Nezařazené

Jak se fotí mobilem?

O prodlouženém víkendu jsem byl se svou paní čtyři dny v Jižních Čechách. Kromě velkých foťáků tam přišly ke slovu i mobily. Jaké jsem udělal zkušenosti? Velmi mě ta otázka zajímala. Svého času jasem zkoumal první megapixelovou Nokii. Teď používám Sony Ericsson Walkmann, s třímegovým fotoaparátem.

Třímegový snímek, to už je značné rozlišení a z “normálního” fotoaparátu se z tří megapixelů dostane docela slušný snímek A5 a obstojný snímek A4. Byl jsem tedy zvědavý, kam vývoj dospěl od mých posledních zkušeností s tímto druhem fotografování.

Samozřejmě zůstala pomalost, to je jeden ze zásadních nedostatků těchto přístrojů. Pomalé spuštění v řádu několika vteřin, pomalé ukládání, opravdu to na nějaké “momentky” není. Další problém je dynamický rozsah. Ten je velmi slabý a fotky mají sklony k přepalům. Naproti tomu je zde úžasná hloubka ostrosti, daná nepatrným (a neuváděným) ohniskem. Když se to tedy technicky vyvede, pak to dopadne takto uprostřed moje vnučka Dominika, pořízeno 1/64 sec při cloně F2.8 a 64 ISO:

Lépe to dokáže dopadnout s barvami. Tady jsem zkoušel v podvečer, jaké bude podání barev na okraji gamutu a dopadlo to vcelku obstojně:

Přístroj dovede nastavit i předvolby WB, nicméně výsledky vedou k rozpakům. Předvolba “sluníčko” dělá nažloutlé fotky a “mráček” je už hodně žlutý – i když skutečně světelná situace předvolbě odpovídá. Proto se budu raději držet automatické WB a budu se vyhýbat prudkým rozdílům v osvětlení.

Na následující ukázce jsem se této zásady nedržel, takže fotka táhne do žlutočervena vinou WB sluníčko – a hlava zvířete je přepálená.

V rozptýleném světle jsou snímky někdy až překvapivě kvalitní. Tahle přírodně technická památka je spona na 200 let starém stromě, který pamatuje J.K.Tyla. K vidění v Třeboni.

Vysoké ISO vede samozřejmě k šumu – a není zas tak moc vysoké. Měl jsem v ruce mobily, které šly až do skoro astronomických hodnot. Tento mobil nabídne maximum 400 ISO (aniž uvede číslo, to zjistíte až v EXIF. Takže i v televizním studiu jsem se dostal na maximum 1/4 sec a výsledek podle toho vypadal, zde snímek Jana Saudka, který mě pozval do své talk show:

Za ideálních podmínek snímky vypadají dobře – i když i zde je bílá stěna věže přepálená. Bohužel nelze nastavit expoziční kompenzace, což jiné mobily nabízejí.

Ale pozor – i za poměrně dobrých světelných podmínek najednou fotíte velmi dlouhou dobou osvitu a dochází k rozmazání snímku. S tím je třeba počítat a dřív než bude pozdě nastavit vyšší citlivost – jinak se pohybujeme někde kolem 100 ISO.

Oblíbil jsem si černobílé obrázky – jsou podivně zadumané, jako by byly pořízené dírkovou komorou. S přepaly je ovšem nutno počítat – a prohlásit je za “tvůrčí záměr”:

Chci vyzkoušet tisk takových fotek, v malém formátu by mohly opravdu vypadat jako poselství ze starých časů:

Nebo tahle, to je taky takový relikt:

Když se trochu upraví, vypadá docela obstojně.

Takže – nebojte se mobilu, nekouše, ale co je to platné, foťák je foťák a mobil je mobil.

O prodlouženém víkendu jsem byl se svou paní čtyři dny v Jižních Čechách. Kromě velkých foťáků tam přišly ke slovu i mobily. Jaké jsem udělal zkušenosti? Velmi mě ta otázka zajímala. Svého času jasem zkoumal první megapixelovou Nokii. Teď používám Sony Ericsson Walkmann, s třímegovým fotoaparátem.

Třímegový snímek, to už je značné rozlišení a z “normálního” fotoaparátu se z tří megapixelů dostane docela slušný snímek A5 a obstojný snímek A4. Byl jsem tedy zvědavý, kam vývoj dospěl od mých posledních zkušeností s tímto druhem fotografování.

Samozřejmě zůstala pomalost, to je jeden ze zásadních nedostatků těchto přístrojů. Pomalé spuštění v řádu několika vteřin, pomalé ukládání, opravdu to na nějaké “momentky” není. Další problém je dynamický rozsah. Ten je velmi slabý a fotky mají sklony k přepalům. Naproti tomu je zde úžasná hloubka ostrosti, daná nepatrným (a neuváděným) ohniskem. Když se to tedy technicky vyvede, pak to dopadne takto uprostřed moje vnučka Dominika, pořízeno 1/64 sec při cloně F2.8 a 64 ISO:

Lépe to dokáže dopadnout s barvami. Tady jsem zkoušel v podvečer, jaké bude podání barev na okraji gamutu a dopadlo to vcelku obstojně:

Přístroj dovede nastavit i předvolby WB, nicméně výsledky vedou k rozpakům. Předvolba “sluníčko” dělá nažloutlé fotky a “mráček” je už hodně žlutý – i když skutečně světelná situace předvolbě odpovídá. Proto se budu raději držet automatické WB a budu se vyhýbat prudkým rozdílům v osvětlení.

Na následující ukázce jsem se této zásady nedržel, takže fotka táhne do žlutočervena vinou WB sluníčko – a hlava zvířete je přepálená.

V rozptýleném světle jsou snímky někdy až překvapivě kvalitní. Tahle přírodně technická památka je spona na 200 let starém stromě, který pamatuje J.K.Tyla. K vidění v Třeboni.

Vysoké ISO vede samozřejmě k šumu – a není zas tak moc vysoké. Měl jsem v ruce mobily, které šly až do skoro astronomických hodnot. Tento mobil nabídne maximum 400 ISO (aniž uvede číslo, to zjistíte až v EXIF. Takže i v televizním studiu jsem se dostal na maximum 1/4 sec a výsledek podle toho vypadal, zde snímek Jana Saudka, který mě pozval do své talk show:

Za ideálních podmínek snímky vypadají dobře – i když i zde je bílá stěna věže přepálená. Bohužel nelze nastavit expoziční kompenzace, což jiné mobily nabízejí.

Ale pozor – i za poměrně dobrých světelných podmínek najednou fotíte velmi dlouhou dobou osvitu a dochází k rozmazání snímku. S tím je třeba počítat a dřív než bude pozdě nastavit vyšší citlivost – jinak se pohybujeme někde kolem 100 ISO.

Oblíbil jsem si černobílé obrázky – jsou podivně zadumané, jako by byly pořízené dírkovou komorou. S přepaly je ovšem nutno počítat – a prohlásit je za “tvůrčí záměr”:

Chci vyzkoušet tisk takových fotek, v malém formátu by mohly opravdu vypadat jako poselství ze starých časů:

Nebo tahle, to je taky takový relikt:

Když se trochu upraví, vypadá docela obstojně.

Takže – nebojte se mobilu, nekouše, ale co je to platné, foťák je foťák a mobil je mobil.