S Huawei P10 se pouštím do druhého kola naší fotoškoly – jak fotit mobilem. Zastavím se u zdánlivé maličkosti. Má se fotit na šířku nebo na výšku? Je to zdánlivě malicherná otázka. Ale jen zdánlivě.
Fotoaparátem fotíme obvykle na šířku. Má to mnoho důvodů. Dobře se to drží v ruce – fotoaparát je postaven tak, aby pásnul do dlaní a spoušť vklouzla pod ukazováček. Navíc – šířkový je obraz v kině i na televizoru a samozřejmě i náš PC monitor je na šířku (třebaže se dá otočit, ale kdo z nás to dělá!).
S Huawei P10 se pouštím do druhého kola naší fotoškoly – jak fotit mobilem. Zastavím se u zdánlivé maličkosti. Má se fotit na šířku nebo na výšku? Je to zdánlivě malicherná otázka. Ale jen zdánlivě.
Fotoaparátem fotíme obvykle na šířku. Má to mnoho důvodů. Dobře se to drží v ruce – fotoaparát je postaven tak, aby pásnul do dlaní a spoušť vklouzla pod ukazováček. Navíc – šířkový je obraz v kině i na televizoru a samozřejmě i náš PC monitor je na šířku (třebaže se dá otočit, ale kdo z nás to dělá!).
S mobilem je to jiné. Jsme zvyklí při telefonování držet mobil svisle – ono to jinak ani nejde. A tak jsem si všiml, že spousta lidí fotí mobilem drženým svisle, tedy má fotky na výšku, fotky které jsou vyšší než širší.
Copak je to špatně?
Naprosto ne. Neříká, že je to špatně. Ale říkám, že dobré je fotit tak, aby to odpovídalo nějakému záměru a ne že to tak nějak padlo do ruky. Ukažme si pár příkladů. Veslaři klubu Slávie mají ve svém areálu u Jiráskova mostu v Praze tuhle krásnou anglickou telefonní budku: 
Neslušel by jí výškový formát, když je tak na výšku?
Ona přede je ze své podstaty na výšku, strom taky…
Nic proti té výškovce nemám, jenom si myslím, že je nějak narvaná do formátu, že jí je v něm těsno, že se v něm necítí dobře.
Jiný příklad. Tuhle fotku jsem pořídil na Pražském půlmaratonu. Usmyslel jsem si, že MUSÍ být na výšku, abych ilustroval tenhle zamýšlený článek.
Pro sichr (protože sichr je jistota, jak známo) jsem udělal pár záběrů i na šířku. A co je to platné, zase je tu problém toho prostoru – na té výškovce je všechno natěsno, kdežto děj se pořádně rozvinul až v té fotce na šířku:
Do třetice – Trifot od Davida Černého, před Photo Centrem v Nových Butovicích (je to hned u metra):
A na výšku mi to zase připadá narvané. To se krucinál nedá fotit na výšku?
Ale určitě dá. Ale musí to mít smysl. Jako tahle varianta Trifotu. K soše patří i stojany s obrazovkami. Ty oči skutečně vidí a nejen vidí, ony si vyhledávají lidi a koukají na ně a obraz je pak vidět na těch obrazovkách. Když se podíváte na plný formát fotky, uvidíte mě, jak stojím u toho stojanu (jsem ten človíček, co má trávník za zády, ne ten u lampy). Fotka je myslím docela dobrá, protože byla KOMPONOVANÁ na výšku. V popředí obrazovka, Trifot v pozadí, je to svázané dohromady.
Myslím, že fotka na výšku nemá vzniknout jakýmsi mechanickým ořezáním záběru, který by logicky byl na šířku – jako ve všech těch třech výše uvedených případech: tahle poslední fotka je už VIDĚNÁ na výšku.
Závěrem pár ukázek – žádná z těchto fotek nevznikla „ořezem fotky na šířku“ -vždy jde o to vidět dva prvky nad sebou – to je osvědčená metoda pro kompozici fotky na výšku. A netýká se jen mobilů…
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
