Nezařazené

Jak na fotoreportáž


V Libčanech u Hradce Králové najdeme Bonsai Centrum. Minimálně jednou měsíčně se tu konají semináře o úpravě bonsají. O tomto víkendu byl seminář doplněn exhibicí čínského mistra kaligrafie Sü Kuo-Fu. Jak takovou událost fotit? Souvisí to s otázkou „strategie reportáže“.

 
 
  Vždy je třeba snímků pořídit větší sérii.


Samozřejmě, že před takovou akcí si musíme položit otázku: jaký je cíl našeho počínání? Jistě že bychom měli dojít k nějakému rozumnému dokumentárnímu záznamu. A pokud by se měla povést i nějaká fotka navíc, tím líp. Fotili jsme zde oba, já i moje přítelkyně Ljuba Krbová.
Mistr Sü maloval před obecenstvem a bylo na něm vidět, že je schopen absolutního soustředění, a pozornost diváků a šmejdění fotografů mu absolutně nevadí. To byla důležitá okolnost – zdaleka ne každý umělec je takto laděn, naopak, je to absolutní výjimka. Takže, jak na to?
Dobré je, pořídit aspoň jednu celkovou fotku, kde se zachytí podstata děje – v daném případě Mistr Sü a jeho diváci. Pořídil jsem celkem pět záběrů. Problém je v tom, že v záběru, na kterém je více lidí, pokud to není vámi přímo kontrolovaná skupiny (postavte se, dívejte se, úúúúsměv a cvak), pak se vždycky aspoň jeden otočí, dívá se jinam, šklebí se a pod. Na tomto jediném záběru se všichni dívali na Mistra Sü (jak maluje krajinku podle pohlednice – namaluje vám ji taky, když ho o to požádáte, je to profesionální kaligraf a malíř, naleznete ho na Praze 10, ulice 28. pluku 612/53). Takže zásada je jasná:

Vždy je třeba pořídit snímků víc, nikdy se nespoléhejte na to, že „to“ tam máte na první pokus.

 
  Když Mistr namáčel štětec, bylo mu lépe vidět do obličeje.


Mistra Sü jsem chtěl zachytit i při práci v jeho soustředění. Jak to ale udělat, aby se v tomto snímku Mistr izoloval od diváků? Nezbylo nic jiného, než pořídit snímky „na výšku“. Málo kdy je dělám, asi z toho důvodu, že v praktickém použití, ať už v tisku v knize nebo v novinách nebo i na webu snímek na výšku zabírá při dané šířce obrazu v zásadě dvakrát větší plochu, než snímek na šířku. Volil jsem široký úhel záběru (krátké ohnisko 18 mm, ekv. 28 mm, také základní „setové“ objektivy zrcadlovek obvykle takové ohnisko nabízejí). Je třeba si hlídat, co má být ostré, a hlídat celou plochu záběru . V takovém případě je fotoaparát poněkud nakloněn, aby v dolní polovině obrazu byly detaily na Mistrově stole. Fotografuje se tedy nadvakrát: v první fázi je Mistrův obličej uprostřed závěru, po namáčknutí přístroj nastaví expozici a zaostří a pak se teprve nakloněním přístroje záběr doladí. Důležitý je i okamžik expozice: nakonec jsem ze série vybral snímek, kdy Mistr namáčí štětec, protože mu pak bylo vidět do obličeje, byly mu vidět oči.

Jakmile je hotov celek a detail, lze se zabývat otázku, zda děj nelze zobrazit nějak zvláště. Mistr maloval v prezentační místnosti Bonsai Centra, která je oddělena od skleníku s bonsajemi prosklenou stěnou. Moje přítelkyně Ljuba Krbová pořídila několik snímků skrz sklo této stěny (dole vlevo). Ve skle se odrážejí kaligrafie, který byly ve skleníku vystavené. Rám skel tvoří zajímavý rámec kolem Mistrovy figury a také oba diváci Mistra zvláštním způsobem rámují. Na snímku dole vpravo jsem Mistra zachytil extrémně širokoúhlým objektivem Nikkor s ohniskem 10,5 m. Dochází sice ke zborcení linií, ale prostor je zajímavým způsobem zpracovaný,

No a konečně je dobře si všímat dalších detailů a zdánlivých podružností, které dokreslují atmosféru. Ze série jsem vybral dva záběry: sníme dole vlevo pořídila Ljuba Krbová. Vpravo jsou zachyceni dva diváci, sledující Mistrův výkon.

Mistr Sü je pozoruhodná osobnost. Žije v naší zemi už šest let, učí tu čínský styl malby a kaligrafii a jak jsem již napsal, naleznete ho na Praze 10, ulice 28. pluku 612/53

V Libčanech u Hradce Králové najdeme Bonsai Centrum. Minimálně jednou měsíčně se tu konají semináře o úpravě bonsají. O tomto víkendu byl seminář doplněn exhibicí čínského mistra kaligrafie Sü Kuo-Fu. Jak takovou událost fotit? Souvisí to s otázkou „strategie reportáže“.

 
 
  Vždy je třeba snímků pořídit větší sérii.


Samozřejmě, že před takovou akcí si musíme položit otázku: jaký je cíl našeho počínání? Jistě že bychom měli dojít k nějakému rozumnému dokumentárnímu záznamu. A pokud by se měla povést i nějaká fotka navíc, tím líp. Fotili jsme zde oba, já i moje přítelkyně Ljuba Krbová.
Mistr Sü maloval před obecenstvem a bylo na něm vidět, že je schopen absolutního soustředění, a pozornost diváků a šmejdění fotografů mu absolutně nevadí. To byla důležitá okolnost – zdaleka ne každý umělec je takto laděn, naopak, je to absolutní výjimka. Takže, jak na to?
Dobré je, pořídit aspoň jednu celkovou fotku, kde se zachytí podstata děje – v daném případě Mistr Sü a jeho diváci. Pořídil jsem celkem pět záběrů. Problém je v tom, že v záběru, na kterém je více lidí, pokud to není vámi přímo kontrolovaná skupiny (postavte se, dívejte se, úúúúsměv a cvak), pak se vždycky aspoň jeden otočí, dívá se jinam, šklebí se a pod. Na tomto jediném záběru se všichni dívali na Mistra Sü (jak maluje krajinku podle pohlednice – namaluje vám ji taky, když ho o to požádáte, je to profesionální kaligraf a malíř, naleznete ho na Praze 10, ulice 28. pluku 612/53). Takže zásada je jasná:

Vždy je třeba pořídit snímků víc, nikdy se nespoléhejte na to, že „to“ tam máte na první pokus.

 
  Když Mistr namáčel štětec, bylo mu lépe vidět do obličeje.


Mistra Sü jsem chtěl zachytit i při práci v jeho soustředění. Jak to ale udělat, aby se v tomto snímku Mistr izoloval od diváků? Nezbylo nic jiného, než pořídit snímky „na výšku“. Málo kdy je dělám, asi z toho důvodu, že v praktickém použití, ať už v tisku v knize nebo v novinách nebo i na webu snímek na výšku zabírá při dané šířce obrazu v zásadě dvakrát větší plochu, než snímek na šířku. Volil jsem široký úhel záběru (krátké ohnisko 18 mm, ekv. 28 mm, také základní „setové“ objektivy zrcadlovek obvykle takové ohnisko nabízejí). Je třeba si hlídat, co má být ostré, a hlídat celou plochu záběru . V takovém případě je fotoaparát poněkud nakloněn, aby v dolní polovině obrazu byly detaily na Mistrově stole. Fotografuje se tedy nadvakrát: v první fázi je Mistrův obličej uprostřed závěru, po namáčknutí přístroj nastaví expozici a zaostří a pak se teprve nakloněním přístroje záběr doladí. Důležitý je i okamžik expozice: nakonec jsem ze série vybral snímek, kdy Mistr namáčí štětec, protože mu pak bylo vidět do obličeje, byly mu vidět oči.

Jakmile je hotov celek a detail, lze se zabývat otázku, zda děj nelze zobrazit nějak zvláště. Mistr maloval v prezentační místnosti Bonsai Centra, která je oddělena od skleníku s bonsajemi prosklenou stěnou. Moje přítelkyně Ljuba Krbová pořídila několik snímků skrz sklo této stěny (dole vlevo). Ve skle se odrážejí kaligrafie, který byly ve skleníku vystavené. Rám skel tvoří zajímavý rámec kolem Mistrovy figury a také oba diváci Mistra zvláštním způsobem rámují. Na snímku dole vpravo jsem Mistra zachytil extrémně širokoúhlým objektivem Nikkor s ohniskem 10,5 m. Dochází sice ke zborcení linií, ale prostor je zajímavým způsobem zpracovaný,

No a konečně je dobře si všímat dalších detailů a zdánlivých podružností, které dokreslují atmosféru. Ze série jsem vybral dva záběry: sníme dole vlevo pořídila Ljuba Krbová. Vpravo jsou zachyceni dva diváci, sledující Mistrův výkon.

Mistr Sü je pozoruhodná osobnost. Žije v naší zemi už šest let, učí tu čínský styl malby a kaligrafii a jak jsem již napsal, naleznete ho na Praze 10, ulice 28. pluku 612/53