Fujifilm XQ1

Není snadné se vyznat v X – nomenklatuře Fujifilmu. Patří sem X-Pro1, špičkový mirrorless s výměnnými objektivy, kompakt X20 anebo miláček profesionálů X100S s pevným nevýměnným objektivem 35 mm ekv. Novinka této řady prezentuje nejlevnějšího a nejmenšího člena – jde o kompakt, na pohled nenápadný, s výkonem odpovídajícím řadě X.

Jaký je a komu je určen
Všichni víme, že klasické kompakty jsou živočišný druh na ústupu, jsou vytlačované zvedajícím se výkonem fotomobilů. Své opodstatnění si drží vysoce výkonné kompakty, vybavené širokým výběrem uživatelských funkcí. Do této kategorie patří Fujifilm XQ1, nejmenší a zároveň i nejlevnější přístroj řady X Fujifilmu. To označení X neznamená, že je přímý příbuzný třeba X-Pro 1 nebo X100S. Jde skutečně o kompakt, a to iksko berte jako záruku vysoké kvality. Je to dvanáctimegový přístroj s čipem X Trans II CMOS II bez nízkofrekvenčního filtru (co to je: na čipu červené, zelené a modré filtry nejsou sestavené do čtverců po čtyřech (2 zelené a po jednom červený a modrý), jak to má klasická Bayerova maska, ale jsou řazeny do bloků 6 x 6, takže zelené v nich vytvářejí bloky 2×2 a červený a modrý jsou křížem se zeleným uprostřed, to umožnilo odstranění filtru na redukci moaré a vede to k lepšímu podání detailů. Čip je totožný s čipem v modelu X20, je to čip podstatně větší než ve většině kompaktů – 8.8 x 6.6., viz můj článek o velikosti čipů. Objektiv je 25-100mm, f/1.8-4.9 zoom doplňovaný softwarovou funkcí Lens Modulation Optimiser omezující důsledky ohybu světelných vln při vysokém zaclonění. Objektiv má 4 asférické členy a 3 členy ze skla s nízkým indexem lomu. Autofokus je hybridní, jsou v něm zařazeny fotodiody pro analýzu fázového posunu – těchto fotodiod je 100 tisíc! Objektiv je ve vypnutém stavu krytý roletkou, nepotřebufete ztrácecí krytku. Autofokus by měl být bleskový (výrobce uvádí 0,06 sec, zpoždění spouště 0,015 a interval mezi snímky je pouze 0,3 sec, v praxi je to podstatně delší. Sériové focení dosahuje frekvence 12 fps a pevný třípalcový displej má rozlišení 920 tisíc bodů. Není dotykový – to a absence vyklápění je snad jediné vážnější mínus, které jsem zaznamenal. Rozsah ISO je od 100 do 12800. K funkcím patří i wi-fi konektivita, zvýrazňování obrysů (focus peaking) pro ruční ostření, elektronická vodováha, panoramování do 360 stupňů a množství efektů.

Video zaznamenává v HD 1080 60/30 fps a v menším rozlišení je zde zpomalené video až 250 fps. Pro video lze nastavit efekty, jako je zvýšená barevnost nebo černobílý film aje možné použít průběžné a ruční ostření. Přes HDMI port přístroj lze propojit s televizorem, musíte si přikoupit kabel, není v dodávce.

Co do vzhledu je přístroj velmi střízlivě řešený. Dodává se stříbrný nebo černý, bez snahy omračovat stylistickými výstřelky. Je účelný, ergonomicky domyšlený. Jeho rozměry jsou výsledkem vývoje: tak malý, aby nepřekážel v kapse, ale dost velký, aby se snadno ovládal. Kovový závit pro stativový šroub je excentricky umístěn, takže majitel stativu s malou upínací destičkou se snadno dostane do slotu pro kartu na spodní straně. Váží 206 g a měří 100 x 59 x 33 mm. Dobře se ovládá i drží –ani černá ani stříbrná verze nemají na přední stěně nic, černá verze je ale na omak drsnější a asi se tedy lépe drží, já měl v ruce stříbrnou. Fotí jak do JPEG, tak to RAW, zapisuje na karty rodiny SD.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná zapuštěným tlačítkem na horní stěně. Kolem spouště je ovládání zoomu, vpravo je kruhový volič režimů. Poučené fotografy potěší volba PASM, tedy program, priorita clony / času a plný manuál, pak je zde prostý automat a inteligentní s volbou scén, filtry, ADV, což je volba pro panorama, snímání v nízkých světelných hladinách s vícenásobnou expozicí kvůli snížen šumu, bracketing – snímání s různou expozicí a též kontrola ostrosti, rozostření pozadí ta portrétem. Pod položkou SP najdeme scénické režimy. Pod položkou C je uživatelské nastavení, tam si můžeme nasyslit co potřebujeme nejčastěji. Položky Filter, Adv. a SP jsou věnovány filtrům a speciálním efektům,pozadí jako je rozostření portrétu (ne moc funkční), panorama a pod. Zajímavá je funkce skládání 4 obrázků do jednoho – s omezením šumu při vysokém ISO, ale zázraky nečekejte. Pokud jde o ovládání, nejnápadnějším prvkem je kroužek kolem objektivu, ve fotomenu obrazovka 4 lze nastavit jeho funkci, já si tam nastavil expoziční korekci; v režimu ručního ostření se jím ostří, viz níže. K disposici je celkem sedm funkcí pro tento kroužek.

Na zadní stěně je nejnápadnější čtyřcestný volič s ovládacím kroužkem, nahoře je pak dvojice tlačítek – přehrávání a spoušť videa, dole je DISP (režim zobrazení displeje) a E-Fn funkční menu. To je výborně volitelné, dělá se to ve fotomenu na čtvrté obrazovce, druhá položka shora. Zjistíte, že máte celkem šest volitelných tlačítek, k nimž se pak při focení dostanete stiskem onoho E-Fn tlačítka vpravo dole. Tohle je vynikající pomůcka, v praxi snadno použitelná – někdy je totiž možné nadefinovat kde co, ale je těžké se k tomu dostat. Podotknu ještě, že i historicky byl Fujifilm vždy inovátorem v oblasti funkčních menu, zavedl je na úsvitu digitálního věku a neustále je zvelebuje. Tohle „Expansion Function“ tlačítko je velmi příjemné.

Menu jako takové je přehledné a snadno ovladatelné. Dostaneme se do něho stiskem středového tlačítka, fotomenu má čtyři oddíly, menu pro prohlížení tři.
Už v první obrazovce fotomenu najdeme oblíbený Dynamický rozsah, na jeho rozšíření je třeba navýšit ISO na 200, respektive 400, s efektem minimálním.
Simulace filmu je také typická funkce přístrojů Fujifilm, významného výrobce klasické filmové techniky. Jednotlivá nastavení nesou názvy filmů Fuji, tedy standardně je to Provia, následuje živá Velvia, umírněná Astia, pak klasická černobílá, poté čb se žlutým filtrem, čb s červeným filtrem, čb se zeleným filtrem a sépie, tedy hnědá. Je dobré vědět, že když fotíme do RAW – což zde doporučuji abychom skutečně využili kvalitu čipu, náhled je černobílý, ale RAW (zde koncovka RAF) nese plnou barevnou informaci. Velmi užitečné! Mimochodem, CameraRaw 8.3 už RAW této novinky umí; v dodávce je Silkypix. Mimochodem, jakmile nastavíte RAW, v menu vás to nepustí výš než na 3200 ISO…

Režim ISO AUTO je dobré nastavit podle sebe. Dělá se to v první obrazovce „červený foťáček“ Snímací režim – ISO Citlivost – zde nastavujete výchozí citlivost (výchozí nastavení je 200 ISO), dále pak hranici času, od kdy automatika začne navyšovat ISO. Výchozí je 1/30, já bych tam dal aspoň 1/60. No a pak se nastaví horní hranici ISIO, dal jsem si tam 1600. Ale je to na zvážení.

Jak se s ním fotí
Je to svižný pohotový fotoaparát. Hybridní autofokus je bleskový a o frekvenci 12 fps nemá cenu diskutovat – od 7 fps je to velmi rychlé. Přirozeně, že při této frekvenci přístroj zaostří a expozici nastaví na první snímek. Přístroj fotí v nastavitelné kvalitě JPEG – Fine a Normal, lze kombinovat s RAW. Kresba je výtečná, i v rozích kreslí velmi dobře s neznatelnými barevnými posuny (aberace).

Ostří, jak řečeno, velmi rychle, za dobrých a středních světelných podmínek. V horších podmínkách se ostření znatelně zpomalí, včetně velkých světelných rozdílů v záběru. Přece jen je to kompakt. Velmi dobře si počínal v plně automatickém inteligentním režimu. Při vší úctě ke kreativním režimům jsem přesvědčený, že kompakt má sloužit hlavně jako pohotový nenápadný zápisník a k tomu se tento přístroj hodí skvěle – s tím, že podává vynikající výkon. Ruční ostření je tu výtečně řešeno, ale pozor na jednu vychytávku – jde zřejmě o pojmový zmatek který musíte obejít. Nejdřív ale principiálně k režimu ručního ostření obecně: nastavíte ho v menu anebo ho lze nadefinovat jako volbu pro Fn menu (viz výše). Když pak zvolíte možnost MF, tedy ruční ostření a máte v menu nastaveno ASIST.RUČ.OSTŘ, po aktivaci kolečka se zvětší část obrazu a vy ostříte za pomoci zvýraznění hran (focus peaking). Je to velmi jednoduché. Jediný problém je, že je tu zmatek: jsou dva pojmy, režim zaostření a režim ostření (anglicky focus mode a AF mode). Režim zaostření volí mezi ručním MF, autofokusem jednoduchým (jednotlivé obrázky) a průběžným, ale ikonu v menu má jako symbol zaostřovacího pole; režim ostření volí volitelný zaostřovací bod, multiostření a sledování objektu. Je tedy třeba si pohlídat, co vlastně v E-Fn menu navolíme. Stabilizace slibuje účinnost 3EV pod ideální expozicí, tedy: ohnisku cca 25 mm ekv. odpovídá cca 1/30 sec, měli bychom tedy udržet cca 1/3. To zaručeno není, mně se podařilo vcelku úspěšně držet 1/5 sec, i to je velmi dobrý výkon. Vysoké ISO zde dosahuje do hvězdných 12800. S rozumem lze fotit do 1000 ISO, pak už záleží na nárocích a odolnosti uživatele a na použití výsledných obrázků.

Za zmínku stojí i výdrž baterie – v některých recenzích jsem četl, že je nízká, já tu zkušenost neměl, naopak, výdrž mě příjemně překvapila – obvykle se setkávám s poloviční i menší výdrží než je inzerovan podle TIPO standardů.

Shrnutí
Fujifilm XQ1 je kompakt na první pohled shodný s běžným kompakty, ale výkonem rozhodně patří do té vyšší třídy. Poučenému uživateli vychází vstříc rozsáhlými možnostmi individualizace, ale i naprostému laikovi se odmění perfektním obrazovým výkonem. Je to přímý konkurent Sony RX100 a Canonů řady S, přičemž jak Canon S120, tak Sony RX100jsou dražší (o RX100 II nemluvě, ten je skoro dvvakrát dražší). Ve výprodeji seženete Fujifilm X10 za stejnou cenu – to je důvod k zamyšlení, ten má průhledový hledáček a sáňky na blesk, ale není tak skladný. Takže, i toto bráno v úvahu, tohle XQ1 má vynikající poměr ceny a výkonu. To to vše uváženo, Fujifilm XQ1 mohu coby pohotový skladný a lehký kompakt velmi doporučit jako přístroj vhodný k dennímu provozu.

Ukázky:

1 až 4 rozsah zoomu, 5 digitální zoom; 17 a 18 při 800 ISO.