Nezařazené

HDR Expose – na dynamický rozsah profesionálně

Ze stránky UC si lze stáhnout trial verzi programu HDR Expose s plnou funkcionalitou. Program stojí 150 dolarů, trial je na 30 dní. První zkušenosti jsou překvapující.

Ze stránky UC si lze stáhnout trial verzi programu HDR Expose s plnou funkcionalitou. Program stojí 150 dolarů, trial je na 30 dní. První zkušenosti jsou překvapující.

Program má poněkud jinou logiku, než na jakou jsme zvyklí na příklad ze Zoner Photo Studia, kde skládáme 2 nebo tři fotky s různou expozicí a fakticky je vzájemně propojujeme maskami s nastavitelným prolnutím. HDRE Expose spojí i větší počet – zkoušel jsem 7, experiment popsaný v tomto článku je ale ze 3 fotek, abych měl srovnání se Zonerem. Začátek je banální, otevřeme si položku „nový HDR obrázek“ a tradičním způsobem si do okna s nabídkou natáhneme fotky, které budeme spojovat. Následuje automatické spojení, kdy se nás soft na nic neptá a vysmahne výsledek, nad nímž při prvním pokusu protáhneme obličej:

 


Je to vyšisovaný obrázek s přepálenými jasy! Všimněte si ale histogramu:

 


V tom je totiž ten trik. Zde nejde o prostomyslné promaskování tří osmibitových obrázků. Soft pracuje v 32bitovém režimu a má svůj vlastní barevný prostor Byond RGB. Nedovedu posoudit, nakolik je oprávněné výrobcovo chvástání, že tento prostor obsahuje zatím nejširší gamut. Každopádně ale je jasový rozsah mnohem širší než jsou schopnosti monitoru nebo tiskárny. Když se podíváte na histogram, je v něm světle šedý obdélník, ale histogram pokračuje i vlevo i vpravo. To co je vidět na monitoru je část křivky uvnitř tohoto šedého obdélníku. Ale obrazová informace je i mimo ten obdélník!

Nyní se musíme přesunout doleva dolů, kde je táhlo a ukazatel EV. Při zahájení procesu je EV na nule. Táhlem pak stěhujeme světle šedý obdélník tak, abychom jeho pravý okraj dostlali na začátek křivky – ano, abychom si definovali bílý bod, tedy bod maximálního jasu.

 


Zjistíme, že jsme na hodnotě -3EV. To je důležitý údaj. Poklepáním na trojúhelníček mířící na nulu se vrátíme k původní vyšisované verzi, ovšem pamatujeme si, že je třeba jít na hodnotu -3EV.

 


 

V následujícím kroku aktivujeme funkci Brightness/Contrast (ikonka sluníčka) a táhlo Brightness nastavíme na -3EV, tedy na tu hodnotu, kterou jsme zjistili tažením táhla vlevo dole.

 


Obrázek ještě ladíme táhlem Contrast power, nicméně si všímáme, že histogram je pořád širší než světle šedý obdélník a že nám mnoho obrazové informace doslova mizí v temnotách. Mimochodem, je to poučení o jednom z kouzel digitální fotografie: zde ta informace je, ale výsledek není vidět, prostě obrazovka to neumí…

Histogram stlačíme dovnitř šedého obdélníku funkcí Shadow / Highlight. Zde je třeba laborovat středním bodem a bílým bodem a šedým bodem, lze si pohrát i s místním kontrastem, ale po chvilce se nám stlačení podaří.

 


Nakonec je třeba obrázku dát šťávu. To se dělá třetí zásadní operací, jmenuje se Dynamic Range Mapping a náleží k ikonce s hůlkou a hvězdičkami. Kapátkem volíme střední bod, zde to byla zastíněná část dlažební kostky, ta dala nejlepší výsledek.

 


Všimněte si na histogramu, že jsme na rozsahu téměř 8 EV – a že po operaci s mappingem křivka vlevo přece jen trochu ulétá pryč. Fotku jsem uložil a ještě si s ní trochu pohrál ve křivkách – fixoval jsem pravou část křivky a zvýšil trochu kontrast zastíněné části.

 


No a pro kontrolu jsem stejné tři fotky složil do DHR obrázku v Zoneru.

 


Vypadaly podobně… dokud jsem je nepoložil vedle sebe a nesrovnal:

 


Vlevo je výsledek z HDR Expose, vpravo ZPS 13, je mi líto, ale je to opravdu o něčem jiném.

Nicméně, s maskami se v HDR Expose čaruje také – všimněte si bílých ploch zahradní zdi, jaké mají okraje. Není o čem diskutovat!

HDR je bezpochyby progresivní technika a čeká ji velký rozvoj – objevuje se ve fotoaparátech a v nedávných Sony A65 a A77 je to opravdu hodně daleko. Každopádně jsou výsledky tohoto softwaru pozoruhodné a věřím, že zkušenosti ze zkušební verze leckterého čtenáře přiměje ke koupi.