Vybydlené baráky, to se fotí báječně! Je to vlastně druh industriálu. Takový vybydlený barák, to je průnik lidského díla, lidského vandalismu a vítězství přírody. Výsledek dává surrealistické efekty. Naposled jsem měl tuhle příležitost díky Canonu, který svolal tiskovku na uvedení svého padesátimegového DSLR EOS 5D do paláce někdejšího Vilímkova nakladatelství v Opatovické ulici. Tady vznikaly české verneovky, ty krásné, červené, s rytinami a pak Burianem! Škoda, že produkční vzorky tohoto přístroje ještě nedorazily…
Vybydlené baráky, to se fotí báječně! Je to vlastně druh industriálu. Takový vybydlený barák, to je průnik lidského díla, lidského vandalismu a vítězství přírody. Výsledek dává surrealistické efekty. Naposled jsem měl tuhle příležitost díky Canonu, který svolal tiskovku na uvedení svého padesátimegového DSLR EOS 5D do paláce někdejšího Vilímkova nakladatelství v Opatovické ulici. Tady vznikaly české verneovky, ty krásné, červené, s rytinami a pak Burianem! Škoda, že produkční vzorky tohoto přístroje ještě nedorazily…
Jak se to fotí? Je to jako se vším. Člověk se nesmí nechat pohltit prostředím. Tady je toho už moc, příliš mnoho atrakcí. Nevíte, na co koukat dřív. Je třeba vybírat, z mnohosti vyhmátnout dva, tři prvky.
Je třeba koukat po tvarech, liniích a strukturách, aby to dohromady sehrálo nějakou kompozici. Jako tady – linie schodiště hodí efekt diagonály, okno je vedené jako linie v horní třetině, podesta blízko spodní třetiny. A já, slušně řečeno, bláhovec jsem to nefotil v RAW, takže mi tam vyšly ty přepaly.
Kontrasty lidského díla a přírody, další oblíbené téma. Polorozpadlé zdivo a v kontrastu s ním anténa. Do toho už roste tráva. Naštěstí bylo hezky, nebýt ty mraky, bylo by to o ničem.
Další příklad silné diagonály. Jakmile ji získáte, pak obrázek bude sedět. Tady je kontrast černých ploch a čmáranic na špinavé zdi.
Tady to stojí čistě na strukturách. Plesnivá zeď ozářená žárovkou, postříkané zaslepené okno, dole v rohu díra ve zdi.
Takové baráky jsou moc fajn kompoziční tělocvična. Dobře se tam cvičí oko právě na vyhledávání motivu. Vidím, že mě něco zaujalo, postřehnu to a pak přemýšlím, jak to zabudovat do obrazu, aby to mělo nějaký řád. A hlavně – nefotit všechno najednou, fotit jen něco. A to co tam nepatří z obrazu vypudit.
