V červenci jsem tu psal o dostizích v Lysé. Předminulou neděli jsem byl s Dílnou v Hořovicích, na tamním Ranchi, kde se konaly parkurové závody. Je hodně důvodů, proč sem rád chodím fotit. Ten hlavní – je to ideální místo, kde si cvičit postřeh a pohotovost, základní předpoklady pro fotografování sportu.
V červenci jsem tu psal o dostizích v Lysé. Předminulou neděli jsem byl s Dílnou v Hořovicích, na tamním Ranchi, kde se konaly parkurové závody. Je hodně důvodů, proč sem rád chodím fotit. Ten hlavní – je to ideální místo, kde si cvičit postřeh a pohotovost, základní předpoklady pro fotografování sportu.
Na první ukázce je vidět, v čem ty závody spočívají: na vymezeném prostoru jsou rozestavěné překážky a jezdci projíždějí vždy nově definovanou trať a snaží se projet ji za co nejkratší dobu, aniž by shodili břevno z překážky. Jede vždycky jenom jeden a vy víte, kudy pojede (ne napoprvé, ale když už jede třetí, tak to aspoň tušíte). První zásada: najít si místo, odkud máte překážku blízko a aby dráha vedla přímo na vás. Tahle fotka splňuje podmínku jen částečně. Jednak je překážka daleko, jednak jezdkyně nejede na vás. Nicméně pro seznámení fotka dobře poslouží. Technika je zřetelná – je třeba teleobjektiv, 200 mm na APS-C, ale i na plnoformát bohatě stačí, když je delší, obvykle ho nevyužijete (ledaže… viz dále). Fotíme na prioritu času, tisícinou nic nezkazíte. Ostření je nastaveno na průběžné (kontinuální, Ai-servo u Canonů) a vyplatí se sériové focení, pokud váš aparát umí aspoň 5 oken na vteřinu.
Snažíme se zachytit chvilku, kdy je kůň kopyty nad překážkou. A teď pozor: jezdec se v té chvíli už dívá tam, kam koně v příštích vteřinách povede. Tady jezdkyni není vidět do obličeje. Musíme tedy změnit stanoviště tak, abychom stáli ve směru dráhy.
Takhle je to fajn, takhle to vyšlo dobře. Podotknu ještě, že jde o dívenky v kategorii 12 až 15 let. Úžasné holky, klobouk dolů!
Někdy to ovšem nevyjde tak, jak by bylo zapotřebí…
To pak bolí.
Když to občas fotím , mám dilema. Jakmile totiž je jezdec i s koněm, obličej vychází v poměru ke koni malý.
Sportovnější je vyfotit obličej, výraz jezdce. Pak ale nejsou vidět kopýtka… Čímž se dostávám k tomu, co jsem otevřel na začátku – na tohle je potřeba zoom vytáhnout naplno.
Sportovní odpoledne, to není jen jezdění. Kolem je i krásná atmosféra – jednak napětí, jednak kamarádství všech těch lidí od koní.
Z toho odpoledne ale mám nejraději tenhle obrázek. Někdo jezdí a sbírá ceny, někdo… jenom sbírá.
Koně jsou krásná zvířata a je třeba se o ně dobře starat. Fotí se to výborně, moc doporučuji nějaký ten parkurový závod navštívit.
