Nezařazené

Jak dopadlo červnové kolo soutěže

Tématem byla tentokrát streetphotography, tedy živá fotka z ulice. Ukázalo se, že s tímto – dalo by se říci základním žánrem – mají potíže soutěžící i porotci. Ale i tak se sešly dobré fotografie! Nejdříve k těm potížím porotců – každý z nich má právo přijímat i odmítat nabízené práce, to je jedno ze základních pravidel průběžné soutěže Digineffu. I stávalo se, že porotce přijal fotku, která naprosto jednoznačně NENÍ streetphotography. Fotka naháčů v moři je pěkná, ale NENÍ to streetphotography, to dodávám, aby vás nemátla prohlídka předložených prací, odkaz na červnové kolo je zde. Velmi poučný je článek Martina Lukeše Jak fotit street foto na Megapixelu, tam je ukázáno v podstatě vše, co je třeba o streetu vědět.

Celkem se sešlo 247 fotek, bývá to o sto víc. Vítěznou práci zaslala Zuzka Vitvarová s názvem Země v ohrožení. Je to bezesporu výrazný obraz, nicméně čistá street to není. Třebaže vznikla na ulici, má charakter montáže, čili to není čistý snapshot, není to ta bezprostřední fotka ve smyslu autentického otisku okamžiku.


Podobně lze komentovat i druhou fotku v pořadí, Ztracená od Renaty Kratochvílové. Obrácený odlesk v mokrém asfaltu, výrazné tvary a působivé barvy, to je perfektní a fotka zasluhuje pozornost a ocenění. Nicméně zase – čistá street to není. Chybí tam ta autenticita okamžiku, ta dělá ze street fotky to podstatné.


Realistická je – byť poněkud absurdní – fotka To chce klid od Miloše Bučka. Zachycuje situaci, dejme tomu, ne zcela běžnou a lze se jen domýšlet, jak vznikla. Sázka? Někdo fotil akt na ulici? Každopádně fotka zobrazuje příběh, má náladu – a je to realistická fotografie z ulice. Hodně to připomíná práce Františka Dostála – ten by mohl o street foto vést přednášku, ale jak ho znám, on moc nenamluví. On raději fotí – na ulici.


Hodně absurdní je i fotka umístěná na čtvrté pozici, od Tomáše Trojana Poslední romantické paprsky. Úžasně nasvícený obývák – v garáži? Paní skrytá za popelnicí má ohřátou záď paprsky zapadajícího slunce. Mimochodem, zatímco předchozí fotka je černobílá a asi by byla trochu vulgární v barvě, tato fotografie musí být barevná. Ostatně si myslím, že barevná fotka by měla být barevná jen když bez barvy ztrácí smysl. Což je kupříkladu i fotka Renaty Kratochvílové, i ta by ztratila na smyslu převodem do černobílé.


Na páté pozici máme fotografii Neprodám od Romka Hanzlíka. To je čistá street fotografie, zachycuje okamžitou situaci. Přirozeně že hlavní efekt fotka čerpá z billboardu v pozadí. Je to diskutabilní postup, protože se tu využívá pro výtvarný efekt jiné výtvarné dílo. Ale totéž bychom mohli vytýkat vítězné fotce, tam hraje důležitou roli socha.


Street foto je zajímavá a jak se ukazuje, obtížná a opomíjená (protože obtížná) disciplína. Tento ročník průběžné soutěže jsme nazvali loď bláznů – chceme natáhnout na palubu lidi, kterým je blízká snapshot fototo, tedy momentka. Jak ukázalo už první kolo ročníku, je to cesta hodně málo prošlapaná a na konci budeme mít rozedrané nohavice. Červencové kolo má téma Miláčku?!, tedy střapatou lásku, zase živou fotku. Uvidíme, nad čím budeme přemýšlet za měsíc, prvního srpna.