Nezařazené

Jak jsem fotil vnitřek chrámu

Chrám Hagia Sofia v Istanbulu má prastarou antickou minulost.Je to dnes jistě jedna z nejzajímavějších sakrálních staveb na světě. Původně to byla římská bazilika, poté křesťanský chrám a později sloužil jako mešita. Dnes je zde muzeum.
V krátké době, kterou jsem měl k disposici, jsem volil dva možné přístupy. Jednak použití ultraširokoúhlého objektivu – šlo o objektiv Zuiko s ohniskem 7-14 mm což ve spojení s přístrojem Olympus E3 odpovídá ohnisku 14 až 28 mm, jednak snímání detailů. Širokoúhlý objektiv umožňuje zvýraznit prostor. Detaily rád řeším plošně, geometricky – tam se naopak prostor popírá.

Toto je první pohled do chrámu. Situaci nám nezjednodušuje obrovské lešení – na snímku vpravo. Použito 1/4 sec při cloně F5, nejširší úhel záběru, tedy ekv. 14 mm. Budeme hledat lepší řešení.

Při znázornění prostoru je dobré umístit do popředí nějaký objekt, který poskytne měřítko. K tomuto účelu posloužil velký kovový lustr. Toto je jedna varianta, v druhé variantě jsem umístil lustr doprava. Lépe ale vypadá toto „levé“ řešení. V mnoha případech tomu tak je – jsme zvyklí číst text zleva doprava a obdobně čteme i obraz. Kompozice s dominantou vlevo působí klidněji, kompozice s dominantou vpravo dramatičtěji.

Teď ˇpro změnu nějaký detail. Okno jsem umístil mimo střed obrazu, aby kompozice nebyla statická. Je tu problém s úhly. Okno je křivé ve skutečnosti a když srovnáte jedny svislice, utečou druhé. Tak už to bývá ve stavbách starých (a přestavovaných) po stovky let.

Třetí pokus zvládnout prostor Hagia Sofia: chrám má ochoz těsně pod kopulí. Takové řešení má mnoho výhod při použití extrémně širokoúhlého objektivu. Sice i zde dochází k zborcení prostoru, ovšem menšímu než při focení od země. Problém: ochoz má dvoje zábradlí. Přelézt to první? Nepřichází v úvahu.

Druhý detail: schodiště a starobylá dlažba.Toto nemá smysl snímat širokoúhlým objektivem – jde o konfrontaci linií (schody) a struktury dlažby, takže je lépe použít střední ohnisko, v tomto případě ekv. 70 mm.Při 1/6 sec to ovšem klade větší nároky na stabilizátor obrazu, protože snímek by si zasloužil aspoň 1/60 sec při tomto ohnisku. To jsou tři stupně, počínal si velmi dobře. Větší problém byl s lidmi – chrám je hodně navštěvovaný a je třeba vyčkat na chvilku, kdy tudy náhodou nikdo nejde.

No a na závěr je kombinace obou řešení – prostorové i geometrické. Širokoúhlý objektiv je namířen kolmo vzhůru, aby vynikly tvary klenby. V tomto případě jsem sáhl k přísně středové, symetrické kompozici, snad i kvůli symbolice kříže. Mimochodem, muslimové, kteří předělali křesťanský chrám na mešitu, zachovali některé křesťanské symboly a obrazy: pozoruhodný doklad, že náboženská tolerance je možná! Viz přídavek k této procházce:

Chrám Hagia Sofia v Istanbulu má prastarou antickou minulost.Je to dnes jistě jedna z nejzajímavějších sakrálních staveb na světě. Původně to byla římská bazilika, poté křesťanský chrám a později sloužil jako mešita. Dnes je zde muzeum.
V krátké době, kterou jsem měl k disposici, jsem volil dva možné přístupy. Jednak použití ultraširokoúhlého objektivu – šlo o objektiv Zuiko s ohniskem 7-14 mm což ve spojení s přístrojem Olympus E3 odpovídá ohnisku 14 až 28 mm, jednak snímání detailů. Širokoúhlý objektiv umožňuje zvýraznit prostor. Detaily rád řeším plošně, geometricky – tam se naopak prostor popírá.

Toto je první pohled do chrámu. Situaci nám nezjednodušuje obrovské lešení – na snímku vpravo. Použito 1/4 sec při cloně F5, nejširší úhel záběru, tedy ekv. 14 mm. Budeme hledat lepší řešení.

Při znázornění prostoru je dobré umístit do popředí nějaký objekt, který poskytne měřítko. K tomuto účelu posloužil velký kovový lustr. Toto je jedna varianta, v druhé variantě jsem umístil lustr doprava. Lépe ale vypadá toto „levé“ řešení. V mnoha případech tomu tak je – jsme zvyklí číst text zleva doprava a obdobně čteme i obraz. Kompozice s dominantou vlevo působí klidněji, kompozice s dominantou vpravo dramatičtěji.

Teď ˇpro změnu nějaký detail. Okno jsem umístil mimo střed obrazu, aby kompozice nebyla statická. Je tu problém s úhly. Okno je křivé ve skutečnosti a když srovnáte jedny svislice, utečou druhé. Tak už to bývá ve stavbách starých (a přestavovaných) po stovky let.

Třetí pokus zvládnout prostor Hagia Sofia: chrám má ochoz těsně pod kopulí. Takové řešení má mnoho výhod při použití extrémně širokoúhlého objektivu. Sice i zde dochází k zborcení prostoru, ovšem menšímu než při focení od země. Problém: ochoz má dvoje zábradlí. Přelézt to první? Nepřichází v úvahu.

Druhý detail: schodiště a starobylá dlažba.Toto nemá smysl snímat širokoúhlým objektivem – jde o konfrontaci linií (schody) a struktury dlažby, takže je lépe použít střední ohnisko, v tomto případě ekv. 70 mm.Při 1/6 sec to ovšem klade větší nároky na stabilizátor obrazu, protože snímek by si zasloužil aspoň 1/60 sec při tomto ohnisku. To jsou tři stupně, počínal si velmi dobře. Větší problém byl s lidmi – chrám je hodně navštěvovaný a je třeba vyčkat na chvilku, kdy tudy náhodou nikdo nejde.

No a na závěr je kombinace obou řešení – prostorové i geometrické. Širokoúhlý objektiv je namířen kolmo vzhůru, aby vynikly tvary klenby. V tomto případě jsem sáhl k přísně středové, symetrické kompozici, snad i kvůli symbolice kříže. Mimochodem, muslimové, kteří předělali křesťanský chrám na mešitu, zachovali některé křesťanské symboly a obrazy: pozoruhodný doklad, že náboženská tolerance je možná! Viz přídavek k této procházce: