Jak na to: Kompenzace expozice a barva

Je to jedna z nejčastěji se vyskytujících funkcí: expoziční kompenzace. Připomeňme, o co jde. Vnitřní měření přístroje nastaví expozici – tedy, nastaví nějakou hodnotu času vůči nastavené cloně. Záleží na systému měření, k jaké hodnotě expozice (označuje se zkratkou EV – exposition value) dojde. Segmentový způsob měří hodnoty na mnoha místech CCD snímače (na př. 64) a dojde k nějaké výsledné hodnotě. Způsob vyhodnocování oblasti středu vychází z logického předpokladu, že někde uprostřed snímku se nachází nejdůležitější objekt fotografova zájmu. Jenže jsou situace, kdy každý použitý způsob vede k nedobrému výsledku. Například fotíme černého psa v protisvětle. Jakmile se měření chytne pozadí, tedy části

obrazu jasně ozářené, pes bude příliš černý. Jakmile ale nastavíme bodové měření a expozice bude odvozena od světla odraženého od černé srsti, bude pozadí přezářené. No a k tomu slouží funkce expoziční kompenzace – naměříme hodnotu pozadí a pak přidáme dejme tomu třetinu, dvě třetiny EV. Kolik přesně nás časem naučí zkušenost.

To je ale jen jedno použití.
Hodnota expozice má vliv i na barevnost. Obecně platí, že vyšší expozice vede k jasnějším, tedy světlejším snímkům a naopak, čím menší je expozice, tím tmavší, někdy říkáme i saturovanější, barvy dostaneme.

Prohlédněte si naši ukázku. Je to pohled z okna, foceno Olympusem C-700Z. Ráno byla krásná barevná oblaka, bylo krátce před východem slunce. Obloha byla velmi jasná. První snímek byl pořízen automaticky naměřenou expozicí. Proto jsem aktivoval funkci kompenzace expozice a nastavil na -0.7. Vidíte, o co bohatší jsou barvy na spodním snímku. Žádný pevný návod na to není – je třeba vše zkoušet. Digitální aparát je k tomu obzvlášť výhodný, protože můžeme výsledky aspoň v základních rysech kontrolovat. To co bylo řečeno výše platí naprosto stejně zejména o diapozitivech – tam barevnost hodně záleží na expozici. Jenže tam to stojí peníze, v digitální fotografii jen čas.

Je to jedna z nejčastěji se vyskytujících funkcí: expoziční kompenzace. Připomeňme, o co jde. Vnitřní měření přístroje nastaví expozici – tedy, nastaví nějakou hodnotu času vůči nastavené cloně. Záleží na systému měření, k jaké hodnotě expozice (označuje se zkratkou EV – exposition value) dojde. Segmentový způsob měří hodnoty na mnoha místech CCD snímače (na př. 64) a dojde k nějaké výsledné hodnotě. Způsob vyhodnocování oblasti středu vychází z logického předpokladu, že někde uprostřed snímku se nachází nejdůležitější objekt fotografova zájmu. Jenže jsou situace, kdy každý použitý způsob vede k nedobrému výsledku. Například fotíme černého psa v protisvětle. Jakmile se měření chytne pozadí, tedy části

obrazu jasně ozářené, pes bude příliš černý. Jakmile ale nastavíme bodové měření a expozice bude odvozena od světla odraženého od černé srsti, bude pozadí přezářené. No a k tomu slouží funkce expoziční kompenzace – naměříme hodnotu pozadí a pak přidáme dejme tomu třetinu, dvě třetiny EV. Kolik přesně nás časem naučí zkušenost.

To je ale jen jedno použití.
Hodnota expozice má vliv i na barevnost. Obecně platí, že vyšší expozice vede k jasnějším, tedy světlejším snímkům a naopak, čím menší je expozice, tím tmavší, někdy říkáme i saturovanější, barvy dostaneme.

Prohlédněte si naši ukázku. Je to pohled z okna, foceno Olympusem C-700Z. Ráno byla krásná barevná oblaka, bylo krátce před východem slunce. Obloha byla velmi jasná. První snímek byl pořízen automaticky naměřenou expozicí. Proto jsem aktivoval funkci kompenzace expozice a nastavil na -0.7. Vidíte, o co bohatší jsou barvy na spodním snímku. Žádný pevný návod na to není – je třeba vše zkoušet. Digitální aparát je k tomu obzvlášť výhodný, protože můžeme výsledky aspoň v základních rysech kontrolovat. To co bylo řečeno výše platí naprosto stejně zejména o diapozitivech – tam barevnost hodně záleží na expozici. Jenže tam to stojí peníze, v digitální fotografii jen čas.