Nezařazené

Jak na reportáž

Reportáž, to je silné slovo! Nicméně i pouhý dokumentární záznam nějaké události nese metodické rysy reportáže. Ukážu vám, jak jsem na to šel včera, když jsem dělal dokumentaci prezentačního vystoupení školy tai ji čínské mistryně Zhai Jun.
Začnu tak trochu od konce, tedy uspořádáním snímků. Snímky vybrané do tohoto článku byly pořízeny chronologicky, tedy od začátku do konce představení. To je vcelku rozumné řešení (i když to není stoprocentně platné pravidlo). Obrázky postupně pořízené jsou na kartě chronologicky seřazené. Takže asi rozumný postup je ten, že je stáhnete z karty, vyhodíte ty nejhorší, pak uděláte druhý, třetí atd. výběr – a ten zbytek si pojmenujete ve stávajícím pořadí. Velmi dobře se to dělá na př. v editoru Zoner Photo Studio, bez ohledu na verzi to dovedou všechny.

Pracoval jsem přístrojem Nikon D200 s objektivem Nikkor 18-35 mm. Co je třeba vzít v úvahu:

  • nízká světelná hladina
  • nestejnoměrnost osvětlení
  • různé typy osvětlení

Nízká světelná hladina – tedy prostě řečeno málo světla. Fotografoval jsem tedy s nastavením 1600 ISO, výjimečně v režimu Hi – 3200 ISO. Při 1600 ISO nepůsobí šum závažný problém na snímcích reportážního charakteru.
Nestejnoměrnost osvětlení je horší problém. Prezentace byla v místnosti, tedy v prostředí umělého světla. Hrozí nebezpečí, že nežádoucí světelné vlivy – ostré světlo v záběru anebo abnormálně tmavý objekt v záběru – posune expozici někam, kam nechceme. Protož je dobré použít manuálně nastavené expozice (režim M) a hlídat si expozici na displeji – na histogramu.

Různé typy osvětlení – žárovka, zářivka, dokonce filtrované divadelní reflektory, to dokáže udělat pěknou paseku. Zde existuje jen jedna šalamounská rada – je to třeba hlídat. Samozřejmě že ideální je fotografování na RAW formát, kde správné nastavení bílé stanovíme v počítači.

Jdeme na to:
Je třeba si říci, co vlastně chceme fotit. Pokud by to měla být čistá dokumentace, tedy: a) fotit všechny účastníky, b) fotit všechny body programu, pak je nejlíp fotit na malé rozlišení stovky fotek, taky to má smysl. Já se pokusil o vystižení atmosféry té události.

Na začátku je samozřejmě nervozita, přípravy, těšení i obavy. Je dobré hlídat gesta, výrazy obličeje, pohledy. Tady se dobře uplatňuje širokoúhlý objektiv a zásada – jít dost blízko. Zkušení reportéři říkají, že na koho nedosáhneme, je moc daleko. Použití krátkého ohniska vede k tomu, že postava v popředí (musí být blízko) je výrazná, ale zachytíme i prostředí, atmosféru. Postava či postavy v popředí ale musí být opravdu dost blízko.

Musíme ale myslet i na opravdu dokumentární záznamy. Takže ani pohled do sálu by neměl chybět – aby bylo zřejmé, kolik diváků přišlo, i dokumentární pohled na jeviště.

Cvičení s vějířem je efektní – uplatní se celkový pohled i pohled pořízený delším ohniskem. Toto byl jediný případ, kdy bylo nutno zvýšit ISO až za hranici únosného šumu.

Cvičení s diváky (nahoře) vytvořilo tečku za celým večerem. Přiznám se, že jsem byl málo “paparazzo” -mezi diváky bylo co fotit, ale musel jsem (nebo spíš – chtěl jsem) se chovat slušně. Ti lidi tam nepřišli proto, aby je nějaký moula fotil, chtěli se dívat a pak si zacvičili! To ovšem jsou problémy živé fotografie. Lidé nejsou ovce určené k volnému lovu, byť fotografickému. Proto semináře pro živou fotografii rád dělám v zoologické zahradě – pokusy se mají dělat na zvířatech!.

No a konečně závěr – debaty v zákulisí, jak to všechno dopadlo a spokojená paní Zhai Jun odchází po děkovačce z jeviště. Pokud by vás její škola zaujala, pak se podívejte na její web, jsou tam i zajímavé fotografie a všechny potřebné informace.

Závěr:
Živou fotografii v místnosti foťte na vysoké ISO, s nastaveným režimem M (manuální expozice) a hlídejte si vyvážení bílé. Choďte co nejblíž k lidem a hlídejte si gesta a pohledy. Foťte toho hodně, vyhodit se dá 90%i více snímků. A nezapomeňte, že uděláte radost lidem, když jim fotky aspoň pošlete mailem (zmenšené na 640×480!!, pozor, zmenšujte kopii!!!), líp když je necháte udělat ve fotolabu na pevnou kopii a rozdáte je – což je sice dražší, ale zase to udělá většáí radost, protože je to dárek.

Reportáž, to je silné slovo! Nicméně i pouhý dokumentární záznam nějaké události nese metodické rysy reportáže. Ukážu vám, jak jsem na to šel včera, když jsem dělal dokumentaci prezentačního vystoupení školy tai ji čínské mistryně Zhai Jun.
Začnu tak trochu od konce, tedy uspořádáním snímků. Snímky vybrané do tohoto článku byly pořízeny chronologicky, tedy od začátku do konce představení. To je vcelku rozumné řešení (i když to není stoprocentně platné pravidlo). Obrázky postupně pořízené jsou na kartě chronologicky seřazené. Takže asi rozumný postup je ten, že je stáhnete z karty, vyhodíte ty nejhorší, pak uděláte druhý, třetí atd. výběr – a ten zbytek si pojmenujete ve stávajícím pořadí. Velmi dobře se to dělá na př. v editoru Zoner Photo Studio, bez ohledu na verzi to dovedou všechny.

Pracoval jsem přístrojem Nikon D200 s objektivem Nikkor 18-35 mm. Co je třeba vzít v úvahu:

  • nízká světelná hladina
  • nestejnoměrnost osvětlení
  • různé typy osvětlení

Nízká světelná hladina – tedy prostě řečeno málo světla. Fotografoval jsem tedy s nastavením 1600 ISO, výjimečně v režimu Hi – 3200 ISO. Při 1600 ISO nepůsobí šum závažný problém na snímcích reportážního charakteru.
Nestejnoměrnost osvětlení je horší problém. Prezentace byla v místnosti, tedy v prostředí umělého světla. Hrozí nebezpečí, že nežádoucí světelné vlivy – ostré světlo v záběru anebo abnormálně tmavý objekt v záběru – posune expozici někam, kam nechceme. Protož je dobré použít manuálně nastavené expozice (režim M) a hlídat si expozici na displeji – na histogramu.

Různé typy osvětlení – žárovka, zářivka, dokonce filtrované divadelní reflektory, to dokáže udělat pěknou paseku. Zde existuje jen jedna šalamounská rada – je to třeba hlídat. Samozřejmě že ideální je fotografování na RAW formát, kde správné nastavení bílé stanovíme v počítači.

Jdeme na to:
Je třeba si říci, co vlastně chceme fotit. Pokud by to měla být čistá dokumentace, tedy: a) fotit všechny účastníky, b) fotit všechny body programu, pak je nejlíp fotit na malé rozlišení stovky fotek, taky to má smysl. Já se pokusil o vystižení atmosféry té události.

Na začátku je samozřejmě nervozita, přípravy, těšení i obavy. Je dobré hlídat gesta, výrazy obličeje, pohledy. Tady se dobře uplatňuje širokoúhlý objektiv a zásada – jít dost blízko. Zkušení reportéři říkají, že na koho nedosáhneme, je moc daleko. Použití krátkého ohniska vede k tomu, že postava v popředí (musí být blízko) je výrazná, ale zachytíme i prostředí, atmosféru. Postava či postavy v popředí ale musí být opravdu dost blízko.

Musíme ale myslet i na opravdu dokumentární záznamy. Takže ani pohled do sálu by neměl chybět – aby bylo zřejmé, kolik diváků přišlo, i dokumentární pohled na jeviště.

Cvičení s vějířem je efektní – uplatní se celkový pohled i pohled pořízený delším ohniskem. Toto byl jediný případ, kdy bylo nutno zvýšit ISO až za hranici únosného šumu.

Cvičení s diváky (nahoře) vytvořilo tečku za celým večerem. Přiznám se, že jsem byl málo “paparazzo” -mezi diváky bylo co fotit, ale musel jsem (nebo spíš – chtěl jsem) se chovat slušně. Ti lidi tam nepřišli proto, aby je nějaký moula fotil, chtěli se dívat a pak si zacvičili! To ovšem jsou problémy živé fotografie. Lidé nejsou ovce určené k volnému lovu, byť fotografickému. Proto semináře pro živou fotografii rád dělám v zoologické zahradě – pokusy se mají dělat na zvířatech!.

No a konečně závěr – debaty v zákulisí, jak to všechno dopadlo a spokojená paní Zhai Jun odchází po děkovačce z jeviště. Pokud by vás její škola zaujala, pak se podívejte na její web, jsou tam i zajímavé fotografie a všechny potřebné informace.

Závěr:
Živou fotografii v místnosti foťte na vysoké ISO, s nastaveným režimem M (manuální expozice) a hlídejte si vyvážení bílé. Choďte co nejblíž k lidem a hlídejte si gesta a pohledy. Foťte toho hodně, vyhodit se dá 90%i více snímků. A nezapomeňte, že uděláte radost lidem, když jim fotky aspoň pošlete mailem (zmenšené na 640×480!!, pozor, zmenšujte kopii!!!), líp když je necháte udělat ve fotolabu na pevnou kopii a rozdáte je – což je sice dražší, ale zase to udělá většáí radost, protože je to dárek.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: