Velká kunratická, to je název přespolního běhu, otevřeného všem zájemcům bez rozdílu věku. Minulou neděli se běžel už 84. ročník, běhá se to v parku v Praze Kunraticích a je to příležitost procvičit si živou fotografii. Byl jsem tam se svou Dílnou.
Velká kunratická, to je název přespolního běhu, otevřeného všem zájemcům bez rozdílu věku. Minulou neděli se běžel už 84. ročník, běhá se to v parku v Praze Kunraticích a je to příležitost procvičit si živou fotografii. Byl jsem tam se svou Dílnou.
Lze tu cvičit jak sportovní fotografii – je to opravdu sport se vším všudy, a také žánrovou fotografii, říká se tomu i street photo neboli pouliční fotografie, třebaže tady je to samozřejmě v parku, tedy v lese. Počítejte s tím, že toho tam nafotíte spoustu a že bude problém s výběrem. S ním jsou vždycky problémy. Pro určité usnadnění jsem si zde stanovil jakousi časovou osu. Mám tu přípravy, před startem, běh a v cíli.
Přípravy
To je v podstatě žánrová fotografie. Tady doporučuji širokoúhlý objektiv. Mně se nejvíc osvědčuje 35 mm na plnoformátu, to je vva 20 mm na APS-C přístroji: v podstatě je to oněch 18 mm, jímž disponuje většina základních, takzvaných setových objektivů, které obvykle ke svému přístroji dostanete. Je to ohnisko poskytující dostatečně široký úhel záběru, avšak ten úhel není zas tak moc široký, aby potvořil figury. Pěkné jsou záběry lidí, kteří se chystají k běhu, a osvědčuje se obrazová konfrontace, jako na této ukázce: běžec se protahuje a adeptka běhu se zahřívá mírným klusem.- Jsou tu dvě figury a lesní prostředí – nic tu neruší, situace je jasná.
Prostor START – CÍL je velmi výhodné stanoviště. Jedno i druhé tu máte na jednom místě a fotíte lidi před startem, při přípravě, v okamžiku očekávání, vzrušení – i humoru, jak kdo to pojímá. Opět, pětatřicítka. Použil jsem clonu F1.6, abych postavu odpíchl od pozadí mimo ostrost.
Fotí se tam pohodově, lidi tu nebývají nerudní a dobře se s nimi komunikuje. Ta komunikace je při focení tohoto typu důležitá: oční kontakt, úsměv, pozdrav, prohodit pár slov – rozhodně není dobře, když by měli mít lidi pocit, že jsou vaše lovná zvěř.
Běh
No a pak se běží. Nejlíp se to fotí na svážné cestě, která vede k cíli. Tentokrát je dobré použít delší ohnisko, tady je to 155 mm. Dlouhé ohnisko vypíchne postavu z neostrého pozadí a komprimuje prostor – tady to vypadá, že odstupy mezi běžci jsou minimální.
Posluchače Dílny nabádám, aby se soustředili hlavně na výrazy v obličeji. Je v nich drama závodu, napětí, vyčerpání, naděje na brzké doběhnutí do cíle. Foťte to tak, aby postava byla od pasu nahoru. Celá postava je v podstatě disproporční a obličeje jsou pak malé a bezvýrazné.
Trasa vede přes dva brody. To je zdánlivě velmi atraktivní místo – lidi běží, cákají kolem sebe, ale fotka se obvykle dobře povede, jenom když máte širokoúhlý objektiv a jste hodně nízko u hladiny. Lze to pojmout i fotografickým vtipem, takhle to lodi fotil na semináři Dílny Jiří Šára:
V cíli
V cíli pak vidíte šťastné i vyčerpané běžce. Tady zase uplatníte širokoúhlý objektiv, v obou případech je to zase moje oblíbená pětatřicítka.
Na poslední ukázce je uplatněný stejný princip jako na úvodním obrázku, vlevo je běžec který se vydýchává na zábradlí a vpravo dva, kteří se už vzpamatovali.
Je to bezesporu velmi inspirativní příležitost k procvičení fotografického postřehu. Obvykle bývá pošmourné počasí, což je v podstatě dobře, protože pak nejsou v lese velké světelné kontrasty. Foťte na prioritu času, nastavte to, na co se cítíte a taky s ohledem na délku ohniska – čím je delší, tím je třeba kratšího času. Výhodné je i automatické ISO, pokud ho váš fotoaparát má ve výbavě, pak už si hlídáte záběr a kompozici a o expozici se postará automatika.
