Rád se k tomuto tématu vracím, protože ho pokládám za důležité a mám radost, když kolem sebe vidím, jak fotoknih přibývá. Dnes zopakuji několik hlavních zásad. Máme na výběr několik úctyhodných firem, nabízející fotoknihy, ukažme si to třeba na Bontii – je jednoduchá a přitom efektivní. Tento článek s videem vznikl při práci na fotoknize z cesty na Filipíny.
Rád se k tomuto tématu vracím, protože ho pokládám za důležité a mám radost, když kolem sebe vidím, jak fotoknih přibývá. Dnes zopakuji několik hlavních zásad. Máme na výběr několik úctyhodných firem, nabízející fotoknihy, ukažme si to třeba na Bontii – je jednoduchá a přitom efektivní. Tento článek s videem vznikl při práci na fotoknize z cesty na Filipíny.
Jak začít
Především je třeba si uspořádat archiv. Stavba fotoknihy tedy začíná dlouho před tím, než si otevřeme příslušný software. Výchozí úvaha je jednoduchá. Základní rozsah knihy Bontie (ale i jiných fotoknih) je 32 stran, tedy první a poslední jsou liché, protože proti je volná předsádka a pak je patnáct dvoustran. Fotokniha by neměla být ani prázdná, ani přeplácaná. Takže vycházejme z toho, že je dobré na těch 32 stran vybrat tak asi padesát fotek.
Na fotoknihu bychom měli – ideálně myslet už při fotografování, tedy na výletě, v mém případě na cestě na Filipíny. Je totiž dobré, když máme fotky jak na výšku, tak na šířku, graficky se s tím lépe pracuje. Jistě že si pak můžeme pomoci výřezem, ale přece jen je lépe pracovat s plným formátem.
Důležité pravidlo: vybírejme různorodé fotky! Ano, toto je mor fotoknih i webových fotografických prezentací: v Africe jsme viděli slona a máme ho vyfoceného stokrát… a na web naplácáme sto v podstatě stejných fotek. Nic proti slonovi, ale je třeba pracovat s kontrastem: detail , polodetail, celek – to je prastará kameramanská triáda, která nepřestane platit asi nikdy. Tak třeba fenomen kohoutích zápasů k Filipínám patří stejně jako vozidla jeepney. Výborně v knize vychází kontrast – zde polocelek majitele kohouta a detail kohoutí hlavy. Pohled je dovnitř, nikoli ven, i to je důležitá zásada. No a z desítek pořízených fotek jsem vybral do své fotoknihy tyhle dvě. Ty nezařazené by nijak knihu neobohatily.
Abych si fotky roztřídil, udělal jsem si adresář fotokniha, do něho jsem si nashromáždil fotky vybrané z archivu, a pak jsem si udělal tři dílčí podsložky – město – městečka – příroda. Vyycházím z logiky toho, co jsem viděl a zažil. Dá se to udělat i jinak, třeba chronologicky, podle dat – možností je hodně, je třeba volit nějakou, která je nejpříhodnější.
Máme tedy vybraných cirka padesát fotek na našich dvaatřicet stran (a na přední a zadní desku, na ty musíme myslet obzvlášť pozorně, je to výkladní skříň naší fotoknihy a měly by to být fotky, které charakterizují její smysl).
Následuje volba typu fotoknihy.
Jednak je to typ vazby, jednak je to formát. Typ vazby, to je: pevné desky, měkké desky a bývají i luxusní desky. Ty luxusní jsem nikdy nezkoušel. Pevné desky jsou parádní, měkké jsou jaksi spotřební – záleží na užití. Svoji filipinskou knihu budu dělat v pevných deskách.
Formát – opět záleží na užití. Já mám rád velký formát, takže dilema jenom zní, zdali na výšku nebo na šířku. Vyzkoušel jsem obé, jedno i druhé má smysl, vposledku dávám ale přednost formátu na šířku. Přece jen je víc fotek na šířku než na výšku a myslím si tedy, že formát na šířku fotoknize sluší.
A konečně – je třeba se rozhodnout, jakou zvolit šablonu.
Bontia nabízí i volnou tvorbu fotoknihy, to jest – můžete si rozmístit fotky libovolně. Takhle jsem to dělal taky, protože mám minulost novinového grafika a připadal jsem si jaksi tvořivější. Nicméně musím uznat, že ty šablony mají smysl.
Ty šablony nabízejí varianty umístění fotek do formátu strany. Varianty jsou početně omezené – některá šablona jich nabízí víc menších, jiná zase míň ale větších, ale vždy je to ve formátu strany posazené stejně. To je ohromná výhoda.
Jak se s tím pracuje
Podívejte se na dvoustranu s kohoutem. Vpravo je fotka přes plnou stranu (pán s kohoutem), vlevo detail s orámováním. Dole je pás s dvoustranami a ten aktivní je modře zvýrazněný a každá strana má nahoře záložku Změnit. Na tu když klikneme, otevře se nabídka variant.
Nahoře jsou Stránky: odleva je to strana jenom s textem, pak malá fotka s šedým rámováním, malá bez rámu, fotka na spadávačku, tedy celá plocha strany, v druhé řádce dvě fotky s rámečkem, dvě fotky bez rámečku; dole je dvoustrana přes celou plochu – fotky mají popisek po své levé straně. Klepnutím volíme tu variantu, která se nám hodí. Pak to lze změnit a dokonce si tu změněnou variantu můžete uložit do zásobníku šablon jako svoji šablonu. Velmi užitečné!
Vše se tedy dá změnit, vše se dá editovat, nicméně si myslím, že ta výchozí nastavení jsou volena velmi rozumně, dělají to zkušení grafici a vždy to má hlavu a patu.
Souborů šablon je hodně, některé jsou hodně ozdobné, plné grafických ornamentů, já dávám přednost strohému řešení. Ono je možné knihu zaplnit i automaticky – musíte mít fotky seřazené a software je umístí na stránky sám. Ale přijdete o radost a o hlavolamy a radost je jedna z předností samostatného sestavování fotoknihy.
Shrnutí:
První krok je výběr, počet fotek by měl být tak o třetinu vyšší než je počet stran. Je výhoda, když máme jak fotky na výšku, tak fotky na šířku. Na to je třeba myslet už na místě samém.
Volba formátu a provedení knihy odvisí od účelu. Reprezentativní jsou pevné desky. Je to dražší, ale vzpomeňte si, kolik vás cesta stála a jaké procento nákladů ta trvalá vzpomínka zabere.
Je třeba uvážlivě volit šablonu. Formát a šablona se nedají bezproblémově za pochodu měnit, na to pozor. Jakmile volíte, máte prsty v mandlu a vysouvat lze nejsnáze jen tím, že projekt zrušíte a začnete znovu.
Což je docela otrava.
Vše si teď můžeme názorně ukázat na videoukázce.
Kanál Youtube s mými dalšími instrukčními videozáznamy najdete zde.
