V prosinci 2013 jsem zde zveřejnil krátký rozhovor s Richardem Horákem. Ten právě vyhrál listopadové kolo naší průběžné soutěže a jeho snímek si hned úvodem připomeneme.
V prosinci 2013 jsem zde zveřejnil krátký rozhovor s Richardem Horákem. Ten právě vyhrál listopadové kolo naší průběžné soutěže a jeho snímek si hned úvodem připomeneme.
No a protože je to autor, který má své téma, není divu, že v něm pokračuje. Zůstává fascinován interiérem chrámu svatého Víta a jeho fotografie též mají dar fascinovat. Jedna mě zaujala i technicky, nejen svým rozsahem jasů. O něm jsme se bavili už posledně – Richard Horák nepoužívá techniku HDR imagingu. Pracuje v RAW a využívá do maxima schopností Lightroomu postihnout kresbu i barevnost v maximálně širokém rozsahu. Ze snímků svého Nikonu D800 tedy získá takové rozpětí, jaké odpovídá i teoretickým schopnostem tohoto přístroje.
Mě ale zaujalo zobrazení prostoru:
Z mého údivu logicky vyplynula první otázka.
Tahle fotka mi připadá, že jde o panorama. Jak jste ji pořídil?
Nejdřív o tom, jak vznikla celá jedna série, do níž i tahle fotografie patří. Ve svatém Vítu fotím pravidelně, je to součást mé spolupráce s pražským arcibiskupstvím. Zachytil jsem i setkání sedmi klíčníků katedrály.
Rozhodli se podpořit projekt nových varhan. Ty stávající jsou vlastně provizórium. Byly postaveny pro původní rozsah katedrály, jak byla ještě před dostavbou ve dvacátém století. Mají být umístěny v prostoru pod rozetou nad vchodem.
Právě z tohoto triforia byla pořízena i fotografie, o které se bavíme. Jde skutečně o snímek složený – myslím až z osmi snímků. Byly pořízeny na výšku. V takovém prostoru jako je katedrála zápasíte s odstupem. Výsledný obrázek vypadá lépe, když je na šířku, ale je výhodnější ho pořizovat takto, jako sérii fotografií na výšku.
Jak jste sérii složil do jednoho snímku?
Konkrétně tuto fotografii jsem ještě dělal v Photoshopu. Nicméně teď už postupuji podle rad mistrů panoramatické fotografie Karla Horáčka a Jana Šmída. Podotknu ještě, že jde o cosi jako falešné panorama. Poměr stran je 3:2, ovšem fotka je složena z dílčích záběrů.
Pak ovšem narážíte na problém plynulosti linií!
To bezesporu. Proto používám aplikaci Ptgui http://www.ptgui.com/ která problém velmi dobře řeší. Je to specializovaný program pro platformu Windows i Macintosh a je schopen složit i půlkulové panorama 360 x 180 stupňů. Pracuje nesmírně rychle – i takovéto panorama, o kterém se bavíme, složí během tak asi dvaceti vteřin.
Jaké jste použil ohnisko?
Konkrétně tato fotka je pořízena 20mm ohniskem. Dnes už bych volil delší ohnisko. Volba chce cit, nesmí se to přehánět.
Jak jste fotografie zpracovával?
Konverzi jsem provedl v Lightroomu s 16bitovým výstupem do TIFF. V Lightroomu řeším jasy, ale také svislice a korekce objektivu. Přirozeně že převod je synchronizovaný, tedy všechny parametry jsou aplikované na všechny dílčí fotografie. Nesmí se stát, aby jeden snímek byl tonálně jiný, to je pak na složeném panoramatu hned vidět. Po zpracování v PCgui přecházím do Photoshopu a zde používám zásuvný modul Nik Color Efex Pro.
Jak vypadalo samo fotografování?
Konkrétně tahle fotka vznikla z ruky, měl jsme tehdy málo času, jenom nějakých dvacet minut. Ve svatém Mikuláši jsem měl na práci klid a tam jsem mohl použít stativ. To je pak samozřejmě lepší.
Poděkoval jsem Richardu Horákovi za rady. PTGui je bezpochyby pozoruhodný kus softwaru. Existuje ve verzi standardní za 80 euro a profesionální za 150 euro. Profi verze je obohacená o řadu funkcí, mimo jiné i o schopnost skládání HDR panoramat včetně mapování tónů. Zde je malý tutoriál, jak to funguje:
