Nezařazené

Jak na pohyb 1

Už Švejk věděl, že nádraží se fotografuje dobře, protože se nehýbe a nemusí se mu říkat, aby se tvářilo příjemně. Co ale s objekty, které se hýbou, nebo dokonce hodně hýbou? Mám na to jednoduchou metodu – jak takovou věc cvičit a jak se přesvědčit, zdali to umím. Je ale k tomu potřeba pomoc jedné trpělivé osoby…

Na ukázkách v tomto článku jsem onou trpělivou osobou já – snímky pořídili frekventanti mého kurzu Začínáme s Ondřejem Neffem v Institutu digitální fotografie. Učíme se tam všechno možné, i fotografování pohybu.

1. Zkouška Sedmi statečných

Výchozí poloha: ruce od sebe, pak se ruce zvolna přibližují, až se dlaně dotknou.


Pravděpodobně jste taky viděli tu báječnou kovbojku (pardon – říká se western), kde Yul Brynner zkouší mladého adepta pistolnického řemesla v rychlosti. Tleskne a chce po něm, aby tasil colt. Právě to tlesknutí mě zaujalo, když jsem tuhle fotografickou zkoušku vymýšlel: taky tlesknu – tedy – dám ruce od sebe a pak je přibližuju, až se dotknu dlaněmi a potom je zase dávám od sebe. Jde o to, aby mě adepti vyfotili právě v okamžiku, kdy jsou dlaně u sebe. Podstatná na tom je plynulost pohybu. Není tu nic neočekávaného – ruce se pohybují zvolna a každý ví, kam doputují i jak dlouho tam budou.

Požádejte kamaráda či jinou trpělivou osobu, aby vám sehrála „Yul Brynnera“. Ze začátku se ty ruce pohybují pomalu a když už se vycvičíte natolik, aby při pomalém pohybu jste dokázali vyfotit ruce s dlaněmi u sebe, ona hodná trpělivá osoba může přitvrdit a nakonec může tleskat opravdu tak rychle, jako to ve filmu dělal Yul Brynner.

Tady se to zrovna moc nepovedlo, těžko říct, zda autor snímku zmáčkl předčasně, ale spíš zaspal.


Záhy zjistíte, že klíč k úspěchu je namáčknutí spouště.
Každý spoušť fotoaparátu má dvě polohy. V té první, kdy je stisknuta jen napůl, přístroj měří světlo a nastavuje expozici a zároveň zaostřuje objektiv, tedy, zároveň pracuje jeho automatické ostření, autofokus. Když nepokračujeme, tedy když držíme prst na spoušti a nepokračujeme, aparát už nic nedělá a zůstane nastavený a zaostřený. Pak stačí domáčknout spoušť a potom exponuje.
Důležité e, že to nastavování a ostření trvá nějakou dobu. U běžného moderního aparátu to trvá něco kolem půl vteřiny, výjimečně to trvá kratší dobu. Nicméně ta půlvteřinka je typická pro dnešní kompakty. Bývalo to delší, takže kdo má starší typ, může počítat i s 0,8 sec, ba i delší prodlevou! To je zcela nevhodné i pro tak mírný pohyb, jako předvádím na zkušebních snímcích.
Namáčknutím dramaticky zkracujeme prodlevu – na – dnes typicky – 0,1 sec, mnohdy i na stopkami neměřitelně krátkou dobu. Takže opakuji, klíč k úspěchu ve „zkoušce Sedmi statečných“ – a samozřejmě pak i v praxi při focení rychlých dějů – je namáčknutí spouště. Zkoušejte si to, dokud se vám to pokaždé nepodaří.
Samozřejmě si můžete zvolit i jiný objekt, nemusí to být zrovna tleskající člověk. Jde ale o to, aby to byl pohyb plynulý, ne moc rychlý a hlavně pravidelný. Teprve až si osvojíte metodu namáčknutí spouště, zkoušejte si postřeh na nepravidelných pohybech -ideální partner pro takový tréning je samozřejmě pes, tento nevyčerpatelný akumulátor energie!
Za týden si ukážeme ještě jednu zkoušku, kterou na mých kurzech děláme při cvičení fotografování pohybu.

Už Švejk věděl, že nádraží se fotografuje dobře, protože se nehýbe a nemusí se mu říkat, aby se tvářilo příjemně. Co ale s objekty, které se hýbou, nebo dokonce hodně hýbou? Mám na to jednoduchou metodu – jak takovou věc cvičit a jak se přesvědčit, zdali to umím. Je ale k tomu potřeba pomoc jedné trpělivé osoby…

Na ukázkách v tomto článku jsem onou trpělivou osobou já – snímky pořídili frekventanti mého kurzu Začínáme s Ondřejem Neffem v Institutu digitální fotografie. Učíme se tam všechno možné, i fotografování pohybu.

1. Zkouška Sedmi statečných

Výchozí poloha: ruce od sebe, pak se ruce zvolna přibližují, až se dlaně dotknou.


Pravděpodobně jste taky viděli tu báječnou kovbojku (pardon – říká se western), kde Yul Brynner zkouší mladého adepta pistolnického řemesla v rychlosti. Tleskne a chce po něm, aby tasil colt. Právě to tlesknutí mě zaujalo, když jsem tuhle fotografickou zkoušku vymýšlel: taky tlesknu – tedy – dám ruce od sebe a pak je přibližuju, až se dotknu dlaněmi a potom je zase dávám od sebe. Jde o to, aby mě adepti vyfotili právě v okamžiku, kdy jsou dlaně u sebe. Podstatná na tom je plynulost pohybu. Není tu nic neočekávaného – ruce se pohybují zvolna a každý ví, kam doputují i jak dlouho tam budou.

Požádejte kamaráda či jinou trpělivou osobu, aby vám sehrála „Yul Brynnera“. Ze začátku se ty ruce pohybují pomalu a když už se vycvičíte natolik, aby při pomalém pohybu jste dokázali vyfotit ruce s dlaněmi u sebe, ona hodná trpělivá osoba může přitvrdit a nakonec může tleskat opravdu tak rychle, jako to ve filmu dělal Yul Brynner.

Tady se to zrovna moc nepovedlo, těžko říct, zda autor snímku zmáčkl předčasně, ale spíš zaspal.


Záhy zjistíte, že klíč k úspěchu je namáčknutí spouště.
Každý spoušť fotoaparátu má dvě polohy. V té první, kdy je stisknuta jen napůl, přístroj měří světlo a nastavuje expozici a zároveň zaostřuje objektiv, tedy, zároveň pracuje jeho automatické ostření, autofokus. Když nepokračujeme, tedy když držíme prst na spoušti a nepokračujeme, aparát už nic nedělá a zůstane nastavený a zaostřený. Pak stačí domáčknout spoušť a potom exponuje.
Důležité e, že to nastavování a ostření trvá nějakou dobu. U běžného moderního aparátu to trvá něco kolem půl vteřiny, výjimečně to trvá kratší dobu. Nicméně ta půlvteřinka je typická pro dnešní kompakty. Bývalo to delší, takže kdo má starší typ, může počítat i s 0,8 sec, ba i delší prodlevou! To je zcela nevhodné i pro tak mírný pohyb, jako předvádím na zkušebních snímcích.
Namáčknutím dramaticky zkracujeme prodlevu – na – dnes typicky – 0,1 sec, mnohdy i na stopkami neměřitelně krátkou dobu. Takže opakuji, klíč k úspěchu ve „zkoušce Sedmi statečných“ – a samozřejmě pak i v praxi při focení rychlých dějů – je namáčknutí spouště. Zkoušejte si to, dokud se vám to pokaždé nepodaří.
Samozřejmě si můžete zvolit i jiný objekt, nemusí to být zrovna tleskající člověk. Jde ale o to, aby to byl pohyb plynulý, ne moc rychlý a hlavně pravidelný. Teprve až si osvojíte metodu namáčknutí spouště, zkoušejte si postřeh na nepravidelných pohybech -ideální partner pro takový tréning je samozřejmě pes, tento nevyčerpatelný akumulátor energie!
Za týden si ukážeme ještě jednu zkoušku, kterou na mých kurzech děláme při cvičení fotografování pohybu.