světlo, takže i tyto přístroje poskytují velmi dobré výsledky.

O dalších zkušenostech někdy příště.