Nezařazené

Jak se co fotí: Atomový bunkr

Berte tento článek jako první díl seriálu na dané téma. Jak se fotí to či ono? První pravidlo mého Desatera zní, že motiv je to, co dobře vypadá na fotce. Hezké, ale jak to udělat, aby to vypadalo dobře na fotce? Každé téma chce své. A protože jsou Vánoce a máme pokrk koled, zalezme do protiatomového bunkru. Letos ho otevřeli v Drnově, je to u Slaného a zde je webvá stránka, tam se můžete v nejbližším termínu, což je 27. prosince, přihlásit k prohlídce.

Berte tento článek jako první díl seriálu na dané téma. Jak se fotí to či ono? První pravidlo mého Desatera zní, že motiv je to, co dobře vypadá na fotce. Hezké, ale jak to udělat, aby to vypadalo dobře na fotce? Každé téma chce své. A protože jsou Vánoce a máme pokrk koled, zalezme do protiatomového bunkru. Letos ho otevřeli v Drnově, je to u Slaného a zde je webvá stránka, tam se můžete v nejbližším termínu, což je 27. prosince, přihlásit k prohlídce.

Je to dříve přísně střežený prostor podzemního velitelského stanoviště protivzdušné obrany Prahy. Jak tedy fotit takový bunkr – nebo cokoli, co je prostorově stísněné? Rozhodl jsem se pro hodně širokoúhlé zobrazení. Nechtěl jsem věrné zobrazení, spíš zveličené, zvýrazněné. Použil jsem svůj Olympus OM-D EM-5 a mám v testu dalšího Olyho, EM-1. K nim jsem volil dva objektivy.

První je 7.5 mm Samyang. Je to objektiv speciálně určený pro MFT čili Micro Four Thirds formát Olympusu a Panasonicu, světelnost F3.5 a má ruční ostření. Zaostřuje se podle stupnice, vidíte ji na obrázku.


Je to hodně speciální objektiv, stojí cca 7 tisíc. Nemá smysl ho používat často, ale občas se hodí.
Druhý je objektiv Olympus Zuiko 9-18/4.0-5.6. V poslední době jsem si ho oblíbil jako základní objektiv pro MFT. Phnisko má po přepočtu 18-16 mm, takže na 36 mm to má klasické zobrazení mírně širokoúhlého objektivu. A když potřebuju pořádně zabrat, stáhnu to na 18 mm.


Musím počítat s hodně nízkou světelnou hladinou. Jde v podstatě o muzeum, každý prostor je jinak osvětlený. Bylo mi jasné,že musím fotit na plnou světelnost, v atomovém bunkru nebudu čarovat s clonou. Tedy, mělo by to smysl, kdybych chtěl dělat proostřené HDR obrázky (ale pak bych si na to vzal full frame Canona). Usmyslel jsem si pojmout to více reportážně – i to je součást rozhodování, jak na to jít. Každé pojetí vyžaduje různý přístup. ISO bude taky hodně vysoké.

Další problém je osvětlení. Je samozřejmě žárovkové. Je dobře to fotit v RAW, protože pak je možno barevnou teplotu ovlivňovat – nicméně v poslední době víc sázím na režim AUTO. Žárovkové osvětlení vychází žlutě, ale ono to tam opravdu takové je. Když jde o bunkr velitelství raketové obrany Prahy, pak je nejlepší to pojmout černobíle… To jsem ovšem dělal až doma, v Silver Efexu, Pro2, to je plugin do Phtoshopu, nejlepší převaděč do černobílého, jaký znám. No a ISO jsem nastavil taky na AUTO, abych při přechodech z jedné tmavé místnosti do světlejší a pak zase tmavší nemusel pořád něco honit. Šum? No ovšem, s tím jsme počítal. Ale u fotek tohoto typu mi nevadí.

Ještě k technice: čím širší záběr, a u rybookého Samyangu je to stonásob, hodně záleží na udržení vodorovné linie. Ale i pak se budovy a vnitřky budov kácejí. S tím je nutno počítat a něco se dá v postprocesu upravit. Pojďme k obrázkům. Chtěl jsem sérii postavit na kontrastu mezi v podstatě deadly, tedy hrozivého prostředí a bezstarostnosti návštěvníků. Zvláště děti tam působí hodně bizarně. Ale jen je tam vezměte, ať vidí, že život není peříčko!

Toto je ukázka původní barevnosti, 6400 ISO:


Bunkr zvnějšku.


Sál, odkud se to řídilo. Na mapy v horní části vojáci zakreslovali trasu letadel. Zbyla tu jediná, na obrazovce vpravo ta klikatá čára poblíž písmen S4/5 – to se k našim hranicím blížil výzvědný letoun BlackBird. Teď je k vidění taky už jen v muzeu.


Major František Chmelař tu sloužil pětadvacet let, nyní tu návštěvníkům vše dopodrobna vysvětlí. 8000 ISO.


Spojovací chodba.


Mají tu i opravdové rakety. Ty se spolu s lidmi fakt blbě fotí…


Výklad je někdy vyčerpávající.


Střela s plochou dráhou letu.


Atomová svatozář.


Shrnutí: Toto je jedno z možných pojetí, vzít to reportážně. Široký úhel záběru dokáže zobrazit člověka a prostředí kolem něho, to je hlavní síla. Snažil jsem se pamatovat na pravidlo tří (tři lidi na snímku, když jich je víc, nastává zmatek), pravidlo o markantu (výrazný prvek v popředí, je to důležité hlavě při širokoúhlém vidění a na obrázku s plochou dráhou letu je dobře aplikovaná zásada mého desatera, že hlavní motiv má zabírat aspoň třetinu plochy obrazu. Dodatek: Praktická cvičení založená na aplikaci mých Deseti kroků k úspěchu je založena moje půlroční Dílna, zahajuju 7. února.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: