Druhé kolo fotosoutěže Digineffu mělo jako téma Rozmarné léto. Název filmu natočeného podle novely Vladislava Vančury mělo navodit příjemnou pohodovou atmosféru, letní radůstky, dobrou náladu. A podle toho se porota ve složení Neff coby principál, Mádr, Pobříslo, Rodinger a Stojanov – můžete se s nimi setkat v Ateliéru fotografické praxe AFOP, rozhodovala. Zde je prvních pět.
Druhé kolo fotosoutěže Digineffu mělo jako téma Rozmarné léto. Název filmu natočeného podle novely Vladislava Vančury mělo navodit příjemnou pohodovou atmosféru, letní radůstky, dobrou náladu. A podle toho se porota ve složení Neff coby principál, Mádr, Pobříslo, Rodinger a Stojanov – můžete se s nimi setkat v Ateliéru fotografické praxe AFOP, rozhodovala. Zde je prvních pět.
Pořadí se dost zamíchalo – podle propozic, naše soutěž JE míchací – a propadly se tudíž některé fotografie původně vysoce hodnocené , bohužel vzdálené tématu. Kromě kvality byla příslušnost k zadání hlavní kritérium. Je to jako v profesionální praxi. Když vás pošlou fotit fotbal, radost jim neuděláte ani tou nejlepší fotkou z házené. Takže v druhém kole zvítězila
Martina Berini. Její fotku znají čtenáři už ze srpnového článku o situačním kontrastu. Napsal jsem tehdy: Středová kompozice je tu naprosto na místě, a posluchači mé Dílny pochopí, proč zde nemám nic proti „zádíčkům“, tedy zde opravdu nevadí, že figurám nevidíme do obličeje. Zeď vpravo je opravdu přepálená ale kupodivu ne moc… pokud původní fotka byla pořízena v RAW, jistě je tam prostor k posílení kresby v jasech. Je to fotka rozmarná… pokud by Martina Berini takové fotky fotila 30 let a pořídila jich za tu dobu 5 tisíc, bude z ní druhý František Dostál…
Nad druhou fotkou porota váhala, protože není technicky dokonalá. Nicméně je to doslova citace Rozmarného léta, tak známe ten pojem z báječného filmu Jiřího Menzela. Jeho autorkou je
Ivana Šťastná. Zde upozorňuji, že si nejsem jistý jménem, protože co tyto řádky píšu nefunguje soutěžní server – pro informaci, je umístěn v Indii. Až spustí, zkontroluji jméno a pokud je špatně, opravím. Fotka je to milá, rozmarná a dostala tedy stříbro.
Veselá je i fotka umístěná na třetím místě. Pořídil ji Tomáš Trojan a nazval ji Procházka kolem řeky. Taky jsem ji tu v srpnu ukazoval a napsal jsem: Je to příjemná situační anekdota, „jenom“ pohotově zachycená. To jenom dávám do uvozovek. Ono se řekne, pohotově zachycená. K tomu aby se taková fotka povedla je třeba mít naprosto zažitou kompozici. Tady se nedá moc přemýšlet, ty dva kontrastní středy děje, tedy páreček a jeptišky, je nutné dostat do vztahu ve zlomku vteřiny. Kdyby byly řádové sestry o krok pozadu, už by se obraz dostal nebezpečně blízko středové kompozice a asi by bylo nutné ho řešit na výšku. No a kdyby se ten ideální krok prošvihnul, sestry by z kompozice utekly. Nad tím ale se nedá přemýšlet, na to není čas. To musí být, jak řečeno, zažité: cvak a je to tam.
Aby rozmarů nebylo moc, máme tu i drama. Jeho autorem je
Roman Kuřimský. Vyfotil Vyčerpaného plavce a kecaly. Situace je jasná, pochopitelná na první pohled. Výraz v obličeji plavce i pupky obou kibiců vypovídají všechno potřebné. Naprosto nevadí, že obličeje kecalů nevidíme, určitě jsem o nic nepřišli a hlavně, jejich tělesné schránky mají velkou výpovědní hodnotu… Takže ta fotka je taky v podstatě komická.
A páté místo má fotka roztomilá, letně přímořská. Jejím autorem je
František Mazáč, zkušený fotograf a také praktik profesionálního tisku, viz jeho Rayfilm. Fotka se jmenuje Léto v Strakapoudově, na dotaz autor vysvětluje, že je to na Pobřeží koster v africké Namibii. Děti tam skáčou úplně stejně jako u nás a je to milá fotka.
Tolik tedy první pětice. Zároveň vyhlašujeme soutěž v třetím kole. Filmový název je Vynález zkázy. Nemusí jít ani o zkázu, ani o vynálezy, jde o to, aby tématem byla naše technická civilizace. Žádní milenci nebo západy slunce, ať to jsou mašin, industriál, auta, železnice. Mnozí autoři ohýbají téma a jsou schopni vyfotit tchýni a napsat pod to Vynález zkázy. Tak to ne, pamatujte, že kromě kvality zde musí být i příbuznost k tématu. Ozvu se za čtrnáct dní, aby byl nějaký čas a bylo z čeho vybírat.
