Nezařazené

Fujifilm X100F – první setkání

V pondělí a úterý 6. a 7. února jsem se zúčastnil ve francouzským Nice semináře Fujifilmu o jejich nových fotoaparátech. Měl jsem příležitost si pár hodin pohrát i s modelem X100F. Já už tady v lednu zveřejnil tiskovou zprávu , takže pokud se do ní nechcete začíst, připomenu, že jde o čtvrtou (fourth, to je ta F) generaci kompaktu APS-C pevně vestavěným objektivem 23/2.0 a hybridním průhledovým hledáčkem.

V pondělí a úterý 6. a 7. února jsem se zúčastnil ve francouzským Nice semináře Fujifilmu o jejich nových fotoaparátech. Měl jsem příležitost si pár hodin pohrát i s modelem X100F. Já už tady v lednu zveřejnil tiskovou zprávu , takže pokud se do ní nechcete začíst, připomenu, že jde o čtvrtou (fourth, to je ta F) generaci kompaktu APS-C pevně vestavěným objektivem 23/2.0 a hybridním průhledovým hledáčkem.


Je zde zcela nový 24megový CMOS snímač 23,6 x 15,6 mm X TransIII, nový procesor X-Procesor Pro a pozměněná ergonomie – to je dokonce vidět na první pohled. Vlevo od pevně vestavěného displeje už nejsou žádná tlačítka a vše se tedy ovládá zprava a vpředu přibyl roller, jsou teď dva.


Já se poprvé zmínil o tehdejší novince v prosinci 2010 a napsal jsem tehdy, že pokud to nemá být drahá hračka pro snoby, musí to mít perfektní kresbu a musí to být rychlé. No, perfektní kresbu do mělo vždycky, s rychlostí to bylo slabší,, nicméně ta stoupala generaci od generace. Třetí model x100 T mě nějak minul, takže nemám s čím srovnávat. Každopádně ale koncept celé věci byl skvělý od začátku.


 

Je to výkonný kompakt s objektivem typu palačinka (127 x 75 x 52 mm), který se pohodlně vejde do kapsy bundy. Ovládání je jednoduché: na objektivu je clonový kroužek, lze ale přecvaknout na automatiku, respektive na C (custom = uživatelský) režim a pak cloníme rollerem. Analogicky k tomu ovládáme na kruhovém voliči časy – a na témž voliči ještě ISO. Také korekce expozice má své kolečko, kruhový volič. Dnes už to není tak neobvyklé řešení, ale v roce 2010 to byl průkopnický počin. Unikátní ale zůstává průhledový hledáček je hybridní, takže do něho lze pustit elektronický hledáček – přepíná se to m.j. i tou páčkou na přední stěně přístroje, která dělá dojem, že je to samospoušť (staré kinofilmové přístroje to tak měly). Ten hledáček je teď totožný s hledáčkem aktuální vlajkové lodi X-Pro 2 ve smyslu zobrazení zvětšeného výřezu, lze volit 2,5 x a 6x. Hledáček má zlepšené vyrovnání paralaxy (poznámka: jde o rozdíl optických os, objektiv vidí něco jiného než hledáček, který je nad ním a této diferenci se říká paralaxa, projevuje se samozřejmě tím víc, čím bližší objekt fotíme). Pro snadnější nastavení zaostřovacího bodu je na zadní stěně joystick. Nový procesor umožnil i rozšíření ISO, dosahuje až 12800.

Jak se s ním fotí
Zde zveřejněné ukázky pocházejí z podvečerní procházky městem a ze semináře o svatební fotografii. Podotýkám, že všechny přístroje na semináři byly předprodukční vzorky, takže i ten kus, kterým jsem byl vybaven, měl svoje mouchy. Předprodukčnímu vzorku na mouchy nekoukej – a šum neřeš. Byl jsme zvědavý na schopnost přístroje zvládat pouliční fotografii. V první recenzi stovky jsem se pozastavoval nad nevyzpytatelným chováním ISO. Ono vyzpytatelné je, ale chce to trochu koumání. Automatické ISO má tři režimy podle rozsahu ISO a také lze nastavit limit času, kdy se má začít ISO zvedat. Nastavil jsem tedy širokorozsahovou automatiku a čas na 1/500 sec. Musím přiznat, že jsem průhledový hledáček nepoužíval – ono při té street fotografii je spíš na škodu než k užitku. Lidé jako by víc vnímali, že jsou foceni, než když je fotíte přes displej.

Joystickem ovládaný zaostřovací bod je velmi příjemná pomůcka. Při streetu se ale spíš vyplácí celoplošné ostření – automatika chytí objekty (pokud možno lidi) v popředí. Samozřejmě že ideální by byl dotykový displej, bohužel Fuji ho nemá v žádném ze čtyř dosud uvedených modelů stovky. Dotyk, v lepším případě dotyk na výklopném displeji dovolí nejméně nápadný způsob pouliční fotografie. Vyzkoušel jsme si i černobílý režim. Fujiny mají už tradičně „simulaci filmu“, to jsou barevné profily vycházející z tradičních barevností negativního a diapozitivního materiálu Fuji. Podle mého ale streetu hodně sluší černobílá, takže jsem zvolil i černobílý film – je možné mu aplikovat zrno – jako za starých časů.

Znovu zdůrazňuji, že jde o předprodukční vzorek a slíbil jsem že se nebudu vrtat v technické kvalitě fotek. Chválit ale snad můžu… Ono bylo všelijaké počasí, déšť i prudké nízké slunce nad mořem a foťáček to zvládal výborně. Byl hodně citlivý na červené světlo (což je celkem normální), takže obličeje měly tendence k přepálení – viz ukázku č. 1., ale opakuji, šlo o předprodukční vzorek. Navíc, normálně bych to fotil v RAW, tohle jsou běžné JPEG obrázky.

Jedním slovem, nebo několika slovy? Rychlé ostření, snadná obsluha, nenápadnost, skladnost – a k tomu je dlužno přičíst radost z krásně provedené mechaniky. Tohle je funkční retro, abych tak řekl.

Shrnutí
Malý výkonný přístroj, má smysl pro poučeného fotografa, který ví, co může očekávat od pohotového přístroje s ohniskem ekv. 35 mm. K disposici jsou i předsádky, které ohnisko prodlouží nebo zkrátí; někdo to snad využije, nicméně si myslím, že je to něco jako přidat motor na kolo: buď mi dělá radost kolo nebo motocykl. Přístroj je v prodeji za 38 tisíc. Je to moc nebo málo, ptá se strýček Skrblík. Předchozí model stojí o devět tisíc míň. Neznám ho, nedokážu posoudit, o co je efko napřed. Od prvního modelu je o mnoho koňských délek vepředu.

Ukázky:

Č. 1 – přepaly v červené, 12. je památka na masakr, č.15 je upravená v Zoneru (tonal mapping), 17 a 18 jsou svícené, z workshopů.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
13 14
15 16
17 18


Zjistěte aktuální cenu, dostupnost a také podrobné parametry digitálního fotoaparátu Fujifilm X100F.