Letošní sezóna fotografické soutěže Digineffu začala ve znamení sněžné fotografie. V únorovém kole se do středy do večera sešlo celkem 185 fotografií. V nově zaslaných snímcích mě zaujala série groteskních půlaktů od Jiřího Hovorky. Snímky se naprosto vymykaly běžnému estetismu zimní fotografie.
Letošní sezóna fotografické soutěže Digineffu začala ve znamení sněžné fotografie. V únorovém kole se do středy do večera sešlo celkem 185 fotografií. V nově zaslaných snímcích mě zaujala série groteskních půlaktů od Jiřího Hovorky. Snímky se naprosto vymykaly běžnému estetismu zimní fotografie.
Nahatí lidé se koupou v ledu, je to spíš extravagance než poetično šumných zimních dálav. Jako porotce jsem Hovorkovým fotkám nasypal hodně bodů, ale kolegové porotci momentálně Hovorku spláchli na 23. a horší místa (poslal tři snímky). Hovorka to holt nevyhraje a Měsíčkem se v únoru nestane. Jak jsem ho ale po telefonu poznal, tento fotograf z Děčína, ročník 1991, si kvůli tomu nohu za krk nedá. Moc řečí nenadělal, ale dalo se to poznat i z toho mála, co řekl.
Nejdříve se zeptám na techniku. V EXIF čtu, že jste to fotil Nikonem D7000, objektivem 50 mm clona 4 v manuální expozici 1/80 s na 400 ISO. Blesky jsou mimo tělo přístroje. Jaké používáte?
Na stojanech mám Metz 50 a Nikon SB 800 a Metz odpaluju rádiovým odpalovačem Yongnuo RF 602. Nikon se chytí záblesku Metze. Jsou v manuálním režimu, odpalovačka neumí TTL přenos. Pokud jde o clonu, bývá 5,6 nebo 8, EXIF je zmatený špatně vybroušeným nonAi objektivem – myslí si že má o stupeň míň.
Jak nastavujete expozici? Používáte flashmeter?
Ne, expozici už mám v oku. Sérii Půlzadky jsem začal přesně loni, 31. července . Od té doby fotím nahaté lidi ve vodě, vždycky ve tmě a vždycky do půl zadku. Je z toho pěkně černé pozadí. Fotil jsme do konce září, pak už začalo chladno a já čekal na opravdovou zimu, na led.
Jak ten nápad vznikl?
S kamarádem jsem si jen jel zaplavat do rybníka s tím, že jsem vymyslel styl fotky a chtěl ho vyzkoušet. Tam mě napadlo, že by bylo fajn vyfotit ve vodě nějakou holku. Tak jsem to zkusil, lidi to pak viděli a sami se hlásili, že chtějí taky vyfotit. O lidi nemám nouzi.
Fotky většinou mají pěknou atmosféru, takovou mlžnou. Kdy to fotíte? Ráno?
Ta mlha tam je. Fotím to večer.
Kde?
Většinou v jednom rybníce u Děčína, tam je dobrý přístup do vody. Ale je tam i řeka, fotil jsem i v Brně, měl jsem tam v Café Paradigma začátkem roku výstavu.
Kde mohou lidi vaše fotky vidět? Mám na to speciální webovou galerii. Taky na Facebooku, ale tam mi dávaj ban, že je to nemravný.
Když tak procházím vaši sérii, překvapuje mě různost stylu, nejednotnost rukopisu. Některé ty fotky jsou až aranžované, jako třeba tyhle:
Pak najednou je tam fotka ve stylu snapshot photography. Máte nějaký záměr, preferujete určitý styl?
Kdepak. Nechávám to na těch lidech, ať každý dělá co chce. Lidi se někdy ptají, co že mají dělat? Řeknu jim, ať dělají, co se jim líbí. No a pak to fotím.
Je to otevřený projekt, nebo ho chcete někam dovést?
Nemám v plánu něco zakončit. Ani bych nevěděl, jak to uzavřít. Běží to pořád dál.
Jiří Hovorka ale zdaleka nefotí jenom Půlzadky. Podívejte se na jeho facebookovou stránku Jurach – mpiga picha, Půlzadky tu najdete taky, ten ban asi není stoprocentní, ale taky jsou tu hodně zajímavé fotky z maturitních plesů. A ze všeho možného. Co se mi na tom všem líbí? Drzý nápad, bezprostřednost a naprosté, opravdu naprosté ne-ohlížení se na to, co tomu kdo řekne a zdali vzdechne „ach, toť UMENÍ“.
Ovšem, co pokládám za podstatné. Drzost nedrzost, v tom to není. Jde o projekt, o záměr, o rozhodnutí „chci fotit tohle a půjdu na to takhle“. Bez toho hrozí nebezpečí, že se plácáme od ničeho k ničemu a fotíme „hezké obrázky“. V lepším případě. Mimochodem – i život v rodině je velké krásné téma!
