Nezařazené

ISO a expoziční kompenzace


Otázkám expozice jsme už věnovali na našem webu velkou pozornost. To proto, že mnoho lidí má v tomto pojmu nejasnosti. Nejvíce lidem mate hlavu vztah mezi nastavením citlivosti (v jednotkách ISO) a expoziční kompenzací. Pojďme se tedy nad těmito pojmy znovu zastavit.

Co je citlivost jakž takž chápeme. Také víme, že na fotoaparátu najdeme funkci zvanou “expoziční kompenzace” označenou zkratkou EV (exposition value) a znaménky plus a mínus. Zmatení vzniká v takovéto situaci:

Máme, dejme tomu, automatem naměřenou expozici 1/125 sec při cloně F4 a citlivosti 200 ISO. Jakmile snížím citlivost ISO na 100 ISO, prodlouží se čas na 1/60 sec. Když ale “přidám expozici”, tedy nastavím expoziční kompenzaci na +1 EV, taky se prodlouží čas na 1/60 sec. Z toho hodně lidí usuzuje, že jde o totéž.

Což je zásadní omyl.

Zopakuji jádro informace uvedené v kapitolách o expozici. Správná expozice je taková, která vede ke správně exponovanému snímku, tedy takovému obrázku, který má zřetelnou kresbu jak ve stínech, tak v jasech a je správně barevný. Jsou čtyři faktory, které ovlivňují expozici.

Světlo je hlavní, určující faktor a je jediný, který nemůžeme ovlivnit (pokud nefotografujeme třeba v ateliéru při umělém osvětlení).

Citlivost je konstanta, kterou můžeme v určitém rozsahu ovlivňovat.

Rychlost závěrky je proměnný faktor.

Hodnota clony je další proměnný faktor.

Správná expozice je taková, kdy při daném světle a při vhodně volené citlivosti automatika – třeba i s naším dalším přispěním – nastaví vhodně volený čas a vhodně volenou clonu.

Bílý racek na bílém nebi vyvede expoziční automatiku zcela z míry. Výsledkem je podexponovaný obrázek.


Všimněme si světla. To je samozřejmě měřitelné a existuje několik způsobů, jak ho měřit. Jeden z nich, vyvinutý pro fotografické účely, spočívá v měření expoziční hodnoty. Jde o číslo, které nám dává informaci o tom, jaké množství světla je kolem nás. Pokud by bylo kolem nás takové světlo, že by ke správně exponovanému snímku vedla expozice 1 sec při cloně F1 a citlivosti 100 ISO, expoziční hodnota by byla 0. Expoziční hodnota 1 je taková, kdy exponujeme 1 sec při cloně F1.4 a 100 ISO. Expoziční hodnota 2 je taková, kdy exponujeme 1 sec při cloně F2.0 (a 100 ISO). A tak dál. Pozorujeme, že ona čísla označující EV jdou po krocích, po dvojnásobcích (protože i clonová čísla jsou řazena po krocích – dvojnásobcích).

Zasněžené snímky vyžadují expoziční kompenzaci tím větší, čím víc svítí slunce – vždy do plusu. Scénický režim “sníh” nedělá nic jiného!

V praxi nás ovšem nezajímá, jakou číselnou hodnotu má světlo kolem nás. Některé ruční expozimetry určené k profesionálním účelům uvádějí tuto absolutní hodnotu EV (např. EV 10 je 1/125 sec při F 2.8 a 100 ISO). Pro praxi je důležité, že za daného světla (ať jeho hodnota EV je jakákoli) a dané citlivosti existuje několik kombinací clony a času, při níž je výsledek, tedy exponovaný obrázek, expozičně shodný.

Držme se našeho příkladu. Když prodloužím čas na 1/60 sec a utáhnu clonu na F 4, expozice se nemění. Mohu dále měnit na 1/30 a F 5.6, dále na 1/15 a F 8 a obrázek bude při citlivosti 100ISO stále stejný – při stejném světle.

V přítmí, v interiéru neškodí jít s expozicí do mínusu, pak je lépe vyjádřena atmosféra příšeří (vlevo). V moravském sklípku jsem musel jít o jedno EV dolů. Paže zůstala pevná (vpravo).


Není na tom nic složitého a navíc, automatika se o to stará sama. Jakmile nastavíte režim fotografování na poloautomatický, například na prioritu clony (jak se o tom píše v kapitole 65, po změně clony o jeden krok se změní – automaticky – i čas o jeden krok. Je to rovnováha o třech faktorech, což jsou čas, clona a citlivost. Když změním citlivost, automatika na to zareaguje a změní úměrně změně citlivosti čas a clonu (nebo čas nebo clonu, podle jakýchsi “vnitřních předpisů” fotoaparátu – ale obrázek bude pořád z hlediska expozice stejný.

A kde nám zůstala kompenzace?
Na tu jsme zatím vůbec nesahali.
Jakmile ale nastavíme kompenzaci “do plusu” a řekneme “přidej”, je to něco takového, jako kdybychom aparátu řekli:
Nastavil jsi chybně expozici, špatně jsi vyhodnotil světlo, ve skutečnosti je ho tam méně, než si myslíš, takže chybu naprav a přidej.

A on skutečně světlo někdy vyhodnocuje chybně. Jak je to možné, copak je to špatný automat? Nikoli. Není špatný. Je nastavený na specifickou odrazivost objektů a počítá s průměrnou odrazivostí 18%. To je mezinárodně uznávaná norma a na tuto odrazivost jsou nastavené veškeré expozimetry a všechny přístroje vyhodnocující světlo pro fotografické účely. Jakmile je odrazivost větší (typicky v zasněžené krajině), přístroj si “myslí”, že ten sníh je šedivý hodně nasvícený a tomu “hodně světlu” přizpůsobí kombinaci clony a času. Obrazně řečeno, je oslněný. Když mu přidáme ISO nebo ubereme ISO, pořád bude oslněný. Kdežto funkcí “expoziční kompenzace” ho upozorníme na omyl a jeho měření korigujeme. Mám raději termín “korekce expozice”, než “kompenzace expozice”, ale je mi to asi tak platné, jako kdybych to nahlásil na lampárnu Hlavního nádraží.

A pokud byste mi chtěli nevěřit, můžete si to ověřit, pokud má váš přístroj histogram. Připevněte aparát na stativ, dívejte se na histogram a měňte ISO. Histogram se nezmění. Změní se, až když si začnete hrát s korekcí EV.

V expozičně složitých podmínkách se musí zkoušet správná expozice pomocí histogramu (vlevo). Jakmile jsou na scéně reflektory, nelze už spoléhat ani na kompenzaci. Nejlepší je změřit si “kolik to sype” na nasvícených osobách a naměřené hodnoty nastavit ručně v plně manuálním režimu (vpravo).


Otázkám expozice jsme už věnovali na našem webu velkou pozornost. To proto, že mnoho lidí má v tomto pojmu nejasnosti. Nejvíce lidem mate hlavu vztah mezi nastavením citlivosti (v jednotkách ISO) a expoziční kompenzací. Pojďme se tedy nad těmito pojmy znovu zastavit.

Co je citlivost jakž takž chápeme. Také víme, že na fotoaparátu najdeme funkci zvanou “expoziční kompenzace” označenou zkratkou EV (exposition value) a znaménky plus a mínus. Zmatení vzniká v takovéto situaci:

Máme, dejme tomu, automatem naměřenou expozici 1/125 sec při cloně F4 a citlivosti 200 ISO. Jakmile snížím citlivost ISO na 100 ISO, prodlouží se čas na 1/60 sec. Když ale “přidám expozici”, tedy nastavím expoziční kompenzaci na +1 EV, taky se prodlouží čas na 1/60 sec. Z toho hodně lidí usuzuje, že jde o totéž.

Což je zásadní omyl.

Zopakuji jádro informace uvedené v kapitolách o expozici. Správná expozice je taková, která vede ke správně exponovanému snímku, tedy takovému obrázku, který má zřetelnou kresbu jak ve stínech, tak v jasech a je správně barevný. Jsou čtyři faktory, které ovlivňují expozici.

Světlo je hlavní, určující faktor a je jediný, který nemůžeme ovlivnit (pokud nefotografujeme třeba v ateliéru při umělém osvětlení).

Citlivost je konstanta, kterou můžeme v určitém rozsahu ovlivňovat.

Rychlost závěrky je proměnný faktor.

Hodnota clony je další proměnný faktor.

Správná expozice je taková, kdy při daném světle a při vhodně volené citlivosti automatika – třeba i s naším dalším přispěním – nastaví vhodně volený čas a vhodně volenou clonu.

Bílý racek na bílém nebi vyvede expoziční automatiku zcela z míry. Výsledkem je podexponovaný obrázek.


Všimněme si světla. To je samozřejmě měřitelné a existuje několik způsobů, jak ho měřit. Jeden z nich, vyvinutý pro fotografické účely, spočívá v měření expoziční hodnoty. Jde o číslo, které nám dává informaci o tom, jaké množství světla je kolem nás. Pokud by bylo kolem nás takové světlo, že by ke správně exponovanému snímku vedla expozice 1 sec při cloně F1 a citlivosti 100 ISO, expoziční hodnota by byla 0. Expoziční hodnota 1 je taková, kdy exponujeme 1 sec při cloně F1.4 a 100 ISO. Expoziční hodnota 2 je taková, kdy exponujeme 1 sec při cloně F2.0 (a 100 ISO). A tak dál. Pozorujeme, že ona čísla označující EV jdou po krocích, po dvojnásobcích (protože i clonová čísla jsou řazena po krocích – dvojnásobcích).

Zasněžené snímky vyžadují expoziční kompenzaci tím větší, čím víc svítí slunce – vždy do plusu. Scénický režim “sníh” nedělá nic jiného!

V praxi nás ovšem nezajímá, jakou číselnou hodnotu má světlo kolem nás. Některé ruční expozimetry určené k profesionálním účelům uvádějí tuto absolutní hodnotu EV (např. EV 10 je 1/125 sec při F 2.8 a 100 ISO). Pro praxi je důležité, že za daného světla (ať jeho hodnota EV je jakákoli) a dané citlivosti existuje několik kombinací clony a času, při níž je výsledek, tedy exponovaný obrázek, expozičně shodný.

Držme se našeho příkladu. Když prodloužím čas na 1/60 sec a utáhnu clonu na F 4, expozice se nemění. Mohu dále měnit na 1/30 a F 5.6, dále na 1/15 a F 8 a obrázek bude při citlivosti 100ISO stále stejný – při stejném světle.

V přítmí, v interiéru neškodí jít s expozicí do mínusu, pak je lépe vyjádřena atmosféra příšeří (vlevo). V moravském sklípku jsem musel jít o jedno EV dolů. Paže zůstala pevná (vpravo).


Není na tom nic složitého a navíc, automatika se o to stará sama. Jakmile nastavíte režim fotografování na poloautomatický, například na prioritu clony (jak se o tom píše v kapitole 65, po změně clony o jeden krok se změní – automaticky – i čas o jeden krok. Je to rovnováha o třech faktorech, což jsou čas, clona a citlivost. Když změním citlivost, automatika na to zareaguje a změní úměrně změně citlivosti čas a clonu (nebo čas nebo clonu, podle jakýchsi “vnitřních předpisů” fotoaparátu – ale obrázek bude pořád z hlediska expozice stejný.

A kde nám zůstala kompenzace?
Na tu jsme zatím vůbec nesahali.
Jakmile ale nastavíme kompenzaci “do plusu” a řekneme “přidej”, je to něco takového, jako kdybychom aparátu řekli:
Nastavil jsi chybně expozici, špatně jsi vyhodnotil světlo, ve skutečnosti je ho tam méně, než si myslíš, takže chybu naprav a přidej.

A on skutečně světlo někdy vyhodnocuje chybně. Jak je to možné, copak je to špatný automat? Nikoli. Není špatný. Je nastavený na specifickou odrazivost objektů a počítá s průměrnou odrazivostí 18%. To je mezinárodně uznávaná norma a na tuto odrazivost jsou nastavené veškeré expozimetry a všechny přístroje vyhodnocující světlo pro fotografické účely. Jakmile je odrazivost větší (typicky v zasněžené krajině), přístroj si “myslí”, že ten sníh je šedivý hodně nasvícený a tomu “hodně světlu” přizpůsobí kombinaci clony a času. Obrazně řečeno, je oslněný. Když mu přidáme ISO nebo ubereme ISO, pořád bude oslněný. Kdežto funkcí “expoziční kompenzace” ho upozorníme na omyl a jeho měření korigujeme. Mám raději termín “korekce expozice”, než “kompenzace expozice”, ale je mi to asi tak platné, jako kdybych to nahlásil na lampárnu Hlavního nádraží.

A pokud byste mi chtěli nevěřit, můžete si to ověřit, pokud má váš přístroj histogram. Připevněte aparát na stativ, dívejte se na histogram a měňte ISO. Histogram se nezmění. Změní se, až když si začnete hrát s korekcí EV.

V expozičně složitých podmínkách se musí zkoušet správná expozice pomocí histogramu (vlevo). Jakmile jsou na scéně reflektory, nelze už spoléhat ani na kompenzaci. Nejlepší je změřit si “kolik to sype” na nasvícených osobách a naměřené hodnoty nastavit ručně v plně manuálním režimu (vpravo).


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: