Nezařazené

Hon na čarodějnici

 
  Třiatřicet záběrů jsem tam pořídil… je aspoň jeden dostatečně čitelný, sdělný?


Na břehu řeky Sázavy, nedaleko po proudu od Raisovy vyhlídky, stojí dům a před ním visí na lanku čarodějnice. Je to žertík, někdo si dal velkou práci, aby dopadl dobře. Zároveň je to fotografický oříšek. Podělím se s vámi o problémy, s nimiž jsem se setkal.

Byl to školní příklad teze, kterou opakuji na kurzech IDIFu posluchačům: svět kolem nás je prostorový, trojrozměrný. My musíme vpravit do dvojrozměrného prostoru fotografie malý výsek skutečnosti tak, abychom podali informaci o celkové situaci.

Takže nejdřív k té situaci: dům stojí na břehu řeky, z jeho průčelí vede na strom ocelové lanko a na lanko někdo pověsil na kladku plastovou pannu z výkladní skříně, naaranžovanou jako čarodějnici na koštěti. Když jdete kolem, pohled vás šokuje – vypadá to, jako kdyby příšera přilétala od řeky k domu a chystala se vpadnout někam přes balkon dovnitř. Jenže jak to vpravit do fotografie?

..

Kdybych se pokusil o celkový pohled, měl bych fotku domu a čadodějnici velikosti mravenečka. První záběr, pořízený ohniskem 200 mm (reálným, protože jsme fotil Canonem 5D), patřil té vzácné paní. To celkem nebyl problém, ona sama vypadá velmi efektně, takže nezbylo než počkat na správné natočení na kladce a na správné umístění do formátu. Jakou kompozici zvolit? Především bylo nutno počítat se světlem. Přicházelo zleva, tudíž postava měla letět doleva. Na ukázce vpravo je příklad kompozice středové, kdy motiv je v centru, tedy na průsečíku úhlopříček.

..

To je kompozice obvykle kritizovaná, taky ji pronásleduji, střed prohlašuji za tabu, do středu bychom měli motiv umisťovat jen v případě nutnosti a s výtvarným záměrem. Pokusme se tedy jít klasičtější cestou. Na této variantě je čarodějnice umístěna více vpravo a ve směru pohledu či pohybu má více místa než za sebou. Takhle je to podle učebnice a naprosto nic nezkazíme, když si takto budeme počínat: ve směru pohledu či pohybu má na obrázku být víc prostoru než za pohybem. Nicméně v tomto případě si nejsem zcela jist, zdali ten klasičtěji řešený obrázek je lepší.

Je tu ještě jedna možnost ke zvážení: čarodějnice v letu a vyjádření v prostoru. Lze ji fotit z většího odstupu, takže bude menší – a s větším prostorem dole nebo nahoře. Zde jsou obě možnosti:

Zdá se mi, že ta levá varianta je lepší, že přece jen ten prázdný prostor pod figurou více vyjadřuje představu výšky. Nicméně, jsme v rozporu s významnou zásadou: hlavní motiv by měl zaujímat maximum plochy obrazu. Neplatí to samozřejmě absolutně, najdeme spoustu příkladů opačných, nicméně zdá se mi, že v tomto kokrétním přápadě není důvod pravidlo přestupovat.

..

Další možnost nabízí dům. Co kdyby čarodějnice letěla na dům? Tahle varianta je na snímku vlevo. Zdá se mi ale, že zde narážíme na limit ohniska. 200 mm nemá tak malý úhel záběru, aby čarodějnice byla ve správné proporci. Vůči balkonu je příliš malá, spravila by to nějaká čtyřstovka, lépe pětikilo (ekvivalent – tedy relativně dobře by na tom byli majitelé ultrazoomových přístrojů s poměrem zoomu 1:15, neřku-li 1:18. Jenže kde vzít a nekrást? Nic jiného než dvoustovku jsem na místě neměl.

..

Lze si samozřejmě pomoci Photoshopem. Je poměrně snadné si čarodějnici vyříznout a zvětšit v nové vrstvě a pak ji umístit tak, aby její pohled a směr jejího letu vedl přímo na balkón onoho domu. Tu původní čarodějnici jsem musel samozřejmě vyretušovat, aby nepřekážela. Pak by bylo možné umístit do obrazu i docela jinou čarodějnici v trochu lepším úhlu – tahle má to pometlo trochu schované za tělem. Pak by ovšem šlo o vyslovenou montáž a to je vždycky problematická věc – z hlediska fotografické etiky. Takže, suma sumárum, nakonec se mi nejvíc líbí tato varianta, jelikož je nejčitelnější a nejjednodušší, obrazově nejčistší:

Skoro se neliší od té první středové, ale připadá mi o vlásek zdařilejší. Mimochodem, kapitola sama o sobě je osvětlení – v sobotu tam na té Sázavě bylo velmi měkké světlo, čarodějnici vysloveně slušelo. Kdyby pálilo slunce, byly by všechny ty problémy mnohem horší! Takže “dobré světlo” zdaleka nemusí být vždycky perné slunce, ale o tom někdy jindy.

 
  Třiatřicet záběrů jsem tam pořídil… je aspoň jeden dostatečně čitelný, sdělný?


Na břehu řeky Sázavy, nedaleko po proudu od Raisovy vyhlídky, stojí dům a před ním visí na lanku čarodějnice. Je to žertík, někdo si dal velkou práci, aby dopadl dobře. Zároveň je to fotografický oříšek. Podělím se s vámi o problémy, s nimiž jsem se setkal.

Byl to školní příklad teze, kterou opakuji na kurzech IDIFu posluchačům: svět kolem nás je prostorový, trojrozměrný. My musíme vpravit do dvojrozměrného prostoru fotografie malý výsek skutečnosti tak, abychom podali informaci o celkové situaci.

Takže nejdřív k té situaci: dům stojí na břehu řeky, z jeho průčelí vede na strom ocelové lanko a na lanko někdo pověsil na kladku plastovou pannu z výkladní skříně, naaranžovanou jako čarodějnici na koštěti. Když jdete kolem, pohled vás šokuje – vypadá to, jako kdyby příšera přilétala od řeky k domu a chystala se vpadnout někam přes balkon dovnitř. Jenže jak to vpravit do fotografie?

..

Kdybych se pokusil o celkový pohled, měl bych fotku domu a čadodějnici velikosti mravenečka. První záběr, pořízený ohniskem 200 mm (reálným, protože jsme fotil Canonem 5D), patřil té vzácné paní. To celkem nebyl problém, ona sama vypadá velmi efektně, takže nezbylo než počkat na správné natočení na kladce a na správné umístění do formátu. Jakou kompozici zvolit? Především bylo nutno počítat se světlem. Přicházelo zleva, tudíž postava měla letět doleva. Na ukázce vpravo je příklad kompozice středové, kdy motiv je v centru, tedy na průsečíku úhlopříček.

..

To je kompozice obvykle kritizovaná, taky ji pronásleduji, střed prohlašuji za tabu, do středu bychom měli motiv umisťovat jen v případě nutnosti a s výtvarným záměrem. Pokusme se tedy jít klasičtější cestou. Na této variantě je čarodějnice umístěna více vpravo a ve směru pohledu či pohybu má více místa než za sebou. Takhle je to podle učebnice a naprosto nic nezkazíme, když si takto budeme počínat: ve směru pohledu či pohybu má na obrázku být víc prostoru než za pohybem. Nicméně v tomto případě si nejsem zcela jist, zdali ten klasičtěji řešený obrázek je lepší.

Je tu ještě jedna možnost ke zvážení: čarodějnice v letu a vyjádření v prostoru. Lze ji fotit z většího odstupu, takže bude menší – a s větším prostorem dole nebo nahoře. Zde jsou obě možnosti:

Zdá se mi, že ta levá varianta je lepší, že přece jen ten prázdný prostor pod figurou více vyjadřuje představu výšky. Nicméně, jsme v rozporu s významnou zásadou: hlavní motiv by měl zaujímat maximum plochy obrazu. Neplatí to samozřejmě absolutně, najdeme spoustu příkladů opačných, nicméně zdá se mi, že v tomto kokrétním přápadě není důvod pravidlo přestupovat.

..

Další možnost nabízí dům. Co kdyby čarodějnice letěla na dům? Tahle varianta je na snímku vlevo. Zdá se mi ale, že zde narážíme na limit ohniska. 200 mm nemá tak malý úhel záběru, aby čarodějnice byla ve správné proporci. Vůči balkonu je příliš malá, spravila by to nějaká čtyřstovka, lépe pětikilo (ekvivalent – tedy relativně dobře by na tom byli majitelé ultrazoomových přístrojů s poměrem zoomu 1:15, neřku-li 1:18. Jenže kde vzít a nekrást? Nic jiného než dvoustovku jsem na místě neměl.

..

Lze si samozřejmě pomoci Photoshopem. Je poměrně snadné si čarodějnici vyříznout a zvětšit v nové vrstvě a pak ji umístit tak, aby její pohled a směr jejího letu vedl přímo na balkón onoho domu. Tu původní čarodějnici jsem musel samozřejmě vyretušovat, aby nepřekážela. Pak by bylo možné umístit do obrazu i docela jinou čarodějnici v trochu lepším úhlu – tahle má to pometlo trochu schované za tělem. Pak by ovšem šlo o vyslovenou montáž a to je vždycky problematická věc – z hlediska fotografické etiky. Takže, suma sumárum, nakonec se mi nejvíc líbí tato varianta, jelikož je nejčitelnější a nejjednodušší, obrazově nejčistší:

Skoro se neliší od té první středové, ale připadá mi o vlásek zdařilejší. Mimochodem, kapitola sama o sobě je osvětlení – v sobotu tam na té Sázavě bylo velmi měkké světlo, čarodějnici vysloveně slušelo. Kdyby pálilo slunce, byly by všechny ty problémy mnohem horší! Takže “dobré světlo” zdaleka nemusí být vždycky perné slunce, ale o tom někdy jindy.