Jak na hloubku ostrosti

Nejdříve si zopakujme základní fakta. Objektiv fotoaparátu je vždy zaostřen na určitou vzdálenost – dejme tomu na 10 m. To ovšem neznamená, že bude ostré jenom to co je 10 m vzdálené! Před onou vzdáleností a za ní existuje

Pracovní plocha Helicon Focus je jednoduchá. Vlevo nahoře je zásobník, v náhledu vidíme právě zpracovávanou fotku a pod ní běží informace, kolik procent je zpracováno-.

pásmo, ve kterém jsou objekty na snímku ostré. Tomuto pásmu říkáme hloubka ostrosti. Čím je objekt vzdálenější a ohnisková vzdálenost kratší, tím je hloubka ostrosti větší. A naopak, čím jsme blíže objektu a čím je ohnisko použitého objektivu delší, tím je hloubka ostrosti menší.
Zásadní problémy nastávají v makrofotografii, jelikož zde jsou hloubky ostrosti velmi malé.

Řešení nabízí soft nazvaný Helicon focus. Princip činnosti je jednoduchý.
Nejdřív je třeba pořídit sérii fotografií, které jsou postupně zaostřeny na různé vzdálenosti od objektu. V makrofotografii jde o milimetry! Tuto sérii pak zařadíme do zásobníku softu a zpracujeme příkazem run. Počet použitých snímků není omezen, čím víc jich je, tím lépe.
Na naší ukázce jsme použili pět snímků a ukázalo se to jako nedostatečné – jistě i proto, že jsem z pokusných důvodů málo clonil (čím je clonový otvor větší – tedy čím menší je číslo označující clonu, tím je menší hloubka ostrosti).

	Pět dílčích snímků bylo postupně ručně zaostřeno na různé vzdálenosti. Clona makroobjektivu Canon byla nastavena na plnou světelnost F3.5. Výsledek by tedy byl lepší, kdyby bylo více zacloněno. Snímky byly samozřejmě pořízeny ze stativu.

Snímky tedy zpracujeme a výsledný obrázek obsahuje všecha ostrá pásma. Jelikož jsem neclonil, ostré pásmo bylo velmi úzké, takže na obrázku jsou vidět neostré příčné pruhy. Při dostatečném zaclonění by zmizely. Pokus jsem dělal s trial verzí softu, která umístí do spodní části obrazu firemní markant. Zde popsaná metoda je základní – soft ale dovede odstraňovat i temné skvrny z obrazu a dovede řešit případy, kdy kvůli odleskům některé dílčí snímky nepříjemně splývají dohromady.

Co se ale stane, když nepracujeme s pomocí stativu? O tom svědčí druhý pokus:

Jak vidíte, fotil jsem z ruky a poněkud jsem se mezi oběma snímky pohnul. Však taky výsledek je „pohnutý“. Zároveň je to ale ukázka, jak soft pracuje: on si najde a vypreparuje ostrou oblast a slepí tyto „preparáty“ dohromady. Stativ je tedy nutnost. Jistě budou problémy s makrofotografiemi živé přírody. V tutoriálu na webu Heliconu se tedy pracuje s makrofotografiemi nějakých minerálů. Nicméně – to není argument proti tomuto vynikajícímu softwaru! A teď stinná stránka – neomezená licence stojí 115 dolarů, profesionální verze dokonce 250 dolarů. Na hraní je to docela drahá hračka, po softu ale rád sáhne ten, kdo pořizuje dokumentární technické fotografie.

Nejdříve si zopakujme základní fakta. Objektiv fotoaparátu je vždy zaostřen na určitou vzdálenost – dejme tomu na 10 m. To ovšem neznamená, že bude ostré jenom to co je 10 m vzdálené! Před onou vzdáleností a za ní existuje

Pracovní plocha Helicon Focus je jednoduchá. Vlevo nahoře je zásobník, v náhledu vidíme právě zpracovávanou fotku a pod ní běží informace, kolik procent je zpracováno-.

pásmo, ve kterém jsou objekty na snímku ostré. Tomuto pásmu říkáme hloubka ostrosti. Čím je objekt vzdálenější a ohnisková vzdálenost kratší, tím je hloubka ostrosti větší. A naopak, čím jsme blíže objektu a čím je ohnisko použitého objektivu delší, tím je hloubka ostrosti menší.
Zásadní problémy nastávají v makrofotografii, jelikož zde jsou hloubky ostrosti velmi malé.

Řešení nabízí soft nazvaný Helicon focus. Princip činnosti je jednoduchý.
Nejdřív je třeba pořídit sérii fotografií, které jsou postupně zaostřeny na různé vzdálenosti od objektu. V makrofotografii jde o milimetry! Tuto sérii pak zařadíme do zásobníku softu a zpracujeme příkazem run. Počet použitých snímků není omezen, čím víc jich je, tím lépe.
Na naší ukázce jsme použili pět snímků a ukázalo se to jako nedostatečné – jistě i proto, že jsem z pokusných důvodů málo clonil (čím je clonový otvor větší – tedy čím menší je číslo označující clonu, tím je menší hloubka ostrosti).

	Pět dílčích snímků bylo postupně ručně zaostřeno na různé vzdálenosti. Clona makroobjektivu Canon byla nastavena na plnou světelnost F3.5. Výsledek by tedy byl lepší, kdyby bylo více zacloněno. Snímky byly samozřejmě pořízeny ze stativu.

Snímky tedy zpracujeme a výsledný obrázek obsahuje všecha ostrá pásma. Jelikož jsem neclonil, ostré pásmo bylo velmi úzké, takže na obrázku jsou vidět neostré příčné pruhy. Při dostatečném zaclonění by zmizely. Pokus jsem dělal s trial verzí softu, která umístí do spodní části obrazu firemní markant. Zde popsaná metoda je základní – soft ale dovede odstraňovat i temné skvrny z obrazu a dovede řešit případy, kdy kvůli odleskům některé dílčí snímky nepříjemně splývají dohromady.

Co se ale stane, když nepracujeme s pomocí stativu? O tom svědčí druhý pokus:

Jak vidíte, fotil jsem z ruky a poněkud jsem se mezi oběma snímky pohnul. Však taky výsledek je „pohnutý“. Zároveň je to ale ukázka, jak soft pracuje: on si najde a vypreparuje ostrou oblast a slepí tyto „preparáty“ dohromady. Stativ je tedy nutnost. Jistě budou problémy s makrofotografiemi živé přírody. V tutoriálu na webu Heliconu se tedy pracuje s makrofotografiemi nějakých minerálů. Nicméně – to není argument proti tomuto vynikajícímu softwaru! A teď stinná stránka – neomezená licence stojí 115 dolarů, profesionální verze dokonce 250 dolarů. Na hraní je to docela drahá hračka, po softu ale rád sáhne ten, kdo pořizuje dokumentární technické fotografie.