Jak se fotí (vlastní) porod

Na druhém místě soutěže Samsung – Digineff s tématem Nafoťte příběh se umístila Alice Hrubá. Nafotila porod svého druhého chlapečka Davídka. Zeptal jsem se jí, jak se takový porod fotí. No a součástí článku je kompletní série, nejen výběr pěti fotek zaslaných do soutěže.

Svůj vlastní porod nefotíme každý den. Přiznám, že jsem ho nefotil nikdy. Byl jsem tedy zvědavý, jak se to dělá. Ptal jsem se a Alice odpovídala. To že si tykáme vás nemusí překvapovat, rozumíme si v mnohém ohledu. Fotku vpravo mi poslala, je to její autoportrét.

Kdy tě napadlo fotit, jak rodíš?
V momentě porodu.

Tak počkat, to snad ne. Přece tě to nenapadlo, když to vypuklo.
No dobře. Začala jsem fotit, když nás přijali. A před tím mě svrběly ruce, čtrnáct dní jsem nefotila s stejskalo se mi po tom. Jirka, tedy můj muž, se na to chystal s foťákem, ale bála jsem se, že to bude mít rozmazaný.

Před tím jsi o tom nepřemýšlela?
Ale jo. Úplně původně jsem chtěla vyfotit miminko, když je úplně čerstvý, malinký a zmačkaný. On to ale nikdo neumí vyfotit, aby to bylo ostrý. Tak jsem si to vzala do režie.

Fotila jsi iPhonem 4S. Proč sis nevzala foťák?
Nikona jsem si doma nechala schválně. Bývá tam v porodnici natřískáno, chodí tam spousta lidí a nechtěla jsem k tomu všemu ještě hlídat foťák.

Co tomu říkali doktoři?
Neřešili. Dlouho jsme tam byli sami jen se sestrou a té to bylo jedno. Pak přišla doktorka a ta měla jiné starosti.

Manžel fotil?
Fotka číslo šestnáct je jeho. Byl tam taky Krištof, jenže mu není dvanáct a nepustili ho dovnitř. Hrozně se těšil na miminko. Když už bylo po všem pustili ho ke mně a on na nás hupnul. To byla ta chvíle, kdy jsem mobil vrazila Jirkovi, ať fotí.

Jsou nějaké nezařazené fotky?
Samozřejmě. Všechny jsem do souboru nedala. Šlo mi o to, aby to bylo decentní, aby to byla spíš ta atmosféra než skutečnost.

Porod je hodně drsná záležitost, vyřazovala jsi nějaké naturalistické fotky?
Ani ne, ale třeba fotky, kde jsem vidět nahá. Z důvodů toho, co je komu do toho. Ale placentu, to jsem nefotila. Napadlo mě to vyfotit, ale takovej drsoň nejsem. Řekla jsem si, co by tím chtěl básník říci.

Jsi ale hodně velkej drsoň. Vždyť to rození přece bolí!
To nebolí pořád, jenom když se fakt rodí. To jsem nefotila. To nejde. V té chvíli kdyby přišel ďábel a povídá, abych se mu upsala krví, udělám to. Ale fakt to trvá jen chvilku.

Ukazoval jsi ty fotky někomu?
Dala jsem je na Facebook a ukazovala je kámošům.

Byl někdo pohoršený?
Moc se jim to líbilo, říkali, že je to paráda. Že to vypadá líp než ve skutečnosti. Bála jsem se, že když to někam pošlu, že to bude moc a hodně mě potěšili, že to lidi přijali.

Měla bys radu pro nějakou nastávající maminku, jak fotit porod?
Řekla bych jí, ať nespěchá. Při porodu je hromada času a spěchat není kam. Všechno se dá promyslet, obrázek prokomponovat.

A prakticky, technicky?
Foťák držet pevně. Fakt hodně pevně. Jinak to bude rozmazaný.