Nezařazené

GALERIE: Akt coby akt


Letos se vrátím k tomu, co jsme tu na Digineffu už měli a vinou mé liknavosti to tu už dlouho nebylo: prohlídka obrázků, prezentovaných v naší Galerii. Úroveň u těch lepších je tu vysoká, to jsem zde konstatoval mnohokrát. Začnu tématem, které je mi osobně poněkud cizí, totiž aktem. Cizím proto, že jsem nikdy žádné akty nefotil – jsem ostýchavý a nějak se mi příčí říct, dej tu nohu semhle a ruku tamhle a prso přehoď přes rameno…

Zpátky k věci.
Začal jsem aktem z toho důvodu, že jsem viděl v poslední době tolik banálních aktů, že mám radost, když vidím nápadité a zajímavé a provokativní akty, jak je dělá Ján Hronský aka Žltý Dodo (viz ZDE). První, který jsem viděl, byl tento:

Všimněte si, kolik příležitostí k hnidopichální kritice tu je: koliduje to či ono, stín jazyka jde přes futro, klika zasahuje do ruky, otevřená kniha do klína, co na tom záleží! Je to fotka plná dynamiky, výborně vymyšlená a realizovaná a komu se nelíbí, na toho vyplázne jazyk.

I následující ukázka je provokativní. Líbí se mi, jak Žltý Dodo nevkládá “něco někam”. Ono to všechno hraje dohromady: ta věž i ta slečna, jak se tváří, jak je oblečená, jaké má boty, to všechno jsou detaily, které se snoubí dohromady a tvoří celek. Kompozice je dokonalá,jsou tu dvě diagonální osy, střed těla tvoří jednu, od podlážky k vrcholu věže vede druhá – má to prostor, napětí, je to prostě skvělé.

Když mluvíme o provokaci, podívejme se na poslední ukázku. Tohle je opravdu provokativní “Konec sexbomby”. Drsný humor, zase: dokonale provedený. Osobně pana Hronského neznám, ale předpokládám, že buduje snímek od nápadu k pečlivé realizaci, kdy hledá lokaci a kostýmy a pracuje se sehraným modelem, který musí mít herecké vlohy.

Jistě že ne každému se fotka bude “líbit” – o to tu skutečně nejde. Ale i oponent musí uznat, že tyhle fotky jsou nekonečně vzdálené těm banálním aktům, kdy vezme pan fotograf jednu lampu a nasvítí slečnu před temným pozadím, aby “odhalil křivku”… Měli jsme před časem v Idifu fotografickou soutěž na téma čb akt – a 9 fotek z deseti bylo podle tohoto mustru, takže se nepoznal jeden autor od druhého. Žltého Doda už podle rukopisu poznám…
A jinak to nemá smysl dělat, nemyslíte?

Letos se vrátím k tomu, co jsme tu na Digineffu už měli a vinou mé liknavosti to tu už dlouho nebylo: prohlídka obrázků, prezentovaných v naší Galerii. Úroveň u těch lepších je tu vysoká, to jsem zde konstatoval mnohokrát. Začnu tématem, které je mi osobně poněkud cizí, totiž aktem. Cizím proto, že jsem nikdy žádné akty nefotil – jsem ostýchavý a nějak se mi příčí říct, dej tu nohu semhle a ruku tamhle a prso přehoď přes rameno…

Zpátky k věci.
Začal jsem aktem z toho důvodu, že jsem viděl v poslední době tolik banálních aktů, že mám radost, když vidím nápadité a zajímavé a provokativní akty, jak je dělá Ján Hronský aka Žltý Dodo (viz ZDE). První, který jsem viděl, byl tento:

Všimněte si, kolik příležitostí k hnidopichální kritice tu je: koliduje to či ono, stín jazyka jde přes futro, klika zasahuje do ruky, otevřená kniha do klína, co na tom záleží! Je to fotka plná dynamiky, výborně vymyšlená a realizovaná a komu se nelíbí, na toho vyplázne jazyk.

I následující ukázka je provokativní. Líbí se mi, jak Žltý Dodo nevkládá “něco někam”. Ono to všechno hraje dohromady: ta věž i ta slečna, jak se tváří, jak je oblečená, jaké má boty, to všechno jsou detaily, které se snoubí dohromady a tvoří celek. Kompozice je dokonalá,jsou tu dvě diagonální osy, střed těla tvoří jednu, od podlážky k vrcholu věže vede druhá – má to prostor, napětí, je to prostě skvělé.

Když mluvíme o provokaci, podívejme se na poslední ukázku. Tohle je opravdu provokativní “Konec sexbomby”. Drsný humor, zase: dokonale provedený. Osobně pana Hronského neznám, ale předpokládám, že buduje snímek od nápadu k pečlivé realizaci, kdy hledá lokaci a kostýmy a pracuje se sehraným modelem, který musí mít herecké vlohy.

Jistě že ne každému se fotka bude “líbit” – o to tu skutečně nejde. Ale i oponent musí uznat, že tyhle fotky jsou nekonečně vzdálené těm banálním aktům, kdy vezme pan fotograf jednu lampu a nasvítí slečnu před temným pozadím, aby “odhalil křivku”… Měli jsme před časem v Idifu fotografickou soutěž na téma čb akt – a 9 fotek z deseti bylo podle tohoto mustru, takže se nepoznal jeden autor od druhého. Žltého Doda už podle rukopisu poznám…
A jinak to nemá smysl dělat, nemyslíte?

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: