Narazil jsem na tohle téma při brouzdání webem. Jak nosíte svoje nádobíčko? Každý na to má jinou metodu a možná, že i způsob, jakým nářadí nosíme, nás charakterizuje. Bezděky jsem si vzpomněl na svého kamaráda Dušana Pálku, který loni umřel. Byl to skvělý kreslíř a fotograf a kdykoli jsem ho potkal, měl na krku svoji leiku. Zadal jsem si ho do Goglu a vypadla na mě fotka z webu jiného mého kamaráda, Ondřeje Suchého, který na Dušana vzpomínal na svém webu semanovice.cz.
Narazil jsem na tohle téma při brouzdání webem. Jak nosíte svoje nádobíčko? Každý na to má jinou metodu a možná, že i způsob, jakým nářadí nosíme, nás charakterizuje. Bezděky jsem si vzpomněl na svého kamaráda Dušana Pálku, který loni umřel. Byl to skvělý kreslíř a fotograf a kdykoli jsem ho potkal, měl na krku svoji leiku. Zadal jsem si ho do Goglu a vypadla na mě fotka z webu jiného mého kamaráda, Ondřeje Suchého, který na Dušana vzpomínal na svém webu semanovice.cz.
Nebudu tady smutně posmrkávat, jde mi o techniku nošení foťáku. Dnes se už foťáky na krku málo nosí, řekl bych že vůbec ne. Na krku je hodně nosili leikaři, protože je to pohotové, přístroje měly průhledové hledáčky – a byly lehké. Zkuste chodit po světě s Nikonem D4 nebo Canonem 1DX ! Naroste vám hrb.
Na řemenu se foťáky nosí. V krabici se zrcadlovkou najdete široký řemen, zpravidla s vyznačeným názvem výrobce. K dobrému tonu fotografa profesionála bývá přelepený nápis na foťáku a na krytce, že prý to dělá člověka nenápadným neláká to zloděje. A co ten nápis na řemenu? Na některé věci je nejlepší se neptat.
Nicméně, abychom se dostali k věcem praktickým, není řemen jako řemen. Prodávají se řemeny neoprenové, které nemají nápis (!) a jsou měkké a pružné a když taháte celý den foťák, neřkuli dva foťáky, na neoprenu, bolí vás člověk míň než když totéž vláčíte na klasickém popruhu. Na popruhu nosíme aparát nejčastěji na řemeni, ortopédi si nad tím (ne)rvou vlasy, opravdu nervou, protože kdybychom, to nedělali, měli by míň zákazníků. Ale vážně, zajímavou variantou jsou řemeny firmy Sunsniper, k nám je dováží Oehling a jejich kouzlo spočívá v tom, se se nosí šikmo, jako vojáci nosili „dohodu“, a foťák visí hlavou dolů na důkladném kovovém úchytu přišroubovaném do stativového závitu. Má to dvě nevýhody – jednak je to drahé jak pes (cca 2 tisíce za řemen mi přijde hodně), jednak to při focení rádo padá z ramene a musí se to hlídat.
Ale k těm transportním prostředkům.
V zásadě jsou dvě řešení, fotobrašna a fotobatoh.
Začnu batohem. Batoh má jednu velkou výhodu a jednu strašnou nevýhodu.
Velká výhoda spočívá v tom, že se nosí na zádech.
Nevýhoda je v tom, že se nosí na zádech.
A jsme u toho – nejdřív se musí batoh sundat a otevřít a přístroj a další nádobí vytáhnout… Existují i batohy jaksi hybridní, které se nosí na šikmém řemenu a lze se do nich dostat z boku. Ale ty se zase smekají a čím jsou pohodlnější na dosah fotoaparátu, tím problematičtější je jejich zdravotní blahodárnost. Nicméně je fakt, že na dlouhou pouť je fotobatoh k nezaplacení. Zatěžuje nás rovnoměrně a páteř netrpí. Jen s tím fotografováním je to pak těžké.
Fotobrašna se nosí obvykle na rameni. Moje žena Ljuba vyznává fotobatoh, já se držím fotobrašny – mám fotobrašnu od firmy Domke, která vypadá jako tulácká taška na tlačenku a lahvové pivo. Nedám ale na ni dopustit a když je nejhůř a jdu někam daleko nebo jedu na motorce nebo na kole, mám ji šikmo přes tělo a sedí mi na zádech skoro tak dobře jako batoh. A taky mě baví, jak šíleně vypadá. Jsou ale na světě ještě šílenější tašky, například tašky Ortlieb byly původně vyráběné ze starých plachet na korbu náklaďáků. V takové tašce se Canon 5D Mk III moc dobře vyjímá!
Takže, závěrem si troufnu na psychologickou typologii.
Holý foťák na řemeni, ať už na krku nebo na rameni, nosí člověk dynamický, který se s nepáře s ničím, se životem ani s fotografováním.
Foťák ve fotobrašně nosí pohodář, který si do brašny rád přibalí i svačinu a chce mít všechno po ruce a vyhýbá se komplikacím. To že je trochu lenoch je nabíledni.
Fotobatoh nosí metodik , který je náročný až snad přísný na sebe i na své okolí a má rád, když věci mají řád.
A zcela závěrem: ať budete mluvit s kýmkoli a zabrousíte na téma „jak nosí“, zjistíte, že nejlíp to dělá on, a rád vám vysvětlí důvody. Bohužel ty zkušenosti jsou nepřenosné a každý si musí svoji metodu odvodit nebo spíš odnosit sám.
