Je to nenáročné, ale užitečné cvičení oka. Zkouším to s posluchači mé Dílny a můžete si to zkoušet kdykoli kdekoli. Chce to jenom nahlédnout blíž do reality kolem nás, přiblížit se a hledat šikmé linie. Ona je to abstraktní věc, taková šikmá linie a když si zvykneme ty linky objevovat, začneme mít kontrolu nad obrazem, začneme vnímat úhel pohledu našeho objektivu (mimochodem – samozřejmě že zoom hodně kazí oko, protože nám umožňuje leccos dohonit pouhým zakroucením prstence, kdežto s pevným ohniskem se musíme pohybovat v prostoru a jsme úžeji na prostor navázáni).
Je to nenáročné, ale užitečné cvičení oka. Zkouším to s posluchači mé Dílny a můžete si to zkoušet kdykoli kdekoli. Chce to jenom nahlédnout blíž do reality kolem nás, přiblížit se a hledat šikmé linie. Ona je to abstraktní věc, taková šikmá linie a když si zvykneme ty linky objevovat, začneme mít kontrolu nad obrazem, začneme vnímat úhel pohledu našeho objektivu (mimochodem – samozřejmě že zoom hodně kazí oko, protože nám umožňuje leccos dohonit pouhým zakroucením prstence, kdežto s pevným ohniskem se musíme pohybovat v prostoru a jsme úžeji na prostor navázáni).
Začneme u nás na zahrádce. Tohle je obyčejné křoví.
Přiblížím se a zkusím najít šikmé linie. Jsou jich tu stovky!
Všude budou, i na téhle borovici, která kouká přes sousedovic plot.
Přiblížím se a táhnu linii zleva shora doprava dolů. To je taková laskavá linie, souhlasná s naším návykem číst zleva shora dolů doprava.
Na rohu se sklání nad chodníkem česká oliva, teď samozřejmě holá. Taky je tu milion šikmých linií.
Třeba tahle, frajersky vytočená.
Na konci ulice mokřina, napůl zmrzlá.
Taky jsou tu šikmé linie!
Pak zapadlo sluníčko a musel jsem s pejsky domů. Bez sluníčka jsou linie tak trochu k ničemu… Takové cvičení oka je užitečné už proto, že si zvykneme dívat se na něco jiného než na všední realitu. Rozhlížíme se a vidíme: on je tu řád!
