V únoru Huawei předvedl nástupce velmi úspěšného a zdařilého modelu P9 s duálním Leica fotoaparátem. Tuhle desítku otestoval DxO 87 body, tedy je v absolutní špice, nad ním je m.j. jen Samsung Galaxy S7 a těsně pod ním iPhone 7. Jako obvykle, zajímá mě jeho fotoaparát.
V únoru Huawei předvedl nástupce velmi úspěšného a zdařilého modelu P9 s duálním Leica fotoaparátem. Tuhle desítku otestoval DxO 87 body, tedy je v absolutní špice, nad ním je m.j. jen Samsung Galaxy S7 a těsně pod ním iPhone 7. Jako obvykle, zajímá mě jeho fotoaparát.
Jaký je
Jde o mobilní telefon provozovatelný v pásmech GSM / HSPA / LTE. Dodává se v provedení jedné nano Sim nebo duální nano SIM. Procesor má osmijádrový, oživuje ho OS Android v7.0 Nougat. Má 4GB RAM a vnitřní paměť buď 32 nebo 64 GB plus microSD až 265 GB – používá druhý slot pro SIM. Displej IPS-NEO LCD s 16 miliony barev má 5.1 palcovou úhlopříčku a rozlišení 1080 x 1920 pixelů. Baterka je vestavěná 3200 mAH. Rozměry jsou 145.3 x 69.3 x 7 mm, váha 145 g.
Je vybaven wi-fi s NFC (párování dotykem), Bluetooth, satelitní navigace A-GPS, GLONASS, BDS, GALILEO. Ovládání je tradiční. Ovládací prvky jsou vyvedeny do horní části pravého boku, je tu kolébka na ovládání hlasitosti zvuku a malý, jemně vroubkovaný vypínač. Po zapnutí se objeví virtuální ovládací tlačítka, odleva trojúhelníček, kolečko a čtvereček, trojúhelník znamená krok zpět, kolečko je návrat domů a čtvereček ukáže miniatury otevřených obrazovek.
Fotoaparát
Zadní fotoaparát je duální, osazený optikou Leica. Jde o objektivy s ohniskem 3.95 mm a ekv. 27 mm světelné F2.2. To je údaj vyčtený z EXIF pořízené fotografie – podotýkám, že P9 má v EXIF také ekv. 27 mm, avšak deklaruje fyzické ohnisko 4.5 mm, dodávám pro pořádek. Jeden modul je barevný, druhý monochromatický, tedy bez barevných filtrů a tudíž s vyšším energetickým ziskem. Barevný modul dostal stabilizaci, ostření je na krátkou vzdálenost podporováno laserovým měřením. Velikost fotodiod je 1,25 mikronů, velikost snímače výrobce neuvádí. Video má FHD 1080p . Přední fotoaparát má osmimegové rozlišení, clonu F1.9 a ohnisko 3.36(ekv. 22 mm.)
Přístup k fotoaparátu je velmi snadný. Zapneme mobil vypínačem a na úvodní obrazovce s datem a hodinami je v pravém dolním rohu ikonka fotoaparátu. Tu přesuneme vzhůru a jsme v prostředí foto. Přirozeně že i na domovské obrazovce je ikona fotoaparátu. Tahle cvrnkací metoda je pro přístroj typická.
Je tu ale ještě funkce Ultra snímek. Ta se musí zapnout v menu a poté je možné dvojím stiskem tlačítka pro ovládání hlasitosti směrem dolů fotit i při vypnutém foťáku. Prostě přístroj namíříte, uděláte cvakcvak a je tam fotka, pořízená sice naslepo, ale při troše štěstí zachytíte, co jste potřebovali.
V základní figuře je fotoaparát v režimu auto. Dole je spoušť, vlevo od ní miniatura nafoceného obsahu a vpravo ikonka kamery. Tahem odspodu nahoru se přepneme do PRO režimu, pojednám níže. Tahem zprava do středu si otevřeme nastavení, zleva doprava jsou režimy fotoaparátu a důležitý je tah shora dolů – stáhneme notifikace a mezi nimi nahoře je i stav připojení USB. Zde aktivujeme spojení s PC. To je nestandardní, obvykle fotomobil po připojení k PC zobrazí žádost o povolení komunikace bez žadonění. Druhá obrazovka notifikací jsou zástupci (wi-fi, v letadle atd., nabídka je editovatelná a lze tam natáhnout ikonku pro screenshot, tedy uložit obrazovku.
Ovládání a menu
Základní režim přístroje je AUTO. V něm se v podstatě nic nenastavuje, nicméně nahoře máme lištu i důležitými ikonkami. Úplně vlevo je ovládání blesku, to je jasné a bezproblémové. Ale ty dvě další, to jsou speciality tohoto přístroje. Ikonka „clona“ vede k simulaci clonění. Je to fakticky jen softwarová operace, s fyzickou clonou to nemá nic společného a ani mít nemůže (nemajouce clony mobily cloniti nemohou 
), tím spíš, že tato funkce nabízí rozsah F0,95 až F11. Ale napodobí se tím rozsah hloubky ostrosti. Ona měla něco podobného už P9, ale zde v desítce je to mnohem dokonalejší.
Podobný efekt dostaneme od následující ikonky Portrét. Po jeho aktivaci si můžeme otevřít stupnici, od 0 do 10 a tam nastavíme míru rozmazání pozadí.
Jde opět o softwarovou úpravu, tedy fakticky o vymaskování obličeje a rozmazání pozadí, nicméně všechna čest, pé desítka to umí zatím nejlépe, s čím jsem se potkal. Úplně bezchybné to není, ono to pokaždé fotí jinak a laboruje to i s expozicí, nicméně ve většině případů je výsledek pozoruhodně dobrý. Jedna z nepříjemných vlastností mobiláckého focení je tím do značné míry omezena.
Následuje ikonka „filmové okénko“, pod ní se skrývá možnost přidat nebo zjemnit sytost. Tři kolečka v sobě jsou ikona pro nabídku osmi variant barevnosti, prostřední, devátá, je originál. Poslední ikonka přepíná na selfie, kde je zajímavá funkce zkrášlování.
V automatickém režimu lze ztmavovat a zesvětlovat – klepeme na displej a pak pohybem nahoru a dolů měníme tmavost obrazu.
K digitálnímu zoomování je třeba dvou prstů, jimi obraz jakoby zvětšujeme a zpátky zmenšujeme. Samospoušť tu nechybí, přestože není tak na ráně, jak bývá zvykem. Je třeba ji najít v roletě vytažené zprava. Tam se nastavuje rozlišení, záznam GPS údajů, vodoznak Leica, ovládání zvukem, expozice poklepem, zvukem nebo úsměvem a zde je taky samospoušť, říkají jí zde časovač. Další možnosti skrývá roleta zleva. Tam přepneme na video, zapneme HDR,černobílé fotky, panorama, noční záběr, dlouhé časy – malování světlem, časosběr, zpomalený film a vodoznak – to je v podstatě možnost zápisu do fotky spolu s údajem o čase a datu, ale lze tam nakopírovat i všelijaká razítka. Z internetu se pak dají stáhnout další vodoznaky. Je toho tedy i v automatickém režimu víc než dost, ani zvukové poznámky nechybějí – a v klasické fotografii se na ně zapomnělo.
Po přepnutí na PRO režim z ikonek nahoře zůstane blesk a nastavení sytosti barev, samozřejmě i přepínání přední a zadní kamery. O to bohatší je spodek. Odleva tam jsou ikony pro režim měření (defaultně měření s důrazem na střed), lze nastavit i bodové měření, následuje ISO, nastavení expoziční doby, korekce expozice, ostření jednorázové, průběžné a manuální a nastavení bílé včetně ručního nastavené v rozpětí 2800 až 7000 Kelvin. Roleta zprava zůstává v podstatě stejná až na příjemnou změnu – je tam možno zapnout RAW. Roleta zleva se vůči automatickému režimu nemění. Zvládnutí ISO je jedna z velkých předností tohoto přístroje. Maximum má na 3200 a nutno hned dodat, že je to použitelná hodnota. Samozřejmě, že při této citlivosti je patrný šum, nicméně obraz drží pohromadě, a pro účely, pro jaké mobily používáme, tedy především pro elektronickou prezentaci na jiných mobilech anebo na sociálních sítích, je kvalita víc než dostatečná. ISO můžeme nechat v automatickém režimu. Přístroj se snaží držet poměr času a ISO v rozumných kompromisních rozměrech. Snaží se tedy nepřehánět ISO a přehnaně neprodlužovat čas. V běžně špatných podmínkách se drží kolem padesátiny až pětadvacetiny. Nechce se mu jít pod šestnáctinu vteřiny. Co ovšem zaslouží velmi hlasitou pochvalu je skutečnost, že lze nastavit automatické ISO a natvrdo stanovit expoziční dobu. To je skvělé pro živou fotografii. Důležité je, že si přístroj nastavené hodnoty pamatuje i přes vypnutý stav.
Obrazová kvalita
Už na předchozím modelu jsem oceňoval výbornou kresbu, dynamický rozsah i výkon při vysokém ISO. To se nezměnilo k horšímu, podotknu ovšem, že obraz v JPEG je hodně procesovaný, silně doostřovaný. Rozepíšu se tedy spíš o novinkách, respektive vylepšených vlastnostech.
Už jsem se zmínil o funkcích Clona a Portrét. V podstatě jdou ty dvě funkce proti sobě – Clona uměle rozostřřuje popředí, kdežto Portrét se zaměřuje na pozadí. Takto funguje Clona:
Pro praxi ale je potřebnější funkce Portrét – funguje i na přední kameře, tedy při selfíčkách. Zde je uměle rozostřené pozadí:
Zde jsem to vypnul.
Jistěže bude vždycky rozdíl mezi skutečným záběrem s malou hloubkou ostrosti – už proto, že ta neostrost nemá žádnou prostorovou hloubku, nicméně pomůcka je to určitě užitečná.
Další výborná pomůcka je stabilizace barevného modulu duálního fotoaparátu. Rozumného limitu jsem dosáhl při 0,4 sec z ruky, to je obdivuhodný výsledek. Omylem jsem dosáhl (ani nevím jak) dvanáctivteřinové expozice – a přístroj dělal hrdinské kousky, aby udržel záběr v ostrosti! Na obrázku Luděk Bouška na prezentaci v Megapixelu…při 12 sec expozici:
To ale uvádím jako žert. Limit je zřejmě 1/16 sec, pak přístroj začne navyšovat ISO. Plyne z toho, že se s tím dá fotit prakticky kdekoli je vidět.
Už posledně jsem tu velebil výkon v RAW. Opravdu má smysl tímhle fotoaparátem do RAW fotit. Tím se do značné míry vyhneme přehnanému doostřování, které se zřejmě provádí s tím vědomím, že většina mobilem pořízených fotek nikdy nebude spatřena jnak, než na malých obrazovkách. Tato ukázka prezentuje dvojici, vpravo JPEG, vlevo JPEG vyvolaný z RAW, jde o výřez z rohu obrazu, tedy zároveň je to ukázka kresby v rohu.
Je třeba vzít v úvahu, že výsledný obrázek je složitý výpočet na bázi dat ze dvou fotoaparátů. Černobílý obrázek se získá jen z jednoho modulu – a je obrazově horší, než když je to z obou aparátků. Také nelze uložit černobílý RAW, i tento formát vyžaduje spolupráci obou modulů. On ten monochrome je hezký sen, nicméně si myslím, že schůdnější cesta je přes plnohodnotná data v RAW a posléze solidní převod do černobílého obrazu.
Shrnutí
Huawei P10 je důstojný pokračovatel vysokého standardu modelu P9. Vede si výborně v obrazové kvalitě, jedinou výtku bych měl k určitému zpoždění spouště. To mi vadilo už posledně, trochu do kazí pocit bezprostřednosti při street fotografii. Výborná je funkce Portrét a hodně účinná je i stabilizace obrazu. Pro náročnější obrázky je třeba doporučit práci v RAW (je to univerzální DNG).
Ukázky:
11 živé barvy , 12 tlumené barvy, 17 – 17 – 19 ISO 1000 / 1600 / 3200
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
