Nezařazené

Jak se fotí kapka

V souvislosti s naší Lytro soutěží jsem tu zveřejnil extrémně zajímavou fotku Bedřicha Helana Cák!. Obrátil jsem se na něho, aby prozradil něco ze svého know how. S nebývalou ochotou pootevřel dveře do své čarodějné sluje. By\l dokonce tak milý, že sepsal celý článek:

V souvislosti s naší Lytro soutěží jsem tu zveřejnil extrémně zajímavou fotku Bedřicha Helana Cák!. Obrátil jsem se na něho, aby prozradil něco ze svého know how. S nebývalou ochotou pootevřel dveře do své čarodějné sluje. By\l dokonce tak milý, že sepsal celý článek:

Focení vodních kapek a rychlých jevů se věnuji již pár let. Začalo to focením dopadajících pevných předmětů na vodní hladinu. Aby bylo možné zachytit rychlé fyzikální děje, které při tom vznikají, jsou nutné dvě věci. Extrémně krátká expozice a správné načasovaní okamžiku expozice. K tomu bylo zapotřebí si postavit zvukový snímač, který reaguje na zvuk, který vznikne dopadem předmětu na vodní hladinu a spustí fotografický blesk. Na vlastní rychlosti závěrky fotoaparátu až tak moc nezáleží. Dobu expozice v tomto případě určuje fotoblesk.


 

Soutěžní fotka Bedřicha Helana (na proklik)

Další fází byla snaha zachytit kapku vody dopadající na hladinu. Opět bylo zapotřebí sestrojit elektronický spouštěč blesku v závislosti na letu vodní kapky s nastavitelným zpožděním, ale již ne v závislosti na zvuku. Pořídil jsem tedy laserovou diodu. Paprsek laseru dopadá na fotodiodu, která jej vyhodnocuje. Letící vodní kapka přeruší paprsek laseru, což zaznamená fotodioda, která spustí časovač. Po uplynutí nastaveného času (řádově milisekundy) se spustí fotoblesk, který provede vlastní expozici.

 

Focení provádím ve tmě. Před odkápnutím kapky z neoprenové hadičky otevřu závěrku fotoaparátu. Kapka následně spustí fotoblesk, který exponuje obrázek. Potom zavřu závěrku fotoaparátu a to opakuji znova a znova, abych pak mohl vybrat nejhezčí záběr.

Vývoj však šel dále, takže v současné době již kapku spouštím pomocí malého elektroventilu řízeného mikroprocesorem.

Vodní kapka dopadne na hladinu a dynamické děje v kapalině vyvolají tenký sloupec vody, který se začne zvedat z hladiny vzhůru. Tento děj všichni dobře známe. Dopad kapky na vodní hladinu je zajímavý, ale dá se udělat ještě mnohem zajímavější, pokud se vztyčující vodní sloupec srazí s další dopadající kapkou. Vznikne pak tvar jakéhosi „paraplíčka“, tzv. „vodní kolize“. Pak vznikají teprve zajímavé dynamické vodní útvary. Takovéto fotografie vodních kapek mám na svých webových stránkách zde:


Tímto postupem tedy vznikla i ta fotografie, kterou jsem zaslal do vaší soutěže, jen s tím rozdílem, že kapka nedopadla na vodní hladinu, ale na lesklý plech ze staré fotoleštičky, kde je navíc využit odraz obrazu vzniklého rozprsku kapky.

Použití mléka je z toho důvodu, že mnohem lépe odráží dopadlé světlo, než čirá kapalina. Také se velmi dobře dá obarvit potravinářským barvivem. No a hlavní fígl je v tom, že musí být na plechu již malá loužička kapaliny, do které dopadne kapka. Jen takhle dojde ke vzniku tvaru podobného královské koruně s rozstříknutím drobných kapiček vzhůru. Když kapka dopadne na suchý plech, tak se kapičky rozstříknou jen vodorovně do stran a nevznikne takový prostorový efekt. Navíc je možné použít jinou barvu na loužičku na plechu a jinou na dopadající kapku. Tyto barvy se pak smísí a vytvoří zajímavé barevné kreace.

Hlavně to chce hodně trpělivosti, času a stále zkoušet a zkoušet. Vždy vznikne jiný, nový úžasný útvar.

Tolik text Bedřicha Helana. Do telefonu mi pak prozradil ještě víc. Ta expozice bleskem… výchozí výkon blesku je příliš pomalý, kapka je pak rozmazaná, je třeba snížit výkon na 1/64 (síla záblesku se řídí jeho délkou). Jenže je třeba clonit… takže řešením je zdvojením zábleskových zařízení. Dostatečné know how? Nemyslím… Nejdůležitější know how je znalost, kde vzít ty nevyčerpatelné zádoby trpělivosti, péče a představivosti.