Podívejte se na třetí, závěrečný díl mého video miniseriálu o stativech. Tahle pětiminutová videa natáčím ve spolupráci s firmou Aaron, která má Fotoškolu na své webové stránce. Od příštího týdne se budu zabývat kompozicí a tvůrčím použitím objektivů různých ohnisek. Dnes to ale budou stativy a jaké neplechy se s nimi občas dělají.
Podívejte se na třetí, závěrečný díl mého video miniseriálu o stativech. Tahle pětiminutová videa natáčím ve spolupráci s firmou Aaron, která má Fotoškolu na své webové stránce. Od příštího týdne se budu zabývat kompozicí a tvůrčím použitím objektivů různých ohnisek. Dnes to ale budou stativy a jaké neplechy se s nimi občas dělají.
Neberte to tak, že si vymýšlím. S mou Dílnou provozuji praktická cvičení nočního focení už čtvrtým rokem a znovu a znovu narážím na nešvary popisované ve videu. Jsou to – stručně shrnu, nedbale upevněná upínací destička k fotoaparátu, málo utažená hlava stativu, zbytečně vysunutá středová tyč, protože jsme byli pohodlní na vysouvání třech noh, nakřivo postavený stativ.
Na dvě věci jsem ale ve videu nevzpomněl, bylo málo času.
Při focení dlouhým časem je dobře nějak upevnit popruh přístroje. Nenechme ho volně houpat, je sice lehký, ale proč zbytečně vystavovat přístroj nějakému chvění.
Druhá je důležitá.
Děláme to asi všichni – přístroj je na stativu, chceme přejít někam jinam. Neseme tedy stativ i s upnutým fotoaparátem. Dělá se to často, při použití monopodu (opora jen s jednou nohou) si troufnu tvrdit že vždycky. Nic proti tomu, ale velmi doporučuji při přenosu si omotat popruh přístroje kolem ruky. Ona je někdy ta destička připnutá jen zdánlivě, uvolní se a mohu každého ujistit, že zvuk dopadu fotoaparátu na dlažbu je krajně nepříjemný. Přesně tímto způsobem jsem oddělal velmi slušnou nikonskou dvoustovku na F2.8 pevné sklo, bazarovou ale plně funkční. Po dopadu byla šrotová nefunkční. No a teď to video se všemi základními nešvary, na které jsem si dokázal vzpomenout.
