Nezařazené

Hrajeme si s míčky

Připravuji pro Digineffa videoseriál o kompozici a v souvislosti s tím jsem s posluchači mé Dílny trochu experimentoval s míčky. Nežonglovali jsme jimi, to ne! Posluchači je stavěli do různých pozic a fotili je.

 

Připravuji pro Digineffa videoseriál o kompozici a v souvislosti s tím jsem s posluchači mé Dílny trochu experimentoval s míčky. Nežonglovali jsme jimi, to ne! Posluchači je stavěli do různých pozic a fotili je.

 


Toto je v podstatě klasická kompoziční sestava. Stůl s třema nohama stojí bez viklání a také fotografická kompozice založená na trojúhelníku bývá úspěšná. Dominuje velký modrý míč vlevo dole. Je blízko průsečíku levé svislé a dolní vodorovné třetiny, tedy v silném obrazovém bodu. Vpravo nad ním o něco vpravo je menší – tedy perspektivně zmenšený objekt a zase o něco dál třetí objekt. Toto rozestavení vyvolává dojem prostoru.

 


Také tato fotografie pracuje s prostorem. Velký míč v levé čísti je to, čemu říkám markant. Je to výrazný objekt – je dobré, když zabere zhruba třetinu obrazu. Vpravo nahoře je menší objekt – spojuje je úhlopříčka. To je další velmi významný kompoziční prvek. Jasně čitelná úhlopříčka snímku vždycky prospěje. Ten vzdálenější objekt je na štěrkovém pruhu. Na můj vkus je ten pruh jaksi neurčitě vedený, kdybych to fotil, snažil bych se míče rozestavět tak, aby ten pruh byl vodorovný. Ale není to žádné dogma, je to jen ukázka, že jsem … geometrik.

 


Zde byla poučka o markantu výrazně uplatněna. To je v pořádku. Není ale možná dobré, že se jeden z červených míčů toho modrého skoro dotýká, rozhodně je to, dejme tomu, netradiční řešení. Je třeba se varovat dotyků výrazných linií a výrazných tvarů – pokud na tom dotyku není evidentní a jednoznačný záměr. Ten zde chybí, ty dva míče v pozadí jsou rozestavěny chaoticky, bezradně.

 


Dvě diagonály, to je jistě dobrý záměr. Modrý míč v roli markantu však je moc malý, fotograf nebyl dost blízko, a také ten dotyk k cestě – diagonále není šťastný. Lepší by jistě bylo, kdyby míč byl větší a vnikl by do prostoru cesty svou částí.

 


Princip ukryt motivu – velmi dobře známý z japonských zahrad. Je tu seskupení struktur – struktura kamenu a trávy – linií, to je okraj kamenu, a tvaru – ukrytý míč. Je trochu malý a málo výrazný, ale záměr je naprosto v pořádku.

 


Také poslední ukázka je postavena na dobrém záměru. Výrazný tvar, tedy červená koule, kontrastuje se strukturou kamenu a zde je princip dotyku tvaru a linie (okraj kamenu) naprosto přiznaně čitelný. Zase, kdybych to fotil já, snažil bych se, aby linie okraje kamenu byla vodorovná a aby červená koule byla blíž linii svislé třetiny.

Takže, takhle jsme si hráli s míči. Jako kompoziční cvičení je taková veliká a zřetelná věc velmi dobrá pomůcka. Experimenty tohoto druhu se dají realizovat prakticky kdekoli, za jakéhokoli světla a uvědomíte si při nich nejednu základní kompoziční zásadu.