Rok zahájím recenzí fotoaparátu v mobilu Huawei P9. Musím říct, že se mi tenhle foťák moc líbí a schoval jsem si ho právě na tuto výkopovou příležitost. Kdybych neměl svého technicky zaostalého iPhona 6S, šel bych do tohohle monochroma… ale mám prsty v mandlu. Už jsem ho tu probíral, ale pro Stereo Video jsem ho v prosinci recenzoval a znovu jsem prozkoumal, jak to s tím duálním fotoaparátem je. Proto se k němu vracím znovu.
Rok zahájím recenzí fotoaparátu v mobilu Huawei P9. Musím říct, že se mi tenhle foťák moc líbí a schoval jsem si ho právě na tuto výkopovou příležitost. Kdybych neměl svého technicky zaostalého iPhona 6S, šel bych do tohohle monochroma… ale mám prsty v mandlu. Už jsem ho tu probíral, ale pro Stereo Video jsem ho v prosinci recenzoval a znovu jsem prozkoumal, jak to s tím duálním fotoaparátem je. Proto se k němu vracím znovu.
Každý viděl reklamu s Jágrem a mobilem – ano, jde o tenhle model s duálním fotoaparátem podepsaným Leica, kde jeden dělá barvu a druhý monochrom. Má v sobě osmijádrový procesor Huawei Kirin 955 , běhá na Androidu 6.0 Marshmallow. Rozměry má 145 x 70,9 x 6,95 mm, displej IPS-NEO LCD s 16 miliony barev je krytý Corning Gorilla Glass a je 5,2 palcový. Rozlišení má 1080 x 1920 pixelů. Paměť RAM má 3GB, ROM 32GB plus slot na microSD kartu až 256 GB. Verze EVA-L29 má 64 GB vnitřní paměti a 4GB RAM. Umí GSM – HSPA – LTE, pochopitelně má GPS, wi-fi i bluetooth. Pokud jde o NFC, umí ho kupodivu jen verze single SIM, kdežto obě verze dual SIM ho nemají. Zvládá duální SIM, USB má typ C. Akceptuje Nano-SIM anebo Dual SIM. Ovládací prvky jsou vyvedeny do horní části pravého boku, je tu kolébka na ovládání hlasitosti zvuku a malý, jemně vroubkovaný vypínač. Po zapnutí se objeví virtuální ovládací tlačítka, odleva trojúhelníček, kolečko a čtvereček, trojúhelník znamená krok zpět, kolečko je návrat domů a čtvereček ukáže miniatury otevřených obrazovek.
Fotoaparát
Zadní fotoaparát je duální, osazený optikou Leica. Jde o objektivy s ohniskem 4,5 mm a ekv. 27 mm světelné F2.2. Objektivy Leica Summarit nemají stabilizaci, video je stabilizované digitálně. Rozlišení je 12 megapixelů. Jeden modul je barevný, druhý monochromatický, tedy bez barevných filtrů a tudíž s vyšším energetickým ziskem. Velikost fotodiod je 1,25 mikronů, velikost snímače výrobce neuvádí. Video má HD 1080p při 30 fps, úctyhodný je počet podporovaných formátů: 4K video, H.265, H.264, H.263, MPEG-4, MPEG-2, RV7-10, Xvid, VP8, WMV9
Přístup k fotoaparátu je velmi snadný. Zapneme mobil vypínačem a na úvodní obrazovce s datem a hodinami je v pravém dolním rohu ikonka fotoaparátu. Tu přesuneme vzhůru a jsme v prostředí foto. Přirozeně že i na domovské obrazovce je ikona fotoaparátu. Tahle cvrnkací metoda je pro přístroj typická. V základní figuře je fotoaparát v režimu auto. Dole je spoušť, vlevo od ní miniatura nafoceného obsahu a vpravo ikonka kamery. Tahem odspodu nahoru se přepneme do PRO režimu, pojednám níže. Tahem zprava do středu si otevřeme nastavení, zleva doprava jsou režimy fotoaparátu a důležitý je tah shora dolů – stáhneme notifikace a mezi nimi nahoře je i stav připojení USB. Zde aktivujeme spojení s PC. To je nestandardní, obvykle fotomobil po připojení k PC zobrazí žádost o povolení komunikace bez žadonění. Druhá obrazovka notifikací jsou zástupci (wi-fi, v letadle atd., nabídka je editovatelná a ze tam natáhnout ikonku pro screenshot, tedy uložit obrazovku.
Ovládání a menu
O otevření fotoaparátu už byla řeč. Při prvním spuštění je přístroj v režimu AUTO. Víme, že tahem zdola nahoru přejdeme do režimu PRO. Podstatné je, že si přístroj pamatuje poslední nastavení a můžete tedy fungovat po celou dobu životnosti v režimu PRO, To zdaleka není samozřejmost a je třeba to velmi pochválit.
Nicméně se držme automatického režimu. V něm se prakticky nic nenastavuje. Nahoře máme ikonky: zleva je to blesk, má polohu vypnout, automatické spuštění a fill in, tedy vždy funkční. Následuje zajímavá funkce, je skryta pod ikonkou clony. Pokud máme objekt blíže než dva metry, přístroj vymaskuje pozadí a rozostří ho. Funguje to spolehlivě, výsledek ale nelze srovnávat s normální optickou hloubkou ostrosti. Hranice vymaskování jsou vidět a je to nepřirozené. Následuje ikonka „filmové okénko“, pod ní se skrývá možnost přidat nebo zjemnit sytost. Tři kolečka v sobě jsou ikona pro nabídku osmi variant barevnosti, prostřední, devátá, je originál. Poslední ikonka přepíná na selfie, kde je zajímavá funkce zkrášlování. Hračičkové zde mají postaráno o zábavu, obličej se snímá z en face, z boku a při pohledu dolů a pak se z toho buduje idealizovaný autoportrét. V automatickém režimu lze ztmavovat a zesvětlovat – klepeme na displej a pak pohybem nahoru a dolů měníme tmavost obrazu.
K digitálnímu zoomování je třeba dvou prstů, jimi obraz jakoby zvětšujeme a zpátky zmenšujeme. Samospoušť tu nechybí, přestože není tak na ráně, jak bývá zvykem. Je třeba ji najít v roletě vytažené zprava. Tam se nastavuje rozlišení, záznam GPS údajů, vodoznak Leica, ovládání zvukem, expozice poklepem, zvukem nebo úsměvem a zde je taky samospoušť, říkají jí zde časovač. Další možnosti skrývá roleta zleva. Tam přepneme na video, zapneme HDR, zkrášlovací režim, černobílé fotky, panorama, noční záběr, dlouhé časy, časosběr, zpomalený film a vodoznak – to je v podstatě možnost zápisu do fotky spolu s údajem o čase a datu, ale lze tam nakopírovat i všelijaká razítka. Z internetu se pak dají stáhnout další vodoznaky. Je toho tedy i v automatickém režimu víc než dost.
Přechodem na režim PRO nastává ta pravá pytlákova radost.
Z ikonek nahoře zůstane blesk a nastavení sytosti barev, samozřejmě i přepínání přední a zadní kamery. O to bohatší je spodek. Odleva tam jsou ikony pro režim měření (defaultně měření s důrazem na střed), lze nastavit i bodové měření, následuje ISO, nastavení expoziční doby, korekce expozice, ostření jednorázové, průběžné a manuální a nastavení bílé včetně ručního nastavené v rozpětí 2800 až 7000 Kelvin. Roleta zprava zůstává v podstatě stejná až na příjemnou změnu – je tam možno zapnout RAW. Roleta zleva se vůči automatickému režimu nemění. Zvládnutí ISO je jedna z velkých předností tohoto přístroje. Maximum má na 3200 a nutno hned dodat, že je to použitelná hodnota. Samozřejmě, že při této citlivosti je patrný šum, nicméně obraz drží pohromadě, a pro účely, pro jaké mobily používáme, tedy především pro elektronickou prezentaci na jiných mobilech anebo na sociálních sítích, je kvalita víc než dostatečná. ISO můžeme nechat v automatickém režimu. Přístroj se snaží držet poměr času a ISO v rozumných kompromisních rozměrech. Snaží se tedy nepřehánět ISO a přehnaně neprodlužovat čas. V běžně špatných podmínkách se drží kolem padesátiny až pětadvacetiny. Nechce se mu jít pod šestnáctinu vteřiny. Co ovšem zaslouží velmi hlasitou pochvalu je skutečnost, že lze nastavit automatické ISO a natvrdo stanovit expoziční dobu. To je skvělé pro živou fotografii, street photo a podobné taškařice.
Obrazová kvalita
Příjemné přirozené barvy, podivuhodně široký dynamický rozsah. Po porovnání s referenčními snímky z přístroje Olympus OM-D EM-5 Mk II přístroj vykazuje opravdu jen bezvýznamné posuny k přepalům i slitým stínům – jen v extrémních hodnotách. Když si ovšem dáme práci s konverzí z DNG (tedy z RAW), nastane cosi, čemu se říká „o něčem jiném“. Získáme obrázky, které mohou bez obav soputěžit s výsledky z přístrojů s mnohonásobně většími čipy. Rozdíl mezi automaticky vygenerovaným a z RAW vyvolaným snímkem je dramatický a ukazuje, že jsou ve vývoji přece jen rezervy – aby se to osmijádro neflákalo a práci neodbývalo a vygenerovalo obraz se všemi detaily, jež duální fotoaparát zachytil. Takto kvalitní přístroj může přesáhnout hranice pouhého obrazového zápisníku, ovšem záznam do RAW je předpoklad.
Velikou pozornost vyvolal duální Leica systém. Přiznám se k pochybnostem, jež jsem stran monochromu měl. Černobílé Huawei monochrom obrázky nemají onu charakteristiku Leica Monochrome: drobný přesný šum, kdy každá fotodioda má svůj individuální odstup signál – šum, a to se projeví v mikroskopicky přesném tečkování. Šum tohoto černobílého obrazu je zrovna tak nepravidelný a rozplizlý, jako barevného obrázku. Nicméně experimentováním s objektivy zjistíte, že ten co je blíže okraji skutečně snímá černobíle a ten blíže ke středu je jaksi hlavní. Když ten hlavní zakryjete, získáte černobílou fotku, ale je jemně proužkovaná. To je důkaz, že se na tvorbě černobílého obrazu podílejí obě dvojčata. Tyto „monochrom“ obrázky jsou kvalitnější, než jaké byste získali prostým převodem barevného obrazu do černobílého. Ano, je to kvalitní, ale zázrak to není a nevěřím, že čip černobílého obrazu nemá RGB masku – soudím, že ji má, ale že je nastaven černobíle a každopádně hraje pomocnou roli při tvorbě barevného obrazu v hlavním fotoaparátu – což ostatně i výrobce inzeruje. Duální systém se zajímavě projevuje i v hříčce nastavitelné na roletě tahané zleva – Malování světlem. V tomto režimu se přístroj chová jako videokamera, zaznamenává světelnou stopu, dokud opětovným stiskem spouště proces nezastavíte – ale stopy jsou dvě, pokud jste od zdroje světla více vzdáleni. Je to funkce velmi zábavná a stojí za vyzkoušení. HDR je dobře funkční – je dobře zastavit bod měření expozice na tmavou partii a pak jsou výsledky slušné. Není zde HDR v automatickém režimu a to je opomenutí překvapující v takto dobře vybaveném přístroji. Noční záběr je ve výchozím nastavení v automatickém režimu. Po stisku spouště nabírá světlo až dosáhne dostatečně krytého obrazu, vyžaduje to stativ. Lze přepnout i na poloautomatický nebo ruční režim, kdy expozici i ISO nastavíme podle vlastní úvahy. Panoramatické obrázky jsou též dobře ošetřené a po ořezu mají výšku blížící se šířce standardního obrázku. Nenajdeme tu obvyklé kreativní filtry, takže je třeba si stáhnout zmršovací aplikaci nebo si mršit fotky doma na počítači.
Shrnutí:
Huawei P9 je mobil nejvyšší třídy, vybavený originálně řešeným duálním fotoaparátem s objektivy Leica. Díky tomuto řešení lze fotit černobílé fotky v neobvykle vysoké kvalitě. Duální vidění přispívá i k funkci rozmazání pozadí snímaných objektů do dvou metrů. Při pořizování autoportrétu to logicky nefunguje – bylo by zapotřebí dvou fotoaparátů. Obrazová kvalita je špičková i ve standardním snímání v JPEG formátu a vynikne při zpracování RAW obrázků. K mínusům patří absence stabilizace, ta by se asi na duální fotoaparát těžko aplikovala, takže video, jinak velmi kvalitní včetně 4K formátu, je stabilizované digitálně.
Ukázky:
1 ař 12 běžné světelné podmínky, 13 dynamický rozsah, 14 při 1600 ISO, 15 při 3200 ISO, 16 monochrom
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
