Ve čtvrtek Zeiss oznámil vznik nové řady objektivů Milvus. Jsou dodávány s bajonety Canon a Nikon, na Sony řadě Alpha 7 je třeba použít adaptér. Informoval jsem o tom v pátek, zde jen připomenu, že jde o objektivy 21/2.8 , 35/2.0, 50/1,4 , 50/2.0, 85/1.4 a makro 100/2.0. Zajímavé je cenové zařazení: v korunách se ceny pohybují od 25 do 41 tisíc bez DPH, to jsou velmi příznivé ceny s ohledem na to, že jde o naprosto prvotřídní objektivy a když uvážíme, že takový Zeiss Otus 85/1.4 stojí 105 tisíc, kdežto Zeiss Milvus 85/1.4 přijde na 41 tisíc. Taky hodně, ale je to míň než polovina.
Zeiss umožnil novinářům vyzkoušení všech šesti objektivů v kouzelném prostředí švábského Gmundu.
Toto je Dr. Hubert Nasse, ikonická postava firmy Carl Zeiss. To on bdí nad ultimativní kvalitou zdejších výrobků a jeho autorita je absolutní. Tento snímek jsem nepořídil, pravda, Milvusem, v prostorách Villa Hirzel byly k disposici i jiné monofokály Zeiss, toto byl Apo Sonnar 135/2.0 na těle Canon 5DS R. V místnosti bylo docela šero a byl jsem tedy zvědavý, jestli se mi podaří i zde zaostřit. Ostřil jsem jednou z doporučených spolehlivých metod, totiž nastavením přímého náhledu na displej a zvětšení 10x. Zaostřovací plochu lze umístit vcelku libovolně.
Stejnou metodou jsem pořídil i tento obrázek. Použil jsem objektiv Milvus 50/2.0 na Canonu 5D Mk III a ostřil jsem přes matnici 10násobným zvětšením. Objektiv jsem maličko přiclonil na F3.5. Tento objektiv přijde na nějakých 28 tisíc bez DPH.
Jiná je metoda ostření, kterou jsem použil, když jsem zkoušel Milvus 50/1.4 (cena v korunách cca 41 tisíc). Použitý Canon 5D Mk III měl matnici s Fresnelovou čočkou uprostřed plus zaostřovací klín – tohle jsme míval před mnoha a mnoha léty ve své Praktině (neplést s Prakticou). Přes klín se dobře zaostří na svislou linii a struktura Fresnelovy čočky dělá jakousi mozaiku, která se zklidní, jakmile zaostříme. Vede to ale ke středové kompozici.
Jsme zpátky u 85/1.4, tentokrát zase na Markovi III. Protisvětlo plus blesk Speedlite šestistovka. Tahle fotka vede k zamyšlení nad tím, zdali ta ostrost není dobrý sluha, ale zlý pán. Je to ostré až moc a chce to postprodukci. Dole na ukázce je fotka po aplikaci filtru Athentech Imaging – Perfectly Clear V2.
Modelka Diana díky filtru dokonce i trochu zhubla (ačkoli to nemá zapotřebí) a pleť má teď jemnější.
Na řadě je jednadvacítka na F2.8 (u nás by měla přijít na 40 tisíc + DPH), je nasazená na Canonu 5D S. Zborcenost architektury je záměr pana architekta, nikoli optická vada objektivu. Tak tady problémy s ostřením nebyly. Objektiv je určený právě na architekturu a na krajinu a předpokládá se u něho, že budeme clonit. Zde je dole zacloněn na F10.
Zkoušel jsem třetí způsob, jak ostřit manuálně. On samozřejmě AF modul je stále v činnosti – jenom tam není žádná zpětná vazba na AF motorky v objektivu – nejsou tam žádné, takže je musíme zastoupit ručně. AF modul ale dá signál bliknutím zaostřovacího bodu v hledáčku a kontrolkou na spodní části obrazového pole – Nikony dokonce určí, na jakou stranu je třeba pohybovat ostřicím prstencem. Takže nejsme s ostřením vydáni jen tak na pospas kvalitě vlastního zraku – pokud namáčkneme spoušť (anebo tlačítko pro rear focusing), automatika nás hlídá a radí nám. Samozřejmě že můžeme zaostřovací bod umístit podle potřeby, zcela běžným způsobem.
Mé oblíbené ohnisko je 35 mm, a zde je uplatněno na modelce Sáře, v ateliérovém osvětlení. Ostrost je spíš na bundě než na obličeji a myslím, že je to dobře.
Procházku zakončím snímkem pořízeným makroobjektivem 100/2.0 (cena jako za jednadvacítku, 40+DPH). I to si myslím že je hodně dobře použitelný objektiv pro makrofotografii, kde je autofokus spíš na obtíž než k užitku. Tohle sice není zrovna makrosnímek – je pořízen v muzeu Zeisse v Oberkochhenu, nicméně i drobné prášíčky jsou na fotce pořízené více méně v muzejním příšeří na 1000 ISO (Canon 6D) dobře vidět.
Shrnutí – jak ostřit ručně
Setkání se Zeissem je setkání s ultrakvalitou, a také se zvláštním způsobem fotografování. Nějaké bezhlavé cvakání tu nepřichází v úvahu. Musím ovšem připomenout, že tyto Zeiss objektivy jsou konstruovány na ruční ostření, proto stoupání jejich závitu je velmi pozvolné, kdežto naše běžné AF objektivy mají stoupání strmé. Takže lze ostřit jaksi dojmově, že to vidím ostré na matnici. Lépe je pomoci si pozorováním kontrolní diody ve spodní části hledáčku, eventuálně probliknutí zaostřovacího bodu. Další dobrá metoda spočívá v ostření na live view – přímý náhled na matnici + 10násobné zvětšení. No a taky lze dokoupit matnici s Fresnelovou čočkou, pokud náš model přístroje takovou výměnu matnice umožňuje, a i pak je líp to svěřit servisu.
