Na první pozici uspěl Libor Ondráček se snímkem Tichá noc. Podle Exif čteme, že fotku pořídil ve tři čtvrti na devět, tedy po kýžené modré hodince, kdy se doporučuje noční fotky pořizovat. Ale pozor – nevidíme oblohu. To je dobře, modrá hodinka se prosazuje nejvíce právě v obloze, takže při pozdějším focení je dobře se oblohy vyvarovat. Což se tady stalo. Fotka má krásnou světelnou náladu, třebaže autorovi už nepomáhalo zbytkové světlo, nikde nejsou žádné nepříjemné slité stíny. Foceno Fujinou X100 S, tedy APS-C přístrojem, patnáctinou na F2.0 při 800 ISO. Chtělo to stativ a větší clonu a další čas… :-), ale kdo ví, třeba by to ztratilo něco ze svého kouzla. Fotka vyhrála, co víc si přát?
Fotografii na druhé pozici jsem tu už představoval – obvykle ale sahám spíš dozadu, ne do špice peletonu. Takže porotci ji pěkně postrčili. Jmenuje se Tulačka a pořídil ji Miloš Buček. Takže opakuji: focená na sklonku modré hodinky – modré nebe ještě prosvítá. Navíc je v mlžném oparu, ten dodává atmosféru. A ta kočka, která poslouchá režiséra na slovo… Samozřejmě žertuju. Kočka jistě není ani vycpaná, ani vycvičená. Ale sedí přesně tam, kde má sedět a má protisvětlo, zkrátka, je to nádherná fotka.
Bedřich Helan je se svým Nočním chodcem na třetím místě. Exif ztracen v editaci, asi jsme též po modré hodince, podle zkreslení jde zřejmě o krátké ohnisko. Zkreslení i náklony dodávají snímku dynamiku. Máme pocit, že ten člověk někam spěchá a chceme mimoděk vědět, co ho tam čeká. Všechno je tajemné, trochu strašidelné. Měl by se ten pán otočit a jít na pivo.
Roland Meneghel měl tu fotku v archivu od zimy. Taky je proti pravidlu modré hodinky – ovšem čerstvý sníh pomáhá vyrovnat osvětlení noční fotky a černá obloha tvoří kontrast. Stejně jako u předchozí fotky tady hodně záleželo na umístěné postavy. Kdyby byla víc vzadu, zanikala by, vepředu by rušila. Je citlivě umístěna – tak akorát.
Geometrie snů zaujala Bohuslava Rybína. Taky porotu – do hodnocení se zapojilo neobvyklé množství a rozpětí se pohybovalo od nuly po 100% ! Každopádně je to zajímavá fotka, i z technického hlediska neobvyklá. Hodně tu záleží na vyrovnání stínů, to dopadlo perfektně, pravděpodobně HDR, ale můžu se mýlit.
V záhlaví je fotka z krásné série Víta Fikejzla z noční návštěvy parního depa. Moc se mi líbila a hodně vysoko jsem ji ocenil, ale lokomotivofobní aktivisté ji srazili někam dozadu. Autor poslal tři fotky z té akce a všechny tři výborné. Světla tomu kouři a páře vysloveně sluší!