Nezařazené

Honor 8 Pro

Pohled na brejle, na dva objektivy zadní kamery tohoto mobilu vás přiměje k pochybnosti, zdali se někdo nespletl a nedal do krabice péčko, ale je to tak, pod honosným názvem Honor 8 Pro je ukryta varianta na momentální vlajkovou loď Huaweie.

Pohled na brejle, na dva objektivy zadní kamery tohoto mobilu vás přiměje k pochybnosti, zdali se někdo nespletl a nedal do krabice péčko, ale je to tak, pod honosným názvem Honor 8 Pro je ukryta varianta na momentální vlajkovou loď Huaweie.

Vzhled je ušlechtilý – pravda, je to pořádné pádlo o rozměrech 157 x 77.5 x 7 mm a váze 184 g, nicméně tyto rozměry už dosáhly všeobecného uznání, protože excelové tabulky jsou na velkém displeji dobře čitelné; kdo by si kupoval mobil na telefonování! Displej je 5,7 palcový LTPS IPS LCD s rozlišením 1440 x 2560 bodů krytý Cornig Gorilla Glass 3. Operační systém Android 7.0 Nougat oživuje osmijádrový procesor HiSillicon Kirin 960, grafika je Mali-G71 MP8. Přístroj je dvouslotový, jeden slot lze použít pro microSD kartu (až 256 GB). Přístroj není utěsněný, i to ho odlišuje od vyšší kategorie. RAM má 4/6 GB, vnitřní paměť pro data nabízí prostor 64 GB. Jelikož je to přece jen podstatou telefon, dodejme že umí GSM i HSPA i LTE, jakož i Wi-Fi i Bluetooth (lze použít NFC) a orientace čerpá data z A-GPS nebo Glonass nebo i čínský Beidou BDS. Akumulátor je pevně vestavěný s 4000 mAh kapacitou, nelze ho nabít bezdrátově.



Zadní fotoaparát je duální, má dva komponenty s 12 Mpx s objektivy o světelnosti F2.2, s ostřením na bázi fázové detekce, podporované laserovým (na krátkou vzdálenost). I zde narazíme na odstup od vyšší třídy, je to stejné zařízení jaké se objevilo na Huawei P9, avšak bez označení Leica – jeden foťák s čipem s Bayerovou maskou, druhý je černobílý. I tento model tedy může nabídnout či spíš inzerovat kvalitní černobílé obrázky. Zábleskové zařízení je dual-LED. Video má 2160 p/30 fps. Přední selfíčkový fotoaparát je osmimegový, objektiv světelný F2.0 a video má 1080 p.

Ovládání a menu
Fotoaparát zapneme poklepem na ikonku, anebo dvojím stiskem vypínače. Fotoaparát se otevře v takovém nastavení, v jakém jsme ho posledně vypnuli. Když je to poprvé, otevře se v automatickém režimu. Tím naznačuji, že je zde i režim PRO, tedy pro náročnější fotografování s možností ovlivnit různé parametry a fotit do RAW. Věnujme se ale nejdřív AUTO režimu.

Ten má své ovládací prvky na horním okraji obrazovky – zleva je to blesk nastavitelný i jako světlo pro video. Následuje ikonka clony – jde o Režim minimální clony. Zde můžeme simulovat hloubku ostrosti od F1.7 do F11: o skutečné clonění samozřejmě nejde, je to čistě softwarová záležitost, o vymaskování objektu v prvním plánu a rozostření pozadí. Bohužel to nefunguje při selfíčkovém focení přední kamerou. Následuje Režim krásy – opět softwarové vylepšení portrétu (v podstatě jde o zmlazení skrze rozmazání obličeje. Další ikonka tří koleček v sobě nabídne barevné filtry. I zde můžeme volit dokonce ze dvou variant černobílé fotografie, není tu však hnědá fotka, tedy sepie. Na samospoušť se nezapomnělo, jen ji musíme vytáhnout z nabídky skryté v pravém okraji. Tam se skrývají i další vychytávky, jako například exponování výkřikem slova cheese. Na sýr to nefunguje… Je to hezké, ale zde vpravo není HDR, to je jako samostatná volba v nabídce tahané zleva.

Odtud volíme především režim PRO. Krom něho (ovládáme ISO, rychlost závěrky, korekci expozice, režim autofokusu a vyvážení bílé) je zde mnoho dalších možností. Vyjmenuji černobílý režim, HDR, tvorbu 3D fotek, noční záběr, panorama, malování světlem, časosběr a skenování dokumentu. K ovládání parametrů, zvláště pak ISO a rychlosti závěrky, moc pohodlné není a přejít z AUTO na vysoké ISO je skutečně řehole – snad proto, aby se lidé do nebezpečně vysokých hodnot citlivosti raději nepouštěli.

Jak se s ním fotí
Fotoaparát je duální a čerta záleží, že na něm není napsáno Leica. Poučení zájemci o fotografickou techniku jsou i zde zvědavi na tu jeho černobílou komponentu, která by měla mít – tvrdí se – čip bez Bayerovy masky. Dedikovaný modul je ten blíže blesku, blíže středu. Při nastaveném černobílém režimu obraz zmizí, když tento objektiv zakryjeme, ale nic se nestane, když zakryjeme ten vnější. Funguje to takto jak v AUTO, tak PRO režimu. Podotknu k tomu jen to, že výsledný obraz ale nemá onu charakteristiku mikroskopického šumu, kterou známe z Leica Monochrom, dosud jediného zcela monochromatického fotoaparátu světa. Oba moduly spolu spolupracují, a to je zřejmě příčina maličkého zpoždění, jež při snímání pozorujeme. Není to nic dramatického, ale opravdu precizní zachycení pohybu to značně znesnadňuje (což platí i pro luxusní Huawei P9 a P10).

Pro praxi důležitá je program line. Ta funguje poněkud divoce, zdá se, že dochází ke kolizním situacím mezi oběma moduly. Za vysoké světelné hladiny nastavuje přístroj 50 ISO, ale i při rychlostech závěrky nad 1/500 je ochoten navýšit ISO na 100 i více. Podobnou hektiku pozorujeme i během přechodu na nižší hodnoty časů. Při 1/25 zvedne ISO na cca 640, ale při další poklesu světla jde na 1/17 vteřiny a na ní zůstane až do tmy – snímá ji citlivostí 3200 ISO. Což je ostatně i maximum nastavitelné ručně (nejkratší ručně nastavitelný čas je 1/4000 vteřiny). O nějaké „line“ v pravém slova smyslu není řeči, nicméně v průměru se automatika chová velmi rozumně.

K pokročilým funkcím patří sledování objektu, to není obvyklá výbava fotomobilů. Moc to nefunguje, ale chmuřit se nemusíme při ohromné hloubce ostrosti objektivů s ohniskem v řádu několika milimetrů. Naopak stojí za poznámku už zmíněná funkce Minimální clona. Zde podle zveřejněných informací by měly oba moduly spolupracovat, výsledky jsou někdy dobré.

Vychytávky tu najdeme tři. Ta první je tvorba 3D postavičky. Je třeba osobu posadit, přimět ji ke klidu a pak ji podle pokynů na displeji doslova v půlkruhu obfotografovat. Ve finále volíme mužskou nebo ženskou postavičku a vznikne legrační panáček, připravený ke sdílení a k obecnému veselí. Takhle vypadá první fáze, kdy pořizujeme 3D fotku obličeje – oběť jsem já.



Praktičtější je režim Noční snímek. Velmi se vyplatí stativ, neboť jde o šestivteřinovou expozici při 200 ISO – výsledek je velmi dobrý, nicméně elektronická stabilizace šest vteřin z ruky neustojí. Zábavné je Malování světlem, lze pořizovat záběry světelných stop projíždějícího automobilu, svíčky ve tmě a podobně. Vše na bázi dlouhé expozice a softwarové úpravy výsledku. Mě ale nadchla funkce simulující ND neutrální filtr: neměl jsem k disposici žádný vodopád nebo moře, ale i na našem pidijezírku se efekt projeví:



V oboru vyšších ISO si vede celkem slušně, toto je při 500 ISO:



Shrnutí:
Honor 8 Pro je jen mírně očesaný Huawei. Má velmi dobrý dynamický rozsah, jeho duální fotoaparát není Leica, ale funguje stejně jako Leica a stojí se svými 16 tisíci hodně, ale o 6+ tisíc míň než Huawei P10 za dvaadvacet. V plejádě špičkových mobilů má tedy velmi dobrý poměr ceny a výkonu. Ukázky:

 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: