Koupil jsem si u pumpy sluneční brejle, pěkné, polarizační, za dvě stovky. A tuhle, když bylo hezky, jsem si vzpomněl, jak před skoro deseti lety moje žena Ljuba Krbová s takovými brýlemi zacházela jako s polarizačním filtrem. Je to dostatečně šílený nápad?
Koupil jsem si u pumpy sluneční brejle, pěkné, polarizační, za dvě stovky. A tuhle, když bylo hezky, jsem si vzpomněl, jak před skoro deseti lety moje žena Ljuba Krbová s takovými brýlemi zacházela jako s polarizačním filtrem. Je to dostatečně šílený nápad?
Je tucet důvodů, proč je to nesmysl. Brýle mají zakřivený profil, nemají vhodné optické vlastnosti atd., ale však je to hňupografie. Zkusme, co to udělá.
Tohle je pokus, jak ty brýle do obrázku zakomponovat. Následují další hňupografické experimenty:
Autorka nápadu sleduje moje počínání vlevo dole.
Fotil jsem to objektivem Canon 10-18/4.5-5.6. Průměr čočky byl na ty brýle příliš široký. Je tedy vždycky vidět okraj brýlí a přepálené nebe kolem nich. Jenže, není tohle půvab brýlové hňupografie?
Zkusil jsem na to vzít kompakt, konkrétně Olympus TG3 a tam se celý objektiv schoval pod brejle. Výsledek… normální polarizáková fotka. Nůďo. Takže zůstanu věrný velkému průměru a brejle tam nechám hrát.
Pokud mě to ještě bude bavit, což u hňupografie není zaručené.
Jeden přípodotek bych ale měl. Vždycky mi bylo divné, proč polarizákové brýle polarizákují a nemusí se s nimi kroutit. Prostě, ztmavují oblohu. Proč se nedělá rovné sklo s těmi vlastnostmi, v obroučce se závitem… zkrátra filtr, za dvě stovky? Třeba mi to někdo někdy nějak prozradí.
První hňupografický exkurz najdete zde.
