|
Až budete číst tyto řádky, fotografická expedice IDIFu bude přistávat v Johannesburgu v JAR. Odlétáme v plném počtu 12 členů, naplněna je i chystaná Expedice USA 2007. Kdo by tedy měl chuť s námi jet, musí počkat na vyhlášení dalších, tedy podzimních termínů. Zde více. Samozřejmě budu po návratu sdělovat svoje zkušenosti, dnes krátce pojednám o přípravách na takovou cestu.
O ponožkách a spodkách psát nebudu! Na mysli mám samozřejmě vybavení fotografické. Hned zkraje podotknu na adresu dosud nepřesvědčených, že na cestu tohoto typu bych si nevzal nic jiného, než zrcadlovku. Dnes, kdy ceny zrcadlovek klesly mnohdy i pod 20 tisíc, je postavení kompaktů se širokorozsahovým zoomy ohroženo. Důvod je ve fyzické velikosti snímače. I ty „velké snímače“ 1/1.8″ jsou fyzicky velké cca 7×5 mm, snímače 1/2.5″ mají cca 6×4 mm, kdežto ty Nikony mají 24×16 mm. To je plocha 384 mm čtverečních proti 35, respektive 24 mm čtverečním. Jakým oknem padne do místnosti více světla, velkým nebo malým? Tak jednoduchá je to otázka. Beru sebou Nikon D200 a jako zálohu Nikon D100, což bohužel vyžaduje dvě nabíječky, jelikož oba přístroje mají jiné akumulátory. Problém bývá z redukcemi, mám jakousi záhadnou redukci pro bývalé britské kolonie, ovšem čert ví, jaké jsou v JAR zásuvky. Kolega David Filipi, který už v JAR cestoval, tvrdí, že není problém redukci koupit na místě. Nabíjení fotoaparátu, to je jedna z velkých starostí. Zřejmě ne zde, v JAR, která je země s dědictvím vyspělé technické civilizace. V odlehlejších končinách světa je třeba dobíjení řešit solárními panely a toho budeme ušetřeni. Kartu mám 4 GB a 2GB. Zkušenost ukazuje, že za den se obvykle naplní při intenzivním fotografování v JPEG formátu 1 GB, nanejvýš 2 GB. Na stahování snímků sebou vezu notebook s přídavným aku na 6 hodin provozu. Je to sice objemné a poměrně těžké břemeno, zatím se mi ale vyplatilo v minulých expedicích v USA a Keňi. Objektivy: tentokrát jsem se nesnažil sehnat nějaký půlmetr, takže vezu širokorozsahový Nikkor 18-200 mm se stabilizací a Tamron 70-300 mm, jakož i můj oblíbený Nikkor 10,5 mm pevné ohnisko. Ty dva zoomy sice nejsou ideální kombinace, protože se svým rozsahem zbytečně překrývají, ale tak to je. V terénu to b budu řešit tak, že D200 osadím Nikkorem a D100 Tamronem a to rybí očko budu mít v záloze. Filtry vezu jen polarizační a ND přechodový Cokin. Barevné přechodové jsem po zkušenostech z minula zavrhl a někdy v příštích dnech se zmíním, proč. Šedý přechodový filtr má smysl pro zmírnění intenzity oblohy, při jeho použití se musí dát pozor na expoziční kompenzaci, protože automatika reaguje na sníženou průchodnost horní části obrazu a přepálí spodek. Fotografická vesta zakoupená v rybářských potřebách… Nerad vydávám zbytečné peníze a zjistil jsem, že tyhle rybářské vesty s kapsami splní svoji službu skoro ta dobře. Je lepší mít nářadí rozložené po kapsách, než je lovit v brašně. Kvůli zádům nechám fotobrašnu doma a vezmu si batůžek. Oblečení a obutí je nuda o které psát nebudu. Jak se vše osvědčilo? Dočtete se v týdnu od 26. února nahoru.  |
|
Až budete číst tyto řádky, fotografická expedice IDIFu bude přistávat v Johannesburgu v JAR. Odlétáme v plném počtu 12 členů, naplněna je i chystaná Expedice USA 2007. Kdo by tedy měl chuť s námi jet, musí počkat na vyhlášení dalších, tedy podzimních termínů. Zde více. Samozřejmě budu po návratu sdělovat svoje zkušenosti, dnes krátce pojednám o přípravách na takovou cestu.
O ponožkách a spodkách psát nebudu! Na mysli mám samozřejmě vybavení fotografické. Hned zkraje podotknu na adresu dosud nepřesvědčených, že na cestu tohoto typu bych si nevzal nic jiného, než zrcadlovku. Dnes, kdy ceny zrcadlovek klesly mnohdy i pod 20 tisíc, je postavení kompaktů se širokorozsahovým zoomy ohroženo. Důvod je ve fyzické velikosti snímače. I ty „velké snímače“ 1/1.8″ jsou fyzicky velké cca 7×5 mm, snímače 1/2.5″ mají cca 6×4 mm, kdežto ty Nikony mají 24×16 mm. To je plocha 384 mm čtverečních proti 35, respektive 24 mm čtverečním. Jakým oknem padne do místnosti více světla, velkým nebo malým? Tak jednoduchá je to otázka. Beru sebou Nikon D200 a jako zálohu Nikon D100, což bohužel vyžaduje dvě nabíječky, jelikož oba přístroje mají jiné akumulátory. Problém bývá z redukcemi, mám jakousi záhadnou redukci pro bývalé britské kolonie, ovšem čert ví, jaké jsou v JAR zásuvky. Kolega David Filipi, který už v JAR cestoval, tvrdí, že není problém redukci koupit na místě. Nabíjení fotoaparátu, to je jedna z velkých starostí. Zřejmě ne zde, v JAR, která je země s dědictvím vyspělé technické civilizace. V odlehlejších končinách světa je třeba dobíjení řešit solárními panely a toho budeme ušetřeni. Kartu mám 4 GB a 2GB. Zkušenost ukazuje, že za den se obvykle naplní při intenzivním fotografování v JPEG formátu 1 GB, nanejvýš 2 GB. Na stahování snímků sebou vezu notebook s přídavným aku na 6 hodin provozu. Je to sice objemné a poměrně těžké břemeno, zatím se mi ale vyplatilo v minulých expedicích v USA a Keňi. Objektivy: tentokrát jsem se nesnažil sehnat nějaký půlmetr, takže vezu širokorozsahový Nikkor 18-200 mm se stabilizací a Tamron 70-300 mm, jakož i můj oblíbený Nikkor 10,5 mm pevné ohnisko. Ty dva zoomy sice nejsou ideální kombinace, protože se svým rozsahem zbytečně překrývají, ale tak to je. V terénu to b budu řešit tak, že D200 osadím Nikkorem a D100 Tamronem a to rybí očko budu mít v záloze. Filtry vezu jen polarizační a ND přechodový Cokin. Barevné přechodové jsem po zkušenostech z minula zavrhl a někdy v příštích dnech se zmíním, proč. Šedý přechodový filtr má smysl pro zmírnění intenzity oblohy, při jeho použití se musí dát pozor na expoziční kompenzaci, protože automatika reaguje na sníženou průchodnost horní části obrazu a přepálí spodek. Fotografická vesta zakoupená v rybářských potřebách… Nerad vydávám zbytečné peníze a zjistil jsem, že tyhle rybářské vesty s kapsami splní svoji službu skoro ta dobře. Je lepší mít nářadí rozložené po kapsách, než je lovit v brašně. Kvůli zádům nechám fotobrašnu doma a vezmu si batůžek. Oblečení a obutí je nuda o které psát nebudu. Jak se vše osvědčilo? Dočtete se v týdnu od 26. února nahoru. |
