Občas svítí sluníčko a to dovede někdy vytvořit hodně velké problémy v podobě hlubokých stínů a vysoce nasvícených míst. Ano, řešení je v HDR. Podívejme se na dvě metody, jaké nabízí Zoner PS 14 a ještě na jednu navíc. HDR je způsob prolnutí dvou až tří (eventuálně víc, jak uvidíme) obrázků s různou expozicí. Zoner má horní limit tři obrázky a od verze PhotoStudia 14 dělá HDR dvojím způsobem. Nejdřív musíme mít ty obrázky: Nejdříve se podíváme na tradiční způsob. Tři obrázky vybereme a v oddílu Vytvořit volíme HDR prolínáním expozic.
Občas svítí sluníčko a to dovede někdy vytvořit hodně velké problémy v podobě hlubokých stínů a vysoce nasvícených míst. Ano, řešení je v HDR. Podívejme se na dvě metody, jaké nabízí Zoner PS 14 a ještě na jednu navíc. HDR je způsob prolnutí dvou až tří (eventuálně víc, jak uvidíme) obrázků s různou expozicí. Zoner má horní limit tři obrázky a od verze PhotoStudia 14 dělá HDR dvojím způsobem. Nejdřív musíme mít ty obrázky: Nejdříve se podíváme na tradiční způsob. Tři obrázky vybereme a v oddílu Vytvořit volíme HDR prolínáním expozic.
Následuje kontrola, zdali jsou obrázky zarovnané (pokud jsou vzájemně posunuté, třeba vinou focení z ruky, program je umí do jisté míry srovnat, ale výsledek není zaručený a proto se silně doporučuje použít stativ). No a pak už jen pomocí jezdců nastavujeme poměr stínů a jasů.
Určitý problém plyne z toho, že při této metodě nelze upravovat zejména sytost, opravdu jen vyvažujeme stíny a světlé partie. Druhá metoda využívá mapování tonality, tedy je schopna místně korigovat kromě vyvážení stínů a jasů i kontrast a sytost. Výchozí volba je podobná jako předešle, jenom volíme položku HDR mapováním tonality. Pracovní plocha vypadá takto:
Klíčové položky jsou intenzita a komprese. Na této ukázce je intenzita 0% a komprese 100%. Už jsem zde v Digineffu psal, že se mi osvědčilo při mapování tonality začínat s vysokým stupněm komprese a mírnit se v intenzitě, že to vede k nejpřirozenějším výsledkům, jinak hrozí, že obrázky budou podivně „jako by plastické“. Tato metoda taky vede k přesaturovaným (příliš sytým) barvám, proto jsem tu sytost trochu stáhnul. Výsledek je takový:
Upřímně řečeno, zatímco samotné mapování tonality jako nástroj zavedený v ZPS14 pokládám za velmi užitečný zejména k oživení mdlých fotek pořízených za nekontrastního světla, této metodě HDR pořád nemůžu přijít na chuť.
No a jako přídavek je tu ukázka programu HDR Expose2. Zde je možno skládat i větší množství dílčích expozic, tato ukázka je z pěti, lze i z více. Automatické spojení vede k maximálnímu rozsahu zaznamenaných jasů a stínů. Ke konečnému zpracování slouží nabídka předvolených kombinací (presets), lze je doplnit vlastními presety, které získáme ručním nastavením parametrů a uložením.
HDR je bezesporu zajímavý editační proces. Stále častěji se s ním budeme setkávat i ve fotoaparátech, včetně varianty čistého HDR plus tone mapping, hodně daleko je v tomto ohledu Sony a Samsung. Mimořádně zajímavé výsledky ovšem přináší HDR v černobílém provedení, kdy dostáváme tak vyrovnanou škálu, jakou jsme obdivovali na klasických mistrovských fotografiích minulosti – dnes to „stroje dělají za nás“.
No a když se to přežene, je to, inu, přehnané. Někomu se to ale líbí…
