Nezařazené

Jak jsem fotil krupobití

Berte můj dnešní vstup opravdu jako fejeton. Udělal jsem v neděli večer jen dvě fotky. Obě si schovám, protože…
Přitom to začalo tak nenápadně, ba krásně. Navečer táhly po obloze nádherné mraky. Večer jsme se ženou jeli něco nakoupit do Prahy a když jsme se vraceli ke Zvoli, obzor se zatáhl a začaly blesky. Dívali jsme se na ně z auta a já se těšil, že přijedeme domů, vytáhnu stativ a na dlouhý čas si nějaký ten blesk vyfotím. No a když jsme dojeli, začalo hustě pršet a v poslední chvíli jsme stačili zapadnout do dveří. No a pak začalo krupobití. Tohle je první snímek, který jsem stačil udělat, polovinou z ruky, opřený o opěradlo židle. Stačil jsem udělat dvě expozice, abych je mohlo v Photoshopu spojit (dvě vrstvy a v masce propojit). Osvětlení je pořízeno dvěma lampami, které máme na fasádě. Kroupy padaly i na mne, takže jsem si na víc než na jednu fotku netrooufl.

Přeběhl jsem k druhému východu do zahrady, ten mám z ateliéru. Odtud jsem pořídil druhý snímek ve chvíli, kdy se krupobití na chvilku uklidnilo, zase polovinou vteřiny z ruky, na dvě expozice, abych překlenul dobře osvětlené popředí a temné pozadí. Na nějaké hledání stativu jsem opravdu neměl čas. Při tak dlouhé době osvitu se dráhy letících krup neprojeví. To co na fotce vypadá jako Měsíc bude nejspíš kapka na objektivu. To jsou věci, které v takové chvíli neřešíte. To temné vpravo, nad tím kulatým smrčkem, je zatopený trávník a hladina zátopy rychle stoupá.

No a pak se spustilo peklíčko, krupobití se obnovilo v plné síle. Celý dům se otřásal. Máme ve střeše ne méně než devět veluxových oken. Co udělám, když začnou praskat? Nahoře začal naříkat pes. No a jakmile se krupobití uklidnilo, přišla průtrž mračen a voda prudce stoupla, až dostoupla… a zaplavila ateliér.
Nastala dlouhá noc, fotograficky nezdokumentovaná… Ale na tyhle dvě celkem k ničemu fotky dlouho nezapomenu.

No, dvě fotky… Já pořídil ještě jednu, s bleskem v Panasonicu GF1. Není na ní dohromady nic vidět, ale když se teď na ni koukám, tak možná že připomíná ty drsné chvíle nejlíp. Při pomyšlení, že každý ten bílý flek je kroupa o velikosti cvrnkací kuličky nahoru je mi zima, jako bych ležel pod tou bílou vrstvou…

Berte můj dnešní vstup opravdu jako fejeton. Udělal jsem v neděli večer jen dvě fotky. Obě si schovám, protože…
Přitom to začalo tak nenápadně, ba krásně. Navečer táhly po obloze nádherné mraky. Večer jsme se ženou jeli něco nakoupit do Prahy a když jsme se vraceli ke Zvoli, obzor se zatáhl a začaly blesky. Dívali jsme se na ně z auta a já se těšil, že přijedeme domů, vytáhnu stativ a na dlouhý čas si nějaký ten blesk vyfotím. No a když jsme dojeli, začalo hustě pršet a v poslední chvíli jsme stačili zapadnout do dveří. No a pak začalo krupobití. Tohle je první snímek, který jsem stačil udělat, polovinou z ruky, opřený o opěradlo židle. Stačil jsem udělat dvě expozice, abych je mohlo v Photoshopu spojit (dvě vrstvy a v masce propojit). Osvětlení je pořízeno dvěma lampami, které máme na fasádě. Kroupy padaly i na mne, takže jsem si na víc než na jednu fotku netrooufl.

Přeběhl jsem k druhému východu do zahrady, ten mám z ateliéru. Odtud jsem pořídil druhý snímek ve chvíli, kdy se krupobití na chvilku uklidnilo, zase polovinou vteřiny z ruky, na dvě expozice, abych překlenul dobře osvětlené popředí a temné pozadí. Na nějaké hledání stativu jsem opravdu neměl čas. Při tak dlouhé době osvitu se dráhy letících krup neprojeví. To co na fotce vypadá jako Měsíc bude nejspíš kapka na objektivu. To jsou věci, které v takové chvíli neřešíte. To temné vpravo, nad tím kulatým smrčkem, je zatopený trávník a hladina zátopy rychle stoupá.

No a pak se spustilo peklíčko, krupobití se obnovilo v plné síle. Celý dům se otřásal. Máme ve střeše ne méně než devět veluxových oken. Co udělám, když začnou praskat? Nahoře začal naříkat pes. No a jakmile se krupobití uklidnilo, přišla průtrž mračen a voda prudce stoupla, až dostoupla… a zaplavila ateliér.
Nastala dlouhá noc, fotograficky nezdokumentovaná… Ale na tyhle dvě celkem k ničemu fotky dlouho nezapomenu.

No, dvě fotky… Já pořídil ještě jednu, s bleskem v Panasonicu GF1. Není na ní dohromady nic vidět, ale když se teď na ni koukám, tak možná že připomíná ty drsné chvíle nejlíp. Při pomyšlení, že každý ten bílý flek je kroupa o velikosti cvrnkací kuličky nahoru je mi zima, jako bych ležel pod tou bílou vrstvou…

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: