Minule jsme si ukazovali úpravu jednotlivých obrázků mapováním tónů, což je jedna z hlavních novinek nové verze Zoneru a trvám na svém, že je to změna srovnatelná se zavedením křivek. Dnes se podíváme, jak se aplikuje na HDR.
Minule jsme si ukazovali úpravu jednotlivých obrázků mapováním tónů, což je jedna z hlavních novinek nové verze Zoneru a trvám na svém, že je to změna srovnatelná se zavedením křivek. Dnes se podíváme, jak se aplikuje na HDR.
Jako obvykle zopakuji, co to HDR je – jde o metodu, jak zvládnout velké rozdíly v jasech a stínech. Obvykle pracujeme s dvěma, třemi i více fotografiemi, různě exponovanými Jednu z metod vysvětluji zde, pomocí softwaru HDR Expose.
Zoner Photo Studio 14 má dvě metody HDR, jednu tradiční, tedy běžný skládáním dvou nebo tří snímků různě exponovaných, anebo mapováním tónů. Touto druhou metodou je možno skládat dohromady i větší počet obrázků, vyzkoušel jsem až dvanáct snímků. Výsledek je zde – jde o zajímavou světelnou situaci, kdy byla polovina oblohy zatažený, dírou prosvítalo slunce a strhl se krátký liják.
Postup je v podstatě jednoduchý. Vybereme snímky s různou expozicí – zde jich je celkem sedm – a volíme v liště nahoře vytvořit -> HDR mapováním tonality. V další fázi aplikace zkontroluje zdali jsou fotky zarovnané. Když nejsou, lze ručně nacházet společné body – dialog vypadá asi takto.
Jakmile jsou obrázky zarovnané, postoupíme k finálnímu kroku. Aplikace vytvoří HDR obraz jaksi v prvním nástřelu. Výsledek ovlivňujeme táhly pro devět parametrů, stejně jako když upravujeme jediný obrázek.
Začneme zase odspodu. Intenzita stínů a intenzita světel má jen malý efekt, táhlem intenzita světel upravujeme potlačení, tedy tmavnutí světel 0% je žádné potlačení, 100% největší. Naopak 100% intenzita stínů jsou nejtemnější stíny. Bílý a černý bod, to je též prostředek k ovlivnění jasu, prakticky jde o totéž, jako když nastavujeme bílý a černý bod v úrovních: přidáváním černého bodu obrázek tmavne, přidáváním bílého naopak světlá, ovšem ořezávají se mu jasy a vznikají přepaly, takže s tím opatrně.
Důležité jsou gamma a sytost. I to jsou známé parametry, gamma ovlivňuje temnost obrazu a sytost sílu barev. Zde ale pozor, musíme trpělivě laborovat v souladu o ostatními táhly. Klíčově důležitá jsou dvě první, intenzita a komprese.
Komprese v podstatě znamená míru prolnutí, tedy míru, jak se vyrovnají jasy a stíny. Doporučuji začít právě tímto parametrem.
Intenzita – jde o míru místního kontrastu. Záleží ovšem na tom, jak nastavíte kompresi. Když zůstane na nule, zvýšení intenzity vede paradoxně ke zvýšení kontrastu, tedy dosáhnete opaku toho, čeho jste dosáhnout chtěli. Je rozumné začít na 50% kompresi a pak ladit intenzitu, ostatně, 50% v obouz parametrech je výchozí nastavení, k němuž dojdeme tradiční zonerovskou zatočenou šipkou. Pak přichází ke slovu laborace se sytostí a gammou. Určitý problém je v tom, že se nedá nastavit vodítko, tedy nápověda „správného nastavení“ – záleží na individuálních vlastnostech každého snímku. Takže pokud vám teď poradím nějaké nastavení, za určitých okolností můžete dojít k opačnému výsledku.
Podívejme se teď na postup, podívejme se znovu na už jendou uvedenou ukázku. Nafotil jsem sedm postupně exponovaných obrázků za naprosté tmy, tedy s maximálním rozpětím jasů. Nastavím výchozí nastavení zatočenou šipkou dole vlevo. Jasy jsou vyrovnány, abych tak řekl, do maxima.
Teď řeknu něco kacířského: nic se nestane, když toto výchozí nastavení necháte zpracovat, otevřete ho v editoru a pak ho dál zpracujete obvyklým způsobem, srovnáte mu barevnost a v křivkách a úrovních ho doladíte. Bude vypadat takto:
Získáte klasické HDR s vyrovnanými jasy a nikdo vás za ně nebude bít po hlavě. Je to ale jaksi nesportovní a srabácké. Chceme z našeho nového softu vyždímat maximum! Tak to zkusme. Nastavení vidíte na ukázce.
Výslednou fotku opět otevřu v editoru a upravím.
Výsledek je, zkrátka, jiný. Takhle nějak to u nás před barákem opravdu vypadá, taková atmosféra tam v noci je.
Takže co, má to smysl?
Vede nás to na velmi úzkou hranu dobrého vkusu. Zásadní rozdíl mezi normálním HDR a tímto je v tom, že v normálním nemůžete během procesu skládání expozic měnit barevnost, přinejmenším v Zoneru to nejde. Tady ovlivňujete sytost, to je velmi důležité. Nemůžete ale změnit barevnou teplotu. Další velký rozdíl je právě v možnosti skládání více snímků než tří. Můžete tedy zachytit opravdu zásadně velký rozsah jasů a uchovat obrazovou informaci v jednotlivých stupních. Proto si myslím, že je v postupech tohoto typu velká budoucnost. Zatím to všechno děláme ručně a klopotně, brzy to zvládnou procesory na vlastní pěst.
