|
Histogram je pomůcka k přesnému zjištění, jak to je s rozložením jasů na snímku. Jak se v něm vyznat? Začněme jednoduchým příkladem. Dejme tomu, že máme tento obrázek. Jsou na něm dvě plochy, jedna je tmavší, druhá světlejší šedá. Jedna má složení barev červená-zelená-modrá RGB v poměru 80 – 80 – 80, druhá 160 – 160 – 160.
 Podívejme se, jak vypadá histogram tohoto obrázku:  Nejdříve, co to je. Histogram je graf, který na vodorovné ose x zobrazuje stupně jasů. Vlevo je stupeň 0, úplně vpravo 255, dohromady je to 256 stupňů. Pod tímto grafem vidíme proužek od černé (vlevo) k bílé (vpravo): to je pomůcka pro představu, abychom věděli, jakému odstínu která hodnota odpovídá. Namítnete, že jde o schema a ne o fotku. Pojďme tedy do praxe. Zde je ukázka šedivého, málo kontrastního snímku:  Podívejme se, jak vypadá histogram tohoto obrázku. Samozřejmě, jde o histogram na počítači, nicméně histogram na vašem fotoaparátu je navržený podle stejných principů, jeho průběh je tedy identický.  Vidíme, že graf je nejbohatší ve střední části – to proto, že šedých tónů je tu nejvíc. Není tu nic hodně tmavého, natož černého, spíš tu jsou světlejší tóny – vpravo. Jak to bude vypadat, když nebudeme mít snímek s nápadnějším rozdělením jasů?  Temné tóny odpovídají nápadnému výčnělku v levé části histogramu, kopeček uprostřed – je nejrozsáhlejší – reprezentuje šedé tóny a výstřelek vpravo odpovídá té bílé obloze. Splynul s pravým okrajem, to je indikace, že obloha je spálená. Naopak následující ukázka je hodně tmavá:  Podle toho vypadá i histogram tohoto obrázku:  Vpravo není nic, ani ve středu není nic, střední hodnota je pozice 43,40, to jsou hodně temné tóny. Naopak hodně světlý obrázek vypadá takto:  Jeho histogram má všechny údaje nakupené doprava a vlevo není nic.  Dobrá, ale jak se v praxi histogramem řídit? Každopádně je třeba si hlavně hlídat pravou stranu. Největším nebezpečím, jsou přepaly. V praxi je třeba brát v úvahu, jestli v motivu jsou nějaké hodně světlé tóny – pak samozřejmě musíme histogram pustit více vpravo, to znamená, že expozice musí být taková, aby histogram, tedy průběh jeho grafu, končil blízko pravého okraje. Jsou ale motivy, které nemají nic hodně světlého:  Pak se vyplácí, když nastavíme expoziční kompenzaci (tedy korekci expozice) tak, aby kresba (=průběh grafu) končila někde poblíž třetí čtvrtiny grafu. Jakmile se blíží jeho polovině, snímek bude tmavý (někdy to je náš záměr!), ale jakmile se přehoupne přes polovinu doleva, bývá moc tmavý, podexponovaný. Tohle je dobře mít na paměti, ne vždycky jsme schopni pohledem na displej posoudit „od oka“, jak je snímek exponovaný. Histogram je přesné posouzení, žádná dojmologie, je to matematika.  Podstatné tedy na histogramu není, jak vypadá, tedy jestli je hrbatý nebo plynulý. Podstatné je, kde a jak začíná a končí, to je to, na co musíme zaměřit pozornost. |
|
Histogram je pomůcka k přesnému zjištění, jak to je s rozložením jasů na snímku. Jak se v něm vyznat? Začněme jednoduchým příkladem. Dejme tomu, že máme tento obrázek. Jsou na něm dvě plochy, jedna je tmavší, druhá světlejší šedá. Jedna má složení barev červená-zelená-modrá RGB v poměru 80 – 80 – 80, druhá 160 – 160 – 160.
Podívejme se, jak vypadá histogram tohoto obrázku: Nejdříve, co to je. Histogram je graf, který na vodorovné ose x zobrazuje stupně jasů. Vlevo je stupeň 0, úplně vpravo 255, dohromady je to 256 stupňů. Pod tímto grafem vidíme proužek od černé (vlevo) k bílé (vpravo): to je pomůcka pro představu, abychom věděli, jakému odstínu která hodnota odpovídá. Namítnete, že jde o schema a ne o fotku. Pojďme tedy do praxe. Zde je ukázka šedivého, málo kontrastního snímku: Podívejme se, jak vypadá histogram tohoto obrázku. Samozřejmě, jde o histogram na počítači, nicméně histogram na vašem fotoaparátu je navržený podle stejných principů, jeho průběh je tedy identický. Vidíme, že graf je nejbohatší ve střední části – to proto, že šedých tónů je tu nejvíc. Není tu nic hodně tmavého, natož černého, spíš tu jsou světlejší tóny – vpravo. Jak to bude vypadat, když nebudeme mít snímek s nápadnějším rozdělením jasů? Temné tóny odpovídají nápadnému výčnělku v levé části histogramu, kopeček uprostřed – je nejrozsáhlejší – reprezentuje šedé tóny a výstřelek vpravo odpovídá té bílé obloze. Splynul s pravým okrajem, to je indikace, že obloha je spálená. Naopak následující ukázka je hodně tmavá: Podle toho vypadá i histogram tohoto obrázku: Vpravo není nic, ani ve středu není nic, střední hodnota je pozice 43,40, to jsou hodně temné tóny. Naopak hodně světlý obrázek vypadá takto: Jeho histogram má všechny údaje nakupené doprava a vlevo není nic. Dobrá, ale jak se v praxi histogramem řídit? Každopádně je třeba si hlavně hlídat pravou stranu. Největším nebezpečím, jsou přepaly. V praxi je třeba brát v úvahu, jestli v motivu jsou nějaké hodně světlé tóny – pak samozřejmě musíme histogram pustit více vpravo, to znamená, že expozice musí být taková, aby histogram, tedy průběh jeho grafu, končil blízko pravého okraje. Jsou ale motivy, které nemají nic hodně světlého: Pak se vyplácí, když nastavíme expoziční kompenzaci (tedy korekci expozice) tak, aby kresba (=průběh grafu) končila někde poblíž třetí čtvrtiny grafu. Jakmile se blíží jeho polovině, snímek bude tmavý (někdy to je náš záměr!), ale jakmile se přehoupne přes polovinu doleva, bývá moc tmavý, podexponovaný. Tohle je dobře mít na paměti, ne vždycky jsme schopni pohledem na displej posoudit „od oka“, jak je snímek exponovaný. Histogram je přesné posouzení, žádná dojmologie, je to matematika. Podstatné tedy na histogramu není, jak vypadá, tedy jestli je hrbatý nebo plynulý. Podstatné je, kde a jak začíná a končí, to je to, na co musíme zaměřit pozornost. |
