To co dnes popíši je jistě jenom hříčka bez velkého významu. Ale třeba vás k něčemu rozumnému bude inspirovat. To jsem si v sobotu dopoledne hrál s jedním naprosto neužitečným a nesmyslně drahým objektivem…
Jde samozřejmě o Petzval 58/2.0, to je ta krásná mosazná potvora, model 1840, psal jsem o něm před dvěma lety. Je nádherný na pohled a dělá zajímavě divné fotky.
To co dnes popíši je jistě jenom hříčka bez velkého významu. Ale třeba vás k něčemu rozumnému bude inspirovat. To jsem si v sobotu dopoledne hrál s jedním naprosto neužitečným a nesmyslně drahým objektivem…
Jde samozřejmě o Petzval 58/2.0, to je ta krásná mosazná potvora, model 1840, psal jsem o něm před dvěma lety. Je nádherný na pohled a dělá zajímavě divné fotky.
Háček je v tom, že efekt narůstá od středu ke krajům, tedy uprostřed je obraz (jakž takž) ostrý a ke krajům se efekt zvýrazňuje – podle nastavení. Dám příklad. Toto je normální fotka, pořízená moderním objektivem Canon 24-70/4.0:
Týž záběr, leč pořízený tímto Petzvalem. Od střední partie postupuje ke krajům distorze ostrosti.
Zde podotknu, že objektivy Lensbaby vám taky pěkně zpotvoří obraz, ale tu jakž takž ostrost lze posadit v určité míře i jinam než doprostřed. Což může být efektní.
No a protože byla sobota dopoledne a měl jsem hravou náladu, napadlo mě: co kdybych pořídil těch fotek víc a ten střed zaměřil na různé partie a pak to ve vrstvách propojil dohromady? Tohle je tedy posunutý záběr – kvetoucí rododendron je uprostřed.
Zde pro změnu jsem doprostřed prsknul borovici.
Získal jsem tedy sadu záběrů jednoho motivu – s posunutým středem. Otevřel jsem si to vše v Photoshopu (lze i v PS Elements, totéž lze dělat v Zoneru ZPS X i v jakémkoli jiném editoru s vrstvami, při troše šikovnosti i ve starých Zonerech, psal jsem zde o tom ixkrát, jak se to dělá) a – kupříkladu – na fotce s kvetoucím rododendronem jsem si ostrou partii dal do výběru a zkratkou Ctrl+C jsem si obsah výběru uložil do paměti.
Tento ostrý rododendron pak vložím na původní obrázek pomocí zkratky Ctrl+V et voilá , je to tam poté, co jsem vymaskoval okraje, aby se mi prolnula nová vrstva s tou původní. Po vyříznutí vypadá obrázek takto:
Kdo trik nezná, bude si lámat hlavu, na co je tu vlastně zaostřené – jsou tu dvě roviny ostrosti oddělené neostrým pásmem, pane, to je proti zákonu optiky, na to by se mělo podat trestní oznámení!
Obtíž může nastat se zpasováním dohromady, aby si to sedlo. Pomůžeme si nastavením menšího krytí horní vrstvy – pak skrz tuhle vrstvu vidíme tu spodní a nástrojem Přesun (klávesa V) vše spojíme dohromady.
Je to technika ve své podstatě jednoduchá. Principiálně se podobá skládání dílčích fotek s různou rovinou ostrosti, dovedou to Olympusy, Panasonicy to dokážou automaticky spojit, právě tak jako Nikon D850 – je to oblíbená technika s velkou budoucností. Toto je hříčka a je užitečná přinejmenším k tomu, abychom se procvičili v používání vrstev (které pořád ještě mnoha lidem zůstávají záhadou). Na závěr ukážu cirkus v úplnosti – všechny tři dílčí záběry v jednom, centra ostrosti tu jsou tři. Abychom se nenudili…
