Nezařazené

Fujifilm X20

Na inovovanou variantu oblíbeného kompaktu nejvyšší třídy jsme zvědavě čekali. O svých prvních dojmech jsem se už svěřil, zde je celková recenze.
Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Fujifilm X20.

 

Na inovovanou variantu oblíbeného kompaktu nejvyšší třídy jsme zvědavě čekali. O svých prvních dojmech jsem se už svěřil, zde je celková recenze.
Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Fujifilm X20.

 

Na inovovanou variantu oblíbeného kompaktu nejvyšší třídy jsme zvědavě čekali. Přístroj pracuje s 2/3 snímačem, tedy stejně velkým, jako byl EXR snímač modelu X10, nicméně je jiný: patří do rodiny Fujifilm X-Trans CMOS II. Zde budu citovat z loňské recenze na Fuji X-Pro 1, který má čip stejného typu:

Čip má zcela nově řešenou masku: červené, zelené a modré filtry nejsou sestavené do čtverců po čtyřech (2 zelené a po jednom červený a modrý), jak to má klasická Bayerova maska, ale jsou řazeny do bloků 6 x 6, takže zelené v nich vytvářejí bloky 2×2 a červený a modrý jsou křížem se zeleným uprostřed. Toto uspořádání vedlo k odstranění filtru, který v tradičním řešení zabraňuje vzniku moaré – to jsou jakési mapy, které vznikají při fotografování pravidelných struktur, jako jsou typicky tkaniny. Výrobce upozorňuje, že inspirací bylo nahodilé rozmístění zrn sloučenin stříbra ve filmové emulzi. Onen filtr rozostřuje detaily, takže bez něho by snímky měly být ostřejší. Přirozeně, že demozaikování (= generování barevných kanálů, tedy fakticky vytváření barevného obrazu) je zde složitější a vyžadovalo konstrukci nového procesoru.


Navíc má tento čip zabudované fotodiody umožňující fázovou detekci pro autofokus. Jde o hybridní systém pracující nikoli současně – Fuji nezveřejnil, kdy se oba systémy přepínají. Zde mám o hybridních systémech článek odvolávající se i na Fujifilm.

Nicméně, kdo pozorně sleduje technickou stránku věci, asi si všiml, že Fujifilm přestal mluvit o čipech systému EXR. Psal jsem o něm už před čtyřmi lety. Když ovšem srovnáte tento EXT a X-Trans, pak je to v podstatě podobný princip – fotodiody kryté filtry tří základních barev RGB nejsou rozmístěny rovnoměrně, jak je to na Bayerově masce, ale ve vzájemně posunutých dvojicích. Zmizení EXR nás tedy znepokojovat nemusí. Zmizelo jen ovládání EXR, jak ještě uvidíme – a přebrala ho inteligentní automatika přístroje.

Objektiv Fujinon je stejný jako na X10. Má střídmý rozsah 1:4, odpovídající 28 až 112 mm, se světelností 2.0 až 2.8, tedy je to vysoce světelný objektiv. Lze ho ovládat ručně, což je málo kdy vídané řešení. Prstenec na manuální zoomování zároveň slouží k vypínání a zapínání přístroje. V objektivu je zabudována mechanická závěrka, nad 1/1000 se přepíná na elektronickou a pak na displeji svítí kontrolka. Ostří od 10 cm, v supermakru od 1 cm. Rozsah světelnosti by neměl uniknout pozornosti – je skutečně úctyhodný a světelnost F2.8 na delším konci zoomu umožní i příjemně rozostřené pozadí při portrétních fotkách.

Ovládání a menu

Přístroj se zapíná otočením zoomovacího kroužku. Zřejmě výrobce věc doladil – nesetkal jsem se totiž s žádným zádrhelem, o jakém jsem psal v recenzi na X10. Zoomování jde z krajnosti do krajnosti cca 80 stupňů, prstenec je dostatečně široký dobře se drží a zoom jde velmi příjemně.


Na horní stěně je spoušť se závitem pro drátovou spoušť, dále je tu výrazný kotouč na kompenzaci expozice, vedle něho je Fn programovatelné tlačítko (defaultně ovládá ISO, lze nadefinovat jinak) a kruhový volič. Na něm nalezneme obvyklé volby PASM, tedy programovatelnou automatiku, prioritu clony nebo času a plný manuál, dvě pozice pro uživatelské nastavení, video, scénické režimy, legracové filtry, obyčejnou automatiku a inteligentní automatiku, což je automatická volba scén, nikoli jen expozice. Volí z 64 předvoleb. Na horní stěně jsou ještě aktivní sáňky pro externí blesk. Důležitý ovladač je i na přední stěně – páčka přepínající ostření z manuálu na singl a sériové focení. Asi už zde bych se měl zmínit o hledáčku. Je vynikající – a jsou do něho zabudovány údaje o expozici včetně korekce, režim snímání a je tu ještě kontrolka správného zaostření. Je korigovatelný a má senzor, který vypíná a zapíná miniLCD uvnitř hledáčku. Je tak stavěný, že v podstatě se do něho nedá dívat jinak než správně v ose, pak vidíte obraz s rezervou cca 10% na každou stranu. Vpravo dole vidíme objektiv, ale to vidíte na Leice taky.


Na zadní stěně jsou vedle LCD (‘kupodivu jen 460 tisíc bodů) najdeme vlevo tlačítko pro přehrávání, AE, sériové focení a nastavení bílé, vpravo je výborně řešený roller (ovládací kolečko), pod ním tlačítko pro blokaci, expozice a ostření, čtyřcestný volič s obvyklými předdefinovatelnými funkcemi AF / blesk / samospoušť a makro. Dole je tlačítko pro režim displeje a pro Quick rychlé menu. Displej lze nastavit podle potřeby, zajímavá je varianta, kdy vidíme obrázek a kolem něho důležité údaje o nastavených parametrech. Na LCD si stiskem tlačítka Q můžeme poslat Rychlé menu, kde nastavujeme nejdůležitější parametry.

Přehrávání neskrývá žádné záhady. Jen snad jedinou, malinkou. V režimu sériového focení se ukáže první fotka ze série a pokud chceme vidět všechny, musíme jít v čtyřcestném voliči dolů. Nicméně v pravém dolním rohu uvidíme všechny fotky – je to něco jako zpomalený filmeček. Fotkám lze přiřazovat hvězdičky podle jejich kvality.

Menu má dva oddíly, fotomenu a setup. Lze mu snad vyčíst absenci nápovědy, nicméně si myslím, že tento přístroj je určen poučeným uživatelům, kteří se bez nápovědy obejdou.

Jak se s ním fotí
Nemám pro tento přístroj nic než slova chvály. Chybí mi na něm výklopný displej, ten ale nemohu klasifikovat jako chybu, je spousta lidí, kteří to nechtějí a nepotřebují. Rychlá aktivace pohybem objektivu, bleskový autofokus, výtečná kresba. Rozsah objektivu je naprosto vyhovující. Přístroj je v širokém rozsahu nastavitelný podle vlastních potřeb. Obrazovou kvalitu posoudíte z obrázků. Pro omezení přepalů je možné nastavit vyšší dynamický rozsah, ale vyžaduje to ISO 400. Já si myslím, že to na závadu není, někdo by mohl mít námitky vůči šumu.

Dynamický rozsah je tradičně ve Fuji nastavitelný, zrovna tak  tradičně podotýkám, že zas tak moc velký efekt nemá. Zde je to vidět na ukázce. Nulová korekce expozice, Nora leží napůl na sluníčku, napůl ve stínu. Tyrkysová barva označuje slité stíny, žlutá značí přepálené jasy, červená přepal v červené složce RGB.


Nicméně, všechny čest, tohle je tvrdý oříšek, bílý pes na sluníčku a ve stínu, čip to zvládá velmi dobře.

Simulace filmu, to je odvěká vymoženost světového výrobce analogového materiálu. Je zde deset předvoleb, standardní je Provia. Následuje Velvia se sytějšími barvami, Astina naopak s decentnějšími barvami. Nh režim se doporučuje pro portréty v přírodě a Ns pro studiovou portrétní fotografii. Následují tři černobílé varianty a jedna sépie. Zde jsou ukázky v tom pořadí, jak jsem je tu vypsal:


Dosti patrný rozdíl je mezi Standard a Velvia režimem (Standard vlevo, Velvia vpravo).


Nicméně si myslím, že pokud je někdo opravdu tak precizní a pečlivý, bude pracovat v RAW režimu a pak si bude s barevným laděním dělat co chce podle sebe.

Je možné nastavovat doostření – do plusu i do mínusu. Do plusu to žádný velký efekt nepřináší, vlevo standard, pak víc a ještě víc.


Větší efekt to dává do změkčení, nicméně o praktické využitelnosti mám pochyby. Změkčit si fotku můžu kdykoli a hlavě – kdekoli chci, tady se změkčuje na celé ploše.


Právě tak bez velkého efektu jsou funkce Zvýraznit tón a Potlačit tón. Smysl je trochu ztracen v překladu – v anglickém manuálu čteme Highlight tone a Shadow tone a funkce by měly řešit podání detailů ve světlech a stínech. Efekt je minimální – na ukázce ve čtveřici nahoře jsou světla nula a maximum, dole stíny nula a maximum. Rozdíly v tom nevidím – je to podání ve 100%.


Zajímavou funkci však nabízí položka ADV, kde najdeme různé filtry a mezi nimi jeden nazvaný Pro scény. Foťák pořídí sérii fotek a složí je do jedné – nepoužívá nijak mimořádně vysokých hodnot ISO a kresba je velmi snesitelná. V této složce najdeme ještě funkci dvou fotek do jedné – ta druhá, když se nepovede, se může zopakovat… dokud se to povede. Dále je tu panorama – má nastavitelný úhel a směr, jak máme panoramovat. Nejmenší úhel je 120 stupňů – bohužel nelze proces zastavit, musíme do-panoramovat až do naplnění zvoleného úhlu. To je trochu nevýhoda. Výsledné panorama má velikost (120 stupňů) 3840 x 1624 bodů.

Shrnutí

Fujifilm X20 je kompakt s vysoce světelným, výborně korigovaným objektivem, určený milovníkům impozantní řemeslné práce s přídechem solidnosti starých časů. Je určen spíše k náročnějšímu rozmyšlenému focení, pro tahání po kapsách moc vhodný není už svými rozměry. K velkým přednostem patří jeho průhledový hledáček. Mně vadí, že nemá výklopný displej.

Ukázky:

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Fujifilm X20.

 

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: