Ročník se nám chýlí ke konci a je možná vhodné ho zakončit krátkým zastavením s přístrojem, který patří k mimořádně úspěšným modelům tohoto roku. Kvůli ceně jistě nebude nejprodávanější, ale těší se všeobecné úctě. Jeho předchůdce X 100 byl uveden na podzim roku 2010, k recenzi jsem se dostal až v létě následujícího roku. Inovovaný model s přídomkem S byl uveden v prvním lednovém týdnu 2013, měl jsem ho na pár dní k disposici v prosinci za bídných světelných podmínek například v mlze, napsal jsem o tom článek. Jeho koncept se samozřejmě nezměnil a je to koncept odvážný. Jde o přístroj „typu leica“, tedy poměrně rozměrný kompakt s průhledovým hledáčkem, ten je hybridní a lze do něho promítnout plnohodnotný hledáček elektronický. Objektiv je pevný Fujinon 23 / 2.0, po přepočtu na formát čipu APS-C jde o cca 35 mm objektiv, tedy střídmý širokáč. Na pohled se toho nezměnilo nic, uvnitř je to ale v podstatě nový přístroj.
Získal nový šestnáctimegový snímač APS-C X-Trans CMOS II – připomenu, že jde o specialitu Fuji se specifickým rozložením barevných filtrů na čipu, umožňujících generování barevného obrazu. Snímač je hybridní, má v sobě prvky analýzy fázové detekce; navíc nemá nízkofrekvenční filtr proti moaré. Elektronický hledáček promítaný do optického má 2,34 mega, tedy vysoké rozlišení. Sáňky pro blesk spolupracují s externím mikrofonem, eventuálně s dálkovým ovládání. Objektiv zůstal stejný, také displej má na dnešní poměry jen 2,8 palce úhlopříčku a 460 tisíc bodů.
Milovník klasiky oceňoval už na předchozím modelu plně manuální ovladatelnost základních parametrů. Na objektivu je stupnice clon plus AS režim a na horním panelu je kruhový volič časů do 1/4000 sec a A režim. Pokud oba jsou na A, máme plně automatický programovatelný režim, A jen na jednom znamená, že je priorita toho manuálně ovládaného. K tomu je mechanický volič kompenzace. Líbí se mi, že spoušť má závit pro drátěnou spoušť, to už se dnes opravdu málo vidí.
Moje dojmy
Na modelu X100 jsem oceňoval obrazové výsledky a moc se mi líbil hybridní hledáček, to samozřejmě zůstalo. Hlavní problém jsem viděl v pomalosti prakticky všeho, zápis RAW formátu yl natolik zdlouhavý, že nějaké sériové focení bylo v podstatě nemožné. Toto se zásadně změnilo, X100S je výrazně rychlejší.
Velice příjemné je Q tlačítko, kterým se dostaneme do funkčního menu, kde lze rychle nastavit nejdůležitější parametry, přičemž ISO je alokováno na Fn tlačítko a WB má svoji pozici na čtyřcestném voliči. Pokud jde o ISO, nové modely X řad Fujifilmu včetně nedávno mnou recenzovaného XQ1 má velmi inteligentně nastavitelné automatické ISO. Automatické ISO je k disposici i v plně manuálním režimu, nicméně pak nerespektuje nastavení korekce expozice. Vylepšené je i ruční ostření – jako pomůcku lze navolit focus peaking, tedy zvýrazňování hran anebo dělený obraz – ten ovšem je jen uprostřed hledáčku. Neměl jsme přístroj dost dlouho, abych mohl vynášet nějaké definitivní soudy, nicméně je zřejmé, že pokrok zde je zvláště pokud jde o rychlost, což byl hlavní nedostatek původního modelu. Skvělé je chování přístroje v nízkých světelných hladinách, šum je zanedbatelný a přístroj spolehlivě ostří.
Přístroj má určité mouchy a nepochopitelnosti a vytýká se mu nedostatečné video – ale tento poslední nedostatek je opravdu poslední v mém žebříčku požadavků na fotoaparát. Robustní, rychlý, nenápadný, v základních parametrech bleskově ovladatelný, takový je Fujifilm X100S. Když jsem hodnotil jeho předchůdce, za určitou překážku v oblibě jsem viděl cenu. Ta se dokonce trochu zvedla, přístroj stojí 28 tisíc – ovšem, zase… to je cena kvalitního objektivu pro zrcadlovku! Takže vše uváženo kolkolem, přístroj se stal volbou mnoha profesionálů, které znám a já k tomu dodám jen to, že se tomu nedivím.
Ukázky:
6 při 2500 ISO,7 při 5000 ISO a 8 při 3200 ISO.
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
