Nezařazené

HTC One M9

Má mnoho superlativů. V nabídce HTC je pokládán za vlajkovou loď, i když HTC One M9 plus je ještě vlajkovější. Stojí skoro 17 tisíc, takže dražší jsou už jen některé, jako třeba iPhony. No a je v něm dvacetimegový foťák s možností ukládat do RAW a ten mě zajímal.


Má mnoho superlativů. V nabídce HTC je pokládán za vlajkovou loď, i když HTC One M9 plus je ještě vlajkovější. Stojí skoro 17 tisíc, takže dražší jsou už jen některé, jako třeba iPhony. No a je v něm dvacetimegový foťák s možností ukládat do RAW a ten mě zajímal.


Jeho mobiloidní parametry zmíním jen stručně, těmito věcmi se zabývají odborníci, např. v Mobil.iDnes.cz. Je to mobil s pětipalcovým displejem s rozlišením 1920×1080, kryje ho Gorilla Glass 4. Uvnitř je osmijádrový procesor Qualcomm Snapdragon s 3GB RAM. Vnitřní paměť má 32 GB, lze doplnit microSDHC do 128 GB. Má v sobě Android 5.0 Lollipop, GPS, wifinu 802.11ac, Bluetooth 4.1 a umí G4 neboli LTE.

Fotoaparáty v mobilech HTC používají technologii zvanou ultrapixel. Zní to náramně, ve skutečnosti jde o to, že čip má méně fotodiod, ale jsou větší. HTC Ultrapixel má tedy dvoumikronové fotodiody a HTC se chlubí, že jeho ultrapixelové čipy nasbírají 300% víc světla než konkurenční třináctimegové čipy. HTC osazuje své fotomobily různě – tato M9 má ultrapixel v předním pětimegovém fotoaparátu, kdežto hlavní, zadní fotoaparát nemá ultrapixelové řešení (logicky, jinak by nemohl být dvacetimegový). Toto je schema, hodně marketingové a málo technické.


Zkoumaný přístroj tedy něco má, něco nemá: má dvacetimegový čip, ale nemá stabilizaci, což jiné HTC přístroje nabízejí. Myslím si ale, že je to zbytečný luxus s nepatrným významem, snad pro video, nezkoušel jsem to. No a ultrapixel je zde jen na selfíčka a ne na focení. Má diodový blesk s dvěma diodami různě barevnými, aby vzniklo příjemné světlo. Objektiv má při ohnisku 4,3 mm světelnost F2.0, to je také velmi dobrý parametr.

Ovládání
Jde o mobil, tudíž ovládáme přístroj dotykovou obrazovkou. Screeny jsem převzal z návodu. Ovládací prvky jsou soustředěné ve spodní části: odleva je to volba fotografování nebo video. Dále je nastavení citlivosti ISO, v základním nastavení je to na automatice, následuje korekce expozice a AWB, tedy nastavení bílé. Ozubené kolečko vede k dalším parametrům, v podstatě jde o setup. Ta čtyři kolečka do čtverce vedou k volbě režimů zobrazení: autoportrét (=selfíčko, přední kamera, fotíme sama sebe), základní fotoaparát, panoramatické focení, rozdělený snímek – fotíme současně sebe a něco jiného, bokeh, to je oddělení objektu ve vzdálenosti 60 cm od pozadí, fotokoláž – to je koláž ze selfíček a důležitá věc, RAW. K tomu RAWu se dostanu. Ty tři tečky zcela vlevo odkrývají a zakrývají proužek s ikonami.


Pokud v režimu foto klepneme na ikonu fotoaparátu, objeví se nám něco, co připomíná scénické režimy. Je to noční snímek, HDR (používá se k vyrovnání jasů, ještě se o tom zmíním), ruční režim – ten má následující táhla:


Další režim je portrét (malá clona) , krajina, text a makro. To makro není nic moc, v normálním režimu se přiblížím víc než v tomto divném makru.

Video je přístupné po klepnutí na ikonku kamery, má režim normální, zpomalené video a full HD. A co je příjemné, při snímání videa lze současně i fotit a také při přehrávce videa je možné vyseparovat jednotlivá okénka. Zní to náramně, je ale dobře si uvědomit, že i ostrý videosnímek se zpravidla skládá z neostrých obrázků a ta ostrost je pak v podstatě jen optický klam.

Editace
Ze základní obrazovky mobilu lze vstoupit do Galerie obrázků a tam je možné si obrázek zvolit a editovat. Najdeme tu základní editační nástroje, ale i zajímavé efektové prvky – do obrázku se mohou vkopírovat třeba javorové listy – a výsledek se pak uloží buď jako fotka, nebo jako video.

Jak se s ním fotí
Nejdřív by bylo třeba obecně se zmínit o ergonomii ovládání fotomobilu – týká se to všech. Jsou to absolutní dotykáče, takže je třeba si počínat velmi obezřetně, abychom náhodou nesáhli na něco nepatřičného. Zde je možné se do různých částí menu dostat pojezdy přes obrazovku. Jistě to lze nacvičit, já raději volil opatrné klepání na ikony.

Od mobilu nečekáme žádné extrémní rychlosti. Tento se aktivuje v rozumné prodlevě do jedné vteřiny po stisku tlačítka na boku mobilu. Za dobrého světla ostří velmi rychle, v nižších světelných hladinách je patrné jakési tápání, je to ale snesitelné.

Ostření je zřejmě slabá stránka přístroje. Projevuje se to mimo jiné při focení s bleskem – blesk nejdřív přisvítí, zaostří a pak s velikáánským zpožděním exponuje. Pravda, výsledek je příjemně barevný, nejsou to ty sinalé diodové bleskové obrázky.


Za skvělou věc zde pokládám focení do RAW. Jakmile jsme v režimu RAW, přístroj ukládá současně RAW v univerzálním formátu DNG, což je velmi, velmi rozumné. V tomto režimu je ve výchozím nastavení vše automatické, ale lze ovládat vše potřebné, tedy nastavení bílé, korekci expozice, ISO, závěrku i ostření. V podstatě to odpovídá nabídce P známé z klasických digi fotoaparátů. Nicméně háček to má. Obrázky JPEG vypadají velmi ostře, ale ve 100% zvětšení vidíme brutální zprocesování. Zato RAW respektive DNG nabídne opravdu to, co mobil vyfotil a výsledek je pak hodně jiný. Rozdíl vidíte i na zmenšenině screenshotu. Je to přirozenější, ale hodně jiné, měkčí.


Takže kvalita obrázků je výtečná, jakmile si je promítneme na obrazovce a je na každém, zdali se začne rozčilovat nad 100% provedením. Výchozí formát obrazu je 10:7, lze přepnout na širokoúhlý 16:9 anebo čtvercový 1:1. Velmi příjemné je tu panorama, protože nevyžaduje zatvrzele plné rozsah a přestane panoramovat, když uvolníme stisk. Takže vzniknou velmi příjemné širokoúhlé obrazy, s výškou 3024 bodů (standardní rozměr je 5376 x 3752 bodů). Zde je takový širokoúhlý snímek vzniklý panoramováním:


Slabinou je samozřejmě dynamický rozsah. Jsou to malé čipy, takže fotomobily obecně nezvládají velké rozsahy jasů. Oblohu budete mít přepálenou, s tím je třeba počítat. Lze se z toho částečně dostat tím, že si nastavíme poklepem expozici na místo, které má vyšší jasy. Tím ovšem ztmavne zbytek obrazu.
Určité řešení je zde režim HDR. Ten funguje velmi dobře, jenom že ho musíme zdlouhavě honit v menu, není v přímé nabídce. Výsledky jsou víc než uspokojivé. Na této ukázce je normálně pojatý obrázek:


Procedura HDR situaci zvládla velmi dobře.


Další zajímavá vychytávka je režim Bokeh. Funguje to ale v podstatě jen na detaily malých objektů, protože musíte mít objekt vzdálený od 10 do 60 cm od objektivu. Pak to bokehuje velmi uspokojivě:


Bez bokehizace to opravdu není o ničem:


Pokud jde o vysoké ISO, to nikdy není silná stránka mobilů. Tento se chová docela lstivě. V základním režimu nabízí až 1600, avšak když si to nastavíte, realizuje podstatně nižší hodnotu. Abyste ho donutili opravdu fungovat v 1600 ISO, je třeba jít do manuálního režimu. Smysl toho nevidím, protože v těch 1600 spatříme sice brutálně upravený obrázek, ale je v míře normy, jakou od mobilu lze čekat. Kupodivu obrázek na 640 ISO vypadal hůř. Vlevo je 640 ISO při nastaveném 1600 v běžném režimu, vpravo 1600 ISO z donucení v manuálním režimu.


Shrnutí
HTC One M9 je špičkový mobil vybavený dvacetimegovým zadním a pětimegovým předním fotoaparátem. Patří do vyšší cenové kategorie svou cenou cca 17 tisíc korun (září 2015). Jeho fotoaparát má skutečně vynikající kvalitu a není divu, že klesá zájem o kompakty. Pro běžnou fotografii tento fotoaparát jistě nahradí běžné kompakty, ty mohou vzdorovat hlavně existencí zoomu, kdežto typické fotomobily mají pevné ohnisko.

Ukázky:
1 až 10 běžné osvětlení, 11 při 25 ISO, 12 a 13 dvojice – nejdřív JPEG, pak vygenerováno z RAW, 14 přímé slunce, 15 při 800 ISO, 16 napůl selfíčko a neselfíčko, 17 a 18 normál a digitální zoom.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18

 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: